Výzkum: Proč evropská média ignorují zprávy celoevropského významu

Březen 14, 2016 • Nejnovější příspěvky, Politika médií, Svoboda tisku, Top příspěvky • by

Evropská média včetně těch seriózních často přehlíží důležitá celoevropská téma, například krizi a válku na Ukrajině. Vyplývá to z nedávného výzkumu, který porovnával mediální pokrytí ukrajinské krize ve třinácti evropských zemích. Výsledky mimo jiné odhalují nové informace o překážkách, které brání v rozvoji evropské veřejné sféry.

Výzkumníci zaznamenali výrazné rozdíly v mediálním pokrytí sledovaného tématu napříč jednotlivými evropskými zeměmi. Z výsledků také vyplývá, že sdělovací prostředky se spíše než na mezinárodní politiku týkající se událostí na Ukrajině obecně zaměřily na úlohu, kterou v konfliktu hrál ruský prezident Vladimír Putin.

Srovnávací studie „Konflikt na Ukrajině a evropská média“ se týkala mediálního pokrytí ukrajinského konfliktu v seriózních médiích v Albánii, České republice, Německu, Lotyšsku, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Rusku, Srbsku, Švýcarsku, Ukrajině a ve Velké Británii.

Obsahovou analýzu dvou celostátních deníků v každé zemi provedli výzkumníci z univerzit v jednotlivých zemích. Analýza se zaměřila na čtyři klíčové politické události v roce 2014: euromajdan (18. února 2014); krymské referendum (16. března 2014); referendum na východní Ukrajině (11. května 2014) a prezidentské volby (25. květen 2014). Analýze podléhaly veškeré zpravodajské a názorové příspěvky publikované tři dny před, v den a tři následující dny po konkrétní událostí.

Zájem vs. opomíjení: Jak evropská média zacházela s klíčovým evropským konfliktem

Studie odhalila značné rozdíly v míře pokrytí. Zatímco polské i německé tituly ve sledovaném období publikovaly více než 250 článků, rumunské noviny věnovaly tématu za stejnou dobu pouze 29 článků a nizozemské 129 článků. Podle Simona S. Knoppera z Fontys University se začala holandská média o krizi zajímat teprve v průběhu roku 2014 a zejména po sestřelení letu MH17 nad Ukrajinou v půli července 2014. Důvodem bylo především to, že mezi 253 oběťmi neštěstí bylo mnoho Nizozemců.

Britská média (konkrétně Guardian a The Times) vydala celkově 129 článků týkajících se konfliktu. Portugalská nevydala o mnoho více – pouze 164 zpráv. Výsledky za Velkou Británii odhalují, nakolik se britská média zajímají o evropskou politiku. Mediálnímu pokrytí totiž dominuje domácí tématika, což vyplývá i ze zaměření britské vlády. Dokonce i seriózní média věnovala ukrajinské krizi poměrně malou pozornost, čímž nesplnila funkci „poplašného zařízení“, jak mluví o funkci médií americký politolog John Zaller.

Ve Švýcarsku sledované události na Ukrajině reflektovalo 237 článků. Většina příspěvků přitom vyšla v deníku Neue Zürcher Zeitung, který se orientuje především na oblast byznysu. Relativně malé pokrytí sledovaných událostí poskytly média i v zemích střední Evropy poznamenané sovětskou invazí jako je Lotyšsko a Česká republika (187 článků v Lotyšsku a 174 v České republice).

Nejrozsáhlejší pokrytí konfliktu na Ukrajině se logicky objevilo v ukrajinských médiích, celkem 923 článků. Zatímco zahraniční média se orientovala především na zprávy z oblasti politiky, ukrajinské deníky se zaměřily také na domácí události a ekonomické následky konfliktu. Nejvíce prostoru ukrajinská média věnovala běžným občanům (7,6 % pokrytí), ukrajinským vědcům a intelektuálům, kteří komentovali dění ve státě (7,3 %), ozbrojeným silám věrným dočasné vládě a novému parlamentu (4,7 %), obětem ( 2,5 %) a ozbrojeným silám věrným předchozímu režimu (2,4 %).

Evropa Putinem posedlá

Evropská média vnímala, obecně řečeno, evropské aktéry jako méně relevantní v porovnání s klíčovými osobnostmi z Ukrajiny a Ruska. Aktér, který se nejčastěji objevoval v evropských médiích, byl Vladimír Putin (9,1% všech referencí). Reprezentanti zemí EU, Evropské unie, mezinárodních organizací i USA tvořily na druhou stranu společně  méně než jednu čtvrtinu všech politických aktérů.

I přesto, že svoboda tisku je pevně zakotvena ve Smlouvě o EU, zdá se, že výzkum potvrzuje kritiku svobody a plurality evropských médií, kterou v roce 2013 přednesla High-Level Group EU. Výtky expertní skupiny přitom byly adresovány především médiím střední a jižní Evropy. Podle závěrečné zprávy svobodu a pluralitu médií ve zmiňovaných oblastech narušují především politické vlivy a komerční tlaky.

Podle editorů EJO, Ligy Ozoliny z Turibské Univerzity v Rize a Romana Hájka v Karlovy univerzity v Praze, se zdá, že jak lotyšský deník Avize tak české Právo byly při referování o tematice do značné míry ovlivněny pozicí, kterou vůči Ukrajině zastává místní politická reprezentace.

Z výzkumu také vyplývá, že aktuální změny v mediálním vlastnictví mohou ohrozit kvalitu veřejné diskuze v Evropě. Tento trend je nejvíce viditelný ve středoevropských a východoevropských redakcích, které jsou ve srovnání se západoevropskými nuceny pracovat za nestálých finančních podmínek.

Skutečnost, že rumunská, srbská a albánská média nevěnovala především počátkům ukrajinské krize příliš pozornosti, lze přičítat nedostatečným finančním zdrojům, kdy i hlavní celoplošné deníky nejsou schopné poskytnout zevrubné pokrytí zahraničních událostí. „Teprve poté, co rumunský deník Adevărul poslal spěšně do Kyjeva svého korespondenta, se počet příspěvků exponenciálně zvýšil. Informace z Ukrajiny pak na dlouhou dobu dominovaly zahraničnímu zpravodajství,“ vysvětluje Raluca Radu, editorka EJO z Bukurešťské univerzity.

Ruská média: Euromajdan a Olympijské hry v Soči

Ruská média se sledované tématice začala intenzivně věnovat ve chvíli, kdy byl na konci února 2014 sesazen Viktor Janukovyč. Události předcházející jeho odchodu jako euromajdan, ruská média skoro nereflektovala. Zatímco v ostatních evropských médiích informace z euromajdanu tvořily v průměry 20 % pokrytí, v ruských denících (státním Rossijskaja Gazeta a liberálním obchodně orientovaném Kommersant) to byla pouze 3 %. Na druhou stranu ruská média věnovala v porovnání s ostatními sledovanými médii více pozornosti krymskému referendu.

Ve sledovaném období bylo v ruských médiích publikováno celkem 413 článků o Ukrajině. Pouze 14 článků se týkalo raných událostí – pokrytí o euromajdanu tvořilo pouze 3,3 %. 232 článků bylo publikováno o krymském referendu (56,2%); 107 o referendu na východní Ukrajině (25,9%); a 60 (14,5%) o prezidentských volbách.

Podle Anny Litvinenko, vědecké pracovnice z Freie Universität v Berlíně, ruská média bagatelizovala euromajdan zřejmě proto, že události kolidovaly s olympijskými hrami v Soči. Ruští novináři tak byli zaneprázdněni domácím děním a na euromajdan již nezbyly kapacity.

Ruské deníky (Rossijskaja Gazeta a Kommersant) překvapivě sledovanou tématiku pokrývaly podobným způsobem a to jak do počtu příspěvků, tak do tématické struktury. Litvinenko upozorňuje, že napříč ruskými médii funguje nastolování agendy velmi podobně, ať už se jedná o provládní nebo opoziční média. „Zatímco rámcování, tedy vyznění události může být různé, množství a zaměření pokrytí je víceméně stejné,“ dodává.

Média zahrnutá do studie: Albánie: Panorama a Shqip; Česká republika: Mladá fronta Dnes a Právo; Německo: Frankfurter Allgemeine Zeitung a Sueddeutsche Zeitung; Lotyšsko: Diena a Latvijas Avize; Nizozemsko: De Telegraaf a De Volkskrant; Polsko: Gazeta Wyborcza a Rzeczpospolita; Portugalsko: Diário de Notícias a Público; Rumunsko: Adevărul a România libera; Rusko: Kommersant a Rossijskaja Gazeta; Srbsko: Danas a Kurir; Švýcarsko: Neue Zürcher Zeitung a Tagesanzeiger; Ukrajina: Den a Segodnja; Velká Británie: The Guardian a The Times.

Výzkumníci: Prof. Dr. Susanne Fengler, Marcus Kreutler, Tina Bettels-Schwabbauer a Janis Brinkmann Henrik Veldhoen: německé EJO; Matilda Alku: albánské EJO; Liga Ozolina: lotyšské EJO; Dr. Michal Kus a Anna Paluch: polské EJO; Roman Hájek a Sandra Štefaniková: české EJO; Dr. Dariya Orlova a Maria Teteriuk: ukrajinské EJO; Debora Medeiros: Freie Universität v Berlíně, Německo; Simon S. Knopper: Fontys University, Nizozemsko; Stefan Georgescu, Andrei Saguna: Rumunská Univerzita; Anna Litviněnko: St. Petersburg State University, Russia / Freie Universität v Berlíně, Německo; Filip Dingerkus a Mirco Saner: Švýcarsko; Bojana Barlovac: Bělehradská univerzita, Srbsko.

Článek byl přeložen z anglického originálu: Research: Europe’s Media Ignore Pan-European News Stories

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , , , ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend