Smrt princezny Diany jako milník bulvární žurnalistiky, který nic nezměnil

Září 1, 2012 • Mediální žurnalistika • by

V poslední srpnový den uběhlo patnáct let od nehody, při které zemřela princezna Diana. Kromě toho, že odešla žena, jež změnila pohled veřejnosti na britskou královskou rodinu, se tato událost stala i smutně významným milníkem v historii bulvární žurnalistiky. Tři lidé zemřeli kvůli snímkům, které měly vyjít další den ráno v nejčtenějších bulvárních novinách. Bohužel, s odstupem času vidíme, že s touto branží ani taková událost vlastně nijak neotřásla. 

Tehdy šestatřicetiletá Diana a její přítel Dodi al-Fayed zahynuli při autonehodě během honičky s reportéry v Paříži. Přitom princezna z Walesu se zájmu bulváru určitě nebránila. Byla „nejfotografovanější ženou na světě“ a snímek, kdy se po boku svého bohatého milence posledních několika týdnů opaluje na jeho jachtě v St. Tropez, se stal fotkou léta 1997. Diana tisk uměla využívat pro sebe, proto aby poslala tichou zprávu královské rodině, která ji vlastně zavrhla, bývalému manželovi princi Charlesovi, ale také pro svou altruistickou práci humanitární aktivistky.

Posel zpráv

Mám velkou odpovědnost, protože jsem permanentně veřejnosti na očích,“ řekla Diana v televizním rozhovoru krátce před nehodou. „Především vůči tomu, jakou zprávu nesou (moje) fotografie, zda informují o důležitém veřejném zájmu nebo určitých hodnotách. Kdybych měla definovat svoji roli, řekla bych, že jsem posel zpráv.“

Redaktory nejčtenějších bulvárních deníků jako Mirror a The Sun si zvala do Kensigtonského paláce na osobní setkání, svěřovala se jim, i když spoustu informací nesměli použít. Dělala si z nich své nohsledy, kteří psali přesně, co si přála. Naposledy takový kolektiv tužící dýchánek uspořádala dva měsíce před svou smrtí.

Jenže obrovská pozornost médií se v jejím případě zcela určitě vymkla z rukou kohokoliv a především pak Diany samotné, protože ve Francii neměla tisk pod svým obvyklým dohledem. Policie při zkoumání fotografického materiálu odhalila, že ji francouzští paparazzi sledovali non-stop. Čtrnáct dnů před smrtí zaslal právník Dodiho al-Fayeda varovný dopis několika médiím kvůli publikování neautorizovaných fotografií páru. To už nad al-Fayedovou jachtou i vilou létaly helikoptéry plné fotografů s teleobjektivy a je to přitom právě Francie, která se chlubí jedním z nejpřísnějších zákonů chránících soukromí známých osobností.

Nezákonné zabití

Řidič limuzíny Diany a Dodiho Henri Paul nehodu nepřežil, ale pitva prokázala, že jel pod vlivem alkoholu a proto byl dlouhou dobu označován za hlavního viníka celého neštěstí. Až jedenáct let po smrti Diany britské soudy zveřejnily výsledky vyšetřování nehody, které stálo přes 20 milionů liber. Rozhodly, že byla způsobena nedbalostí řidiče vozu princezny, ale také novinářů, kteří jej honili. Verdikt zněl „nezákonné zabití“ („unlawfull killing“), ale jelikož se nehoda stala ve Francii, nemohly britské soudy paparazzi stíhat. Kromě toho Diany vůz nesledoval jen jeden novinář, ale mnoho novinářů a nešlo proto označit konkrétní míru zavinění jednotlivců. Přestože jich bylo devět odsouzeno už dříve ve Francii, nakonec odešli v roce 2002 očištěni. Tři reportéři dostali symbolické pokuty jedno euro (!) za nelegální pořizování snímků slavného páru.

Senzaci i znechucení vyvoval dokument o celé události s názvem Unlawfull Killing, uvedený loni na festivalu v Cannes. Sponzoroval ho Dodiho otec, multimilionář a vlastník obchodního domu Harrod’s Muhammad al-Fayed. Dokument překročil další tabu bulvární novinařiny – poprvé ukázal fotografie umírající princezny. Ve Velké Británii proto nemůže být v celé šíři nikdy uveden – právníci spočítali, že by se muselo vystřihnout  celkem 87 scén. Letos v červenci navíc vyšla zpráva, že film, který chtěli tvůrci dostat do kin právě na 15. výroči smrti Diany a Dodiho, nelze v USA pojistit. Americkým distributorům by skrze jejich britské a francouzské pobočky hrozily žaloby a proto byl celý snímek, který polemizoval i s konspiračními teoriemi ohledně smrti lady Diany, stažen.

Život s bulvárem po Dianě

Dnes se „žlutý tisk“ soustředí především na oba syny princezny z Walesu. Princ Harry ví, že mu koruna na bedrech neleží a opřel se jak do své vojenské kariéry, čímž se stal hrdinou a idolem pro mnohé mladé Brity, tak i do tvorby skoro neuvěřitelných královských skandálů a těmi je oslovuje možná ještě víc. Jeho nespoutaný život řeší celý svět, ale právě pro tu nefiltrovanou upřímnost a rebelii ho jinak toporná a suchopárná královská rodina potřebuje. Harry podědil Diany kouzlo lidi bavit. Naposledy ale poněkud přestřelil –  aféra, kdy nahého prince vyfotili na rozjetém večírku v Las Vegas, se stala jednou z nejčtenějších událostí letošního léta. Nejenže The Sun jako jediný britský tištěný deník tyto snímky uveřejnily a učinily tak i přes nevoli královské rodiny, hrozby jejích právníků a upozornění národní Komise pro stížnosti na tisk. Ale zklamal především Harry a také jeho oficiální doprovod a bodyguardi, kteří mohli tušit, že do Las Vegas si skoro osmadvacetiletý princ nejede číst poezii.

Ty jsi možná abnormální, ale já jsem normální,“ řekl mu v žertu jeho o dva roky starší bratr William v dvojrozhovoru s americkým moderátorem televizní stanice NBC Mattem Lauerem. A nemluvil z cesty – William ve veřejném skandálu figuroval jen díky své modré krvi. V roce 2011 vyšlo najevo, že se stal jednou z obětí odposlouchávání telefonů deníkem News of the World. Velkou část mediální pozornosti pro sebe ukrajuje také jeho manželka princezna Kate – stejně jako Diana kdysi sází na pohledný vzhled, výrazně módní oblečení a charitu.

Z Williama chtěla Diana vychovat mediálně zdatného následníka trůnu a asi i částečně díky její péči se to nakonec podařilo. Veřejnost ho miluje a Buckinghamský palác se mu o image pečlivě stará – připomeňme si jeho pompézní svatbu loni v dubnu.

Snažím se mu neustále vtloukat do hlavy něco o médiích, o nebezpečích, kterým musí rozumět a umět je řešit. Myslím, že pro zbytek rodiny je pozdě, ale William to má v sobě, svěřila se jednou Diana novinářce amerického časopisu New Yorker. A musíme si uvědomit, že tento muž o svou matku přišel, když mu bylo patnáct let – stěží existuje na světě škola, která by ho na kontakt a práci s médii připravila lépe než jeho vlastní život.

Print Friendly

Send this to friend