Vášnivá debata o investigaci v České televizi

Březen 17, 2013 • Etika a kvalita žurnalistiky, Mediální žurnalistika, Politika médií, Svoboda tisku • by

Dusná amosféra, vášnivé emoce, věcné i méně věcné argumenty a liknavý závěr – tak proběhla diskuse na na téma: Místo investigativní publicistiky na televizních obrazovkách v České republice. Debaty pořádané Filmovým a televizním svazem (FITES) v budově pražské FAMU se začátkem března zúčastnilo kolem padesáti odborníků. Debata měla upozornit na „absenci investigativní publicistiky v českých audiovizuálních médiích, s důrazem na situaci v televizi veřejné služby a aktuální stav pořadu Nedej se.”


K panelu moderovaném dokumentaristou, režisérem a kameramanem Martinem Vadasem zasedla rozmanitá skupina diskutujících: Milan Šmíd, pedagog FSV UK a odborník na audiovizuální média, Vladimír Just, pedagog FF UK a televizní kritik, dále Oldřich Kužílek, mimo jiné koordinátor serveru otevřeno.cz, uznávaný odborník a poradce v oblasti svobodného přístupu k informacím. Za Českou televizi byli k diskusi přizvání generální ředitel Petr Dvořák i programový ředitel Milan Fridrich, účast na debatě ale odmítli. Pro nemoc se omluvil i RNDr. Petr Bezouška, hlavní dramaturg pořadu Nedej se, který tu byl pod drobnohledem. Do nevděčné pozice jediného zástupce České televize se tak dostal jeden ze 23ti kreativních producentů ČT, Petr Kubica. Ten má ve výrobě programu na starosti společenskou publicistiku a dokumentaristiku a je zároveň programovým ředitelem festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Za exekutivu byla k diskusi přizvána senátorka a zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová.

Mnoho preventivního (?) povyku

FITES si kladl za cíl vyvolat obecnou diskusi na téma stavu a potřeby investigativní žurnalistiky v českých televizích. Bezmála tříhodinová, velmi vyostřená a vášnivá diskuse se však celou první půli točila hlavně kolem pořadu Nedej se a jeho bratříčka Přidej se – pořadů ČT zaměřených na rozkrývání kontroverzních politicko-ekonomických kauz spojených s ochranou životního prostředí. Pořad Nedej se loni oslavilo celých 20 let ve vysílání a je podle mnoha odborníků jedním z mála, ne-li jediným, vpravdě investigativním pořadem České televize.

Milan Šmíd, vyučující na Fakultě sociálních věd, hned ve svém úvodním slovu vymezil, co vůbec míníme pojmem investigativní žurnalistika. Podotkl, že tato oblast žurnalistiky trpí všude ve světě nedostatekem peněz, zájmu a někdy i odvahy. Podle serveru www.ire.org (Investigative Reporters and Editors) se dá investigativní žurnalistika určit podle tří fundamentálních prvků:

1) Reportér musí kauzu vypártrat sám.

2) Zpracovávané téma musí podléhat veřejnému zájmu.

3) Reportér musí na cestě k odhalení pravdy překonávat nesporné překážky.

Podle těchto pravidel v Čechách pracuje opravdu málo novinářů, a když, tak především v tisku. Tam mají novináři tu výhodu, že již mají plnou pozornost čtenáře. S diváky, kteří třímají v ruce ovladač, nastává jiná situace. Publikum je potřeba zaujmout, tvrzení podpořit a doplnit obrazovým a zvukovým materiálem – což se jeví jako mnohem komplexnější a náročnější, právě v investigativních žánrech. Milan Šmíd pak dále zmínil britský bonnmot, že “každá dobrá žurnalistika by vlastně měla být tak trochu investigativní“.

Milan Šmíd a Martin Vadas

Milan Šmíd (vlevo) z FSV UK a režisér Martin Vadas (vpravo), v roli moderátora panelu

Znepokojivou poznámku na toto téma měla v diskusi i zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová. Z vlastní zkušenosti s tištěnými médii v Olomouckém kraji podotkla, že novináři, a zvlášť v malých městech se často rozkrývat kauzy zkrátka bojí. Seitlová v této souvislosti poukázala na provázanost regionálního tisku, městských zastupitelství a firem, které v regionu působí – novinář, který do něčeho „vrtá“ by si zkrátka na daném písečku mohl zadělat na problémy. Největší a nejsledovanější veřejnoprávní médium v zemi by ale rozhodně mělo být schopné poskytnout svým pracovníkům dostatečnou ochranu i zázemí pro investigativní práci…

Tvůrci pořadu Nedej se zásady investigativní žurnalistiky dodržují a na základě rozkrytých kontroverzních kauz čelili za uplynulých 20 let již mnoha žalobám a stížnostem od „poškozených stran“, vždy se však prokázala pravdivost odvysílaných informací. Česká televize pak poslední dobou čelila kritice, že pořad a jeho tvůrce v soudních sporech dostatečně nepodporuje a že je vedení trnem v oku právě pro svou „problémovost“. A zároveň tři hlavní tvůrci pořadu obdrželi loni od FITESu Cenu Václava Havla za přínos díla občanské společnost. O to víc veřejnost překvapilo, když se v půlce prosince loňského roku začala médii šířit zpráva o úplném zrušení pořadu (zprávu přinesl server Česká pozice a Literární noviny) a následně o tom, že pořad projde „drobnými úpravami”. Éterem i blogosférou vzápětí začaly lítat rozčilené zkazky o cenzuře v ČT, nové totalitě atd.

Příznivci pořadu z řad akademiků a ochránců životního prostředí nejprve formulovali otevřený dopis vedení ČT a vzápětí přispěchali s peticí, kterou podepsalo během pár dní dva a půl tisíce občanů. Těžko říct, zda vedení ČT opravdu mělo v plánu pořad zrušit či nikoliv, důrazné apely ze strany veřejnosti a občanských iniciativ totiž proběhly těsně před finálním jednáním o nové podobě pořadu. Vedení ČT se posléze ohradilo proti mylným informacím o plánovaném rušení pořadu a vydalo zprávu o jeho novém koncepčním řešení schváleném Programovou radou ČT. „O zrušení formátu Nedej se nikdy nebyla řeč. Sám jsem naopak na Programové radě podporoval rozšíření stopáže a změnu formátu tak, abychom ještě více podpořili snahu kritického pohledu na ekologické otázky. O to více nechápu jednání některých tvůrců a dalších osobností uměleckého a politického života, kteří se připojili k této iracionální kampani protestující proti problému, který nevznikl,“ vyjádřil se k případu generální ředitel České televize Petr Dvořák. Pořad se v podobné situaci ocitl již v červnu roku 2011, kdy se spekulovalo o jeho zrušení, i tehdy se však zvedla vlna nesouhlasu veřejnosti a pořad zůstal zachován. Horkokrevné jednání příznivců a odborníků tedy bylo na místě, i kdyby bylo jen preventivní.

fites-8

Diskuze se zúčastnila především odborná veřejnost, kterou doplnilo jen několik studentů dokumentaristiky z FAMU

 

Co se tedy změnilo a mění?

Z řad diskutujících bylo České televizi vytýkáno, že v lednu a únoru, kdy se připravovala nová koncepce pořadu, bylo jeho vysílání nahrazeno bezzubými neaktuálními archivními dokumenty s tematikou životního prostředí. Pořad se pak v nové podobě vrátil na obrazovky v březnu a jeho sledovanost prudce stoupla. Otázka sledovanosti někdejší a nynější je ale diskutabilní – dříve často docházelo ke změnám ve vysílacím čase pořadu, což je například podle Vladimíra Justa z panelové diskuse „zaručený recept na to, jak divácky zlikvidovat v podstatě jakýkoli pořad”. Po dlouhé odmlce se dalo očekávat, že jsou jeho příznivci na novou formu i obsah zvědaví. Ohánět se čísly, že nová koncepce má třikrát vyšší sledovanost, nežli předchozí díly, které často střídaly vysílací čas a nedostávalo se jim v podstatě žádné vnější propagace, by tak nebylo úplně relevantní ani fér.

Česká televize jako veřejnoprávní instituce navíc nemusí vždy podléhat zákonitostem reklamy a sledovanosti. Měla by ale sloužit stále nejasně definovanému a rozdílně chápanému „veřejnému zájmu“. V diskusi např. zazněl i názor, že „přesvědčovat přesvědčené, není veřejným zájmem“, v narážce na fakt, že Nedej se, sledovali převážně odborníci z oboru, kteří o probíraných kauzách jsou informováni a mají často podobné názory, jako tvůrci pořadu. Proto Česká televize zřejmě cítila potřebu pořad osvěžit a renovovat – a tím snad přispět k rozšíření jeho divácké základny.

Dále se k tematice veřejného zájmu a investigace květnatě vyjadřoval Oldřich Kužílek, když přirovnal stát k organismu a média k jakýmsi transmitorům informací mezi řídícím centrem a dalšími orgány. Investigativní žurnalistika má v tomto modelu společnosti podle něj autoimunitní funkci, poukazuje na nedostatky v systému a vysílá informace, na základě kterých organismus (státní správa, soudy) může dál pracovat na svém ozdravení. A v tom tkví smysl investigativních pořadů na ČT, byť to nejsou a zřejmě nikdy nebudou víkendové blockbustery. Alespoň dokud se bravurně zpracované a zároveň palčivé společenské kauzy nedostanou do prime-timu.

fites-7

Oldřich Kužílek z iniciativy www.otevreno.cz

Diskuse se místy stočila k rozdílu mezi investigativní publicistikou, investigaci ve zpravodajství a autorským dokumentárním filmem. Vymyslet a pravidelně vyrábět investigativně publicistický formát, který by upozorňoval na společenské problémy a byl navíc poutavý a divácky přitažlivý, je celkem tvrdý oříšek. V diskusi padlo několikrát srovnání se situací na BBC nebo německé veřejnoprávní televizi, kde je podobným formátům věnováno více času, většinou právě formou samostatných investigativních dokumentů, třeba i 60 minutových (podobně je tomu například na televizi Aljazeera pozn.red.). S restrukturalizací pořadu Nedej se prý ČT rozhodla ubírat podobným směrem. Původní formát, který obsahoval vícero krátších reportáží v jednom díle pořadu, má nyní být nahrazeno 26 minutovým formátem, který od nynějška bude otevřenější i dalším režisérům, mimo původní tým. Někteří se obávají, že natažením stopáže dojde rozmělnění témat a zmenší se prostor pro flexibilní a hbité reakce pořadu na vývoj daných kauz. Petr Kubica však oponoval, že za účelem udržení aktuality má vzniknout např. samostatný web pořadu, kde by novináři kauzy dál monitorovali. „Dokumentární přístup naopak otevírá možnost rozpracovat věci i v delším časovém horizontu. Co se asi opravdu mění, je rozšíření autorského týmu, takže dosavadní dlouhodobě neměnná asi čtveřice lidí bude muset vedle sebe unést i další autory,” komentoval například situaci jeden z externích dramaturgů pořadu, režisér Vít Janeček. Zdravá konkurence režisérů i námětů je snad i vítaným krokem, zejména ze strany mladých a třeba začínajích tvůrců. Diskutující se ostatně několikrát shodli, že je potřeba vychovávat další generaci investigativních publicistů.

Výbušná debata nebrala konce

Zástupci petičního výboru – filmařka Olga Sommerová či bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík – se zúčastnili debaty lačni kritizovat Českou televizi za její přístup k podpoře investigativní publicistiky, naráželi však na nepřítomnost kohokoliv, komu by bylo možno po právu vynadat. Kreativní producent ČT Petr Kubica tu byl totiž v roli toho, kdo stál u proměny pořadu, nebyl však tím, jenž změny inicioval. I tak se ale musel bránit výkřikům o lžích a cenzuře z úst odborné veřejnosti, která se na debatě sešla. Aby se diskutující dobrali alespoň nějakého závěru v záležitosti „místa investigativní publicistiky na televizních obrazovkách v České republice,” museli by mezi diskutujícími být zastoupeni programoví ředitelé českých televizí, což se ale nestalo.

fites-6

Petr Kubica, jeden z kreativních producentů České televize

 

Neuspokojivé závěry diskuse nicméně naznačují, že jde o palčivé téma a takovouto debatu by bylo záhodno dále rozvíjet. A přemýšlet i nad tím, odkud by měli přicházet další mladí tvůrci investigativní publicistiky – zda by to měli být filmové školy, které rozvíjejí „řemeslo“ či spíše novinářské a společensko-vědní obory, jejichž absolventi by měli být schopni rozvíjet do hloubky spíše témata kontroverzních kauz? Anebo by mělo začít docházet k užší spolupráci filmařů a odborníků už na úrovní vysokoškolského vzdělání. Petr Kubica se zmínil i o tom, že ze zhruba dvou tisíc námětů na pořady, které má momentálně ČT v „bance námětů“ by ty investigatvního charakteru spočítal na prstech jedné ruky. V závěru diskuse pak nicméně podotkl, že ČT ustanovila nedávno celý tým lidí, který má vyvinout koncepci spolupráce veřejnoprávní televize a vysokých škol, což se jeví jako dobrý nápad, který snad nezůstane jen na papíře. Ivo Bystřičan, dokumentarista a další ze spolupracovníků pořadu Nedej se, pak poukázal také na fakt, že v Česku neexistuje instituce, která by vedla nějakou pečlivou, nezávislou a soustavnou analýzu (veřejnoprávního) televizního vysílání a která by se mohla při podobných koncepčních sporech aktérům vlastně velmi hodit – pro ponaučení a reflexi dané oblasti.

V grantovém řízení je momentálně Centrum pro investigativní žurnalistiku, které – pokud se jeho založení přes všechny peripetie podaří – by mělo novinářům poskytovat patřičné zázemí pro investigativní práci. Ti by pak byli například schopni si vzít neplacenou dovolenou z běžné práce a opravdu se věnovat své kauze. Investigaci v Česku (nejenom té televzní), se tak blýská na lepší časy, zatím k nám ty záblesky ale dopadají spíš z velké dálky.

Print Friendly

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend