Česká žurnalistika hledá nové cesty

Prosinec 29, 2014 • Ekonomika médií, Svoboda tisku • by

Vymezují se vůči povrchnosti online zpravodajství. Chtějí přinášet obsah, který v mainstreamových médiích – kontrolovaných z velké části holdingem podnikatele a politika Andreje Babiše – chybí. Hledají nové cesty, jak svou práci dostat ke čtenářům, a experimentují s různými formami jejího financování.

Internetový deník a týdeník Echo24, časopis Reportér, web Hlídací pes, sdružení Free Czech Media i první ryze tabletový časopis Dotyk – to vše jsou projekty, jež v poslední době obohatily (či zakrátko obohatí) českou mediální scénu. O jejich významu, udržitelnosti i dalším vývoji debatovali jejich zakladatelé v rámci prosincových Rozprav o českých médiích, jež pořádá Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jiná forma

Nejdelší historii z uvedených projektů má tabletový, společensko-publicistický týdeník Dotyk, který začal vycházet v květnu 2013. „Tablety podle nás mají velký potenciál, protože jsou mezi lidmi stále oblíbenější,“ popisuje úvahy stojící za vznikem Dotyku jeho šéfredaktorka Eva Hanáková. „Chtěli jsme vytvořit časopis, který by možnostem tabletové platformy byl šitý na míru. Dnes má řada titulů verzi pro tablety, v zásadě ale překlápí obsah tištěného čísla. My jsme chtěli jít o kus dál.“

Čtenářům Dotyku se tak nabízí řada interaktivních prvků a infografik, jež četbu zatraktivňují. Eva Hanáková oceňuje především možnosti přinášet přístupnou formou mnohdy i velmi komplexní a složitá témata. Tam, kde by byly potřeba odstavce slov, někdy stačí grafické znázornění a základní informace. Tablet se navíc z hlediska komfortu četby blíží tisku, zároveň však disponuje všemi nástroji online médií – třeba vloženými videi z YouTube. „I když se snažíme možností tabletu využívat, rozhodující pro nás zůstává kvalita obsahu,“ zdůrazňuje Hanáková. „Soustřeďujeme se na těžší, komplexní témata, o kterých se jinde nepíše.“

V prvním roce fungování už stihl Dotyk posbírat různá ocenění, mimo jiné byl organizací WAN-IFRA vyhlášen Nejlepším tabletovým časopisem v Evropě roku 2014 i prestižní cenu. V listopadu 2014 spustilo vydavatelství Tablet Media, pod něž Dotyk spadá, další tituly – týdeník Dotyk Byznys a společenské měsíčníky Dotyk Styl Bydlení a Dotyk Styl Royal, který se zaměřuje na život aristokracie a královských rodů. Týdeník Dotyk si podle Evy Hanákové v současnosti stáhne přes 15 tisíc lidí, novější Dotyk Byznys má asi 7 tisíc stažení a zbylé dva tituly (Bydlení a Royal) dohromady kolem 6 tisíc.

Nezávislost nade vše

Na rozdíl od Dotyku vznikly ostatní projekty představené v rámci Rozprav jako přímá reakce na změny ve vlastnictví českých médií, především pak na převzetí vydavatelství Mafra (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny) a Rádia Impuls holdingem Agrofert podnikatele a politika Andreje Babiše.

Robert Čásenský

Robert Čásenský

Jen několik měsíců po odkoupení Mafry oznámil vznik nového projektu někdejší šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek. K původnímu zpravodajskému webu Echo24, spuštěnému v březnu 2014, přibyl v červnu tabletový týdeník Echo, jenž od listopadu vychází také v tištěné podobě. „Hodně stavíme na kvalitních komentátorech a autorských osobnostech. Děláme autorskou novinařinu, která je exkluzivní. Nikde na internetu nic podobného nenajdete,“ popisuje základní filozofii Echa Balšínek.

Odchod z Lidových novin byl podle něj nevyhnutelný: „Nedovedu si představit, že bych dělal žurnalistiku pro vlastníka politické strany. Média podle mě představují pilíř demokracie a v rukách politika tuto roli nemohou plnit. Nechtěli jsme řešit dilemata, která jsou s tím spojená.“

Zdá se přitom, že Balšínkovu týmu se povedlo vybudovat si kredit důvěryhodného média. Web Echo24 čte po osmi měsících provozu asi půl milionu lidí, tištěného týdeníku se prodá asi 10 tisíc kusů.

Deep journalism

Podobné rozhodnutí jako Balšínek učinil i druhý významný muž Mafry, šéfredaktor Mladé fronty Dnes Robert Čásenský. Ten se po odchodu z novin společně s několika dalšími kolegy pustil do budování nového měsíčníku Reportér. „Ze všech nových projektů je to asi ten nejklasičtější a nejméně inovátorský. Jde o měsíčník postavený na delších, kvalitních materiálech, které podle nás stojí za to číst,“ popisuje Čásenský.

První číslo Reportéra se dostalo na stánky v září 2014. Časopis se vymezuje především vůči povrchnosti překotného online zpravodajství, které nemá čas uvádět problémy do kontextu a přinášet náročnější, analytické materiály. „Nehrajeme si ani tak na slow journalism,“ podotýká Čásenský v narážce na světový trend „pomalejší a kvalitnější žurnalistiky“, „ale doufal bych, že jsme deep journalism, protože přinášíme něco, co nejde po povrchu.“

Podle slov svého šéfredaktora neaspiruje Reportér na statisícové náklady. „Věřím, že v této zemi se najde několik desítek lidí, kteří si nás přečtou jako doplněk k běžným zprávám. A to je skupina, na kterou cílíme,“ uvádí Čásenský.

Dozor na stát

Zatím nejmladšími novinářskými projekty jsou Hlídací pes Ondřeje Neumanna a Free Czech Media Pavla Šafra. Hlídací pes, inspirovaný americkým projektem ProPublica, vznikl jako první výstup činnosti Ústavu nezávislé žurnalistiky na podzim 2014. Širším smyslem Ústavu nezávislé žurnalistiky je přinášet špičkový obsah zavedeným médiím, jež nemají dostatek prostředků na investigativní práci.

„Jedním z důvodů našeho vzniku je to, jak se mění postavení českých médií, ale nebyl to úplně přímý impuls pro založení Hlídacího psa,“ říká někdejší šéfredaktor týdeníku Ekonom a zakladatel webu Ondřej Neumann. „Spíš jsem šel za hlasem svého srdce, hledal jsem něco, kde bych se mohl dál uplatnit. Nejsem bojovník proti Babišovi. Chci dělat práci, kterou mám rád a které věřím.“

Web Hlídací pes, který od ledna povede Robert Břešťan, se zaměřuje na ekonomické problémy a témata, která jsou v mainstreamových médiích přehlížená. Zabývá se ale i datovou žurnalistikou.

Zatím jen v hrubých rysech pak představil bývalý šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr projekt Free Czech Media. V programovém dokumentu spojuje Šafr se svými kolegy (např. Barborou Tachecí či Jefimem Fištejnem) vznik Free Czech Media s bezprecedentním ohrožením novinářské svobody v Česku, za nímž stojí útoky na novináře ze strany prezidenta Miloše Zemana i už zmíněný vstup Andreje Babiše do mediálního byznysu.

„Jde spíš o občanskou aktivitu,“ přibližuje Pavel Šafr s tím, že cílem Free Czech Media není vytvářet běžnou novinářskou produkci. „Fandím všem projektům, které v poslední době vznikly, protože myslím, že veřejnost ještě nedocenila, co je za hrůzu, když jsou média oligarchizována. Naším projektem chceme veřejnosti ukázat příklady manipulace, ukázat, že jsou zásadní a že došlo k omezení svobody slova.“ Šafrova aktivita tak bude spíš kontrolou činnosti českých médií a politiků, projekt by měl například ve spolupráci se společností Newton přinášet nejrůznější analýzy jejich práce.

Ondřej Neumann

Ondřej Neumann

Jako národní divadlo

Všechny zmíněné projekty mají určité společné rysy. Jedním z hlavních je snaha co nejvíce omezit náklady na běžný provoz. Oproti velkým vydavatelstvím je tvoří jen malý redakční okruh, spoléhají na silné novinářské osobnosti a na kvalitu svých produktů. Drastické omezení nákladů je podle Dalibora Balšínka jednou z cest, jak řídit média po ekonomické krizi.

„Nevím, jak z krize ven, ale doufám, že tohle by mohla být cesta. Většinu našich nákladů dnes tvoří mzdy, což je jedině dobře. Peníze tak jdou hlavně do tvorby obsahu,“ přibližuje Balšínek. Podobné to je i v případě týdeníku Dotyk. „Když to porovnám se svým předchozím působením ve vydavatelství Economia, má dnes Dotyk o 40 procent nižší náklady,“ uvádí Eva Hanáková.

S ekonomickou situací nových projektů souvisí také snaha najít nové modely, jak kvalitní žurnalistiku financovat. Vydavatelství Tablet Media zatím staví na inzerci a své časopisy nabízí ke stažení zdarma. Tabletová platforma je pro zadavatele reklamy poměrně zajímavá, zda je ale tento model udržitelný, zatím nejde říct. „Zatím nejsme v černých číslech, na nule bychom měli být tři roky od spuštění,“ říká Eva Hanáková a dodává: „Osobně nejsem příznivcem toho, aby kvalitní tituly byly zdarma, proto přemýšlíme o nějakém modelu, jak Dotyk a další naše produkty zpoplatnit.“

Časopis Reportér vedle prodejů a inzerce prodává část nákladu velkým partnerům, jež pak časopis rozdávají svým zaměstnancům. Vedle toho plyne část peněz na jeho činnost také z nadačního fondu, jenž podle Roberta Čásenského zatím funguje nad očekávání dobře.

Výraznou proměnou svého financování již stihlo projít Echo24. „Ukázalo se, že princip našeho fungování musíme poupravit. Myslím, že všechny podobné projekty budou fungovat jedině tehdy, když většina příjmů půjde od čtenářů a inzerce bude jen nadstavbou,“ hodnotí Dalibor Balšínek.

Hlídací pes a Free Czech Media pak – coby neziskové organizace – spoléhají především na oslovování sponzorů a shánění finančních darů. „Nezávislá odhalovací žurnalistika je veřejným statkem, stejně jako např. Národní divadlo. A jako taková si i zaslouží veřejnou podporu,“ uvádí v popisu své mise web Hlídací pes hlavní argument, kterým se bude snažit případné dárce přesvědčit.

Tříštění sil?

Hosté diskuse se vzácně shodli, že většina nových projektů by patrně nevznikla, kdyby novinářským prostředím silně nerezonovala obava z toho, co přinesou stávající změny na mediálním trhu. Nejde přitom jen o nové vlastníky, ale i o omezování financí, tlaky na veřejnoprávní média či připravovanou mediální legislativu.

V situaci, kdy novináři nemají silnou profesní ani odborovou organizaci, tak otázka, kdo bude hájit zachování novinářských standardů, nečekaně nabyla na aktuálnosti. A záplava nových projektů ukazuje, že zatím se o obhajobu své společenské role pokoušejí novináři sami.

Šéfové nových projektů zároveň odmítají, že by zakládáním samostatných platforem, z nichž si na sebe každá musí nějak vydělat, zbytečně tříštili své síly. „Navzájem o sobě víme, spolupracujeme spolu, podporujeme se, snahou nás všech je přinášet nějakou alternativu,“ uvádí Ondřej Neumann z Hlídacího psa. „Navzdory všem negativním zprávám o vývoji médií jsem někde četl, že teď je naopak pro žurnalistiky jedna z nejpříhodnějších chvil. A já tomu věřím.“

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend