Datová kontrola ve Velké Británii: První měsíce se “špiclovacím” zákonem

Únor 21, 2017 • Aktuality, Etika a kvalita žurnalistiky, Top příspěvky • by

„Vím, že mě miluješ, protože ode mě nemůžeš odtrhnout oči,“ zpívá britská hudebnice ANOHNI androgynním vokálem na příznačně nazvaném albu Hopelessness (v překladu Beznaděj) a navazuje: „Dívej se na mě!“ Svá slova směřuje k americkým úředníkům z Národní bezpečnostní agentury (NSA). Kriticky, ale odevzdaně se k problému postavila také elektronická producentka Holly Herndon. Když si četla o praktikách NSA z dokumentů  zveřejněných psanci Edwardem Snowdenem a nedávno omilostněnou Chelsea Manning, cítila se prý, jako by se jí někdo hrabal v šuplíku s osobními věcmi.

Datová kontrola: Britská hudebnice ANOHNI na Spotify

Nebyly samy. Důvod ke stejným obavám mají od loňského listopadu a především od ledna 2017 i obyvatelé Velké Británie. Vláda ratifikovala Zákon o vyšetřovacích pravomocech (Investigatory Powers Bill), který začátkem roku nabyl účinnosti.

Zákon legislativně umožňuje řadu úkonů, které americká vláda bez pozornosti veřejnosti provádí už léta. Příslušní pracovníci mají nyní možnost vysledovat digitální stopu každého z občanů a mnohem víc. Jak zákon ovlivní nezávislou žurnalistiku? A máme se bát něčeho podobného, když se v České republice projednává novela zákona o Vojenském zpravodajství, který si dokonce vysloužil ocenění pro Úředního slídila 20. ročníku anticen Big Brother Awards?

Všudypřítomný dohled

„Je to ta nejextrémnější datová kontrola, jakou kdy západní demokracie viděla,“ komentoval na Twitteru schválení Zákona o vyšetřovacích pravomocech Edward Snowden. Byl to právě  on, kdo osvětlil veřejnosti praktiky amerických tajných služeb a nyní se skrývá v Rusku. Poskytovatelé internetového připojení budou odteď v Británii muset archivovat digitální stopu každého občana a informace půjdou dohledat v národním registru. Dostanou se k nim pracovníci z téměř 50 policejních útvarů a vládních oddělení, přičemž k přístupu nebudou potřebovat soudní příkaz. Stejně jednoduše se vláda dostane i k historii telefonních hovorů občanů a dozví se i ty nejpodrobnější detaily, třeba jakou si kdo a kdy stáhl mobilní aplikaci do svého chytrého telefonu.

Není divu, že se zákonu ještě před jeho ratifikací začalo přezdívat “slídilská listina”. Jako reakce na schválení se okamžitě objevila petice za zrušení, která během několika málo dní nasbírala přes 100 tisíc podpisů. Vláda však nijak nereagovala a Británie tak v lednu prožila první měsíc, kdy se každý uživatel internetu musí pomyslně ohlížet, jestli ho náhodou někdo nesleduje. Teoretik Mat Dryhurst, spolupracovník Holly Herndon, který se zabývá ve své práci decentralizací a dohledem korporací na internetu, vyslal do světa naštvaný Tweet: “Pobožnost Theresy May možná vysvětluje, proč je tak lhostejná k všudypřítomnému dohledu.”

Na nový zákon v Británii legalizující praktiky tajných služeb nedoplatí jenom jedinci, ale i velké skupiny. K hackování ve velkém se však může ústředí britské rozvědky GCHQ (Government Communications Headquarters) uchýlit jen s povolením vlády a soudu. A to jen u zahraničních cílů. Přesto je to znepokojivé zjištění. V rozsáhlém pojednání na webu magazínu The Verge to potvrzují odborníci. Profesor na cambridgské univerzitě a odborník na bezpečnost Ross Anderson říká: “Jde o to, že se to může stát. Vláda nejspíš garantovala v soukromí zástupcům takových společností, že se to nestane. Z dlouhodobé zkušenosti ale víme, že se takové záruky nedají brát vážně, dokud nejsou na papíru.”

Na obranu listiny řekl bývalý ředitel GCHQ David Omand: “Musíte nastavenou mechaniku pochopit správně, musíme mít důvěru veřejnosti a dokázat, že tyto účinné nástroje budou v rukou policie a tajných služeb používány zodpovědně.” Evropská rada se nechala slyšet, že celoplošné sledování je nebezpečím pro lidská práva, ať už mechaniku spuštěnou zákonem pochopili zástupci z orgánu Evropské unie dobře nebo špatně.

Novináři protestují

Novináři pochopitelně protestují. “Rozsudek smrti pro investigativní novinařinu,” taková prohlášení plnila různé komentáře. Jednou z největších mezer Zákona o vyšetřovacích pravomocech je, že selhává v tom, aby zaručil státem garantovanou ochranu zdrojů novinářů a whistleblowerů. Dopad bude mít také na novináře ve válečných zónách. Mezinárodní federace novinářů a Evropská federace novinářů se přidala k britské Národní unii novinářů, aby ostře vystoupila proti zákonu.

Předseda Mezinárodní federace novinářů k rozhodnutí řekl: “Stát nebude mít žádný závazek kontaktovat novináře nebo mediální organizace, když bude chtít získat přístup k potřebným informacím. Zákon tak zamezuje novinářům, aby dodržovali etický kodex a jeden ze základních principů novinařiny – ochranu zdrojů.”

Podle oficiálního prohlášení oborových organizací “slídilská listina” ohrožuje “právo na soukromí, svobodu projevu a investigativní žurnalistiku”. Neohrožuje jenom novinařinu, ale podle sloupku v britském deníku The Guardian bude mít negativní dopad také na vědeckou činnost. Studium témat jako terorismus nebo hacktivismus bude snadno pod dohledem.

O podobný, nebývalý zásah do soukromí občanů se u nás pokouší politici z hnutí ANO. Novela zákona má dát nové pravomoci útvaru Vojenské zpravodajství, který je vedle Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědka) a BIS (civilní kontrarozvědka) jednou ze tří tajných služeb operujících v České republice. Politici chtějí, aby Vojenské zpravodajství mělo možnost bez povolení soudu nebo jiných omezení sledovat veškerou elektronickou komunikaci na českém internetu. Má se tak zamezit možným kybernetickým útokům.

Žádného dalšího vysvětlení, jak něčeho takového dosáhnout, se nedočkáme. Součástí novely je také předpoklad, že pod sněmovní kontrolu budou spadat všechny zpravodajské služby. Na jejich činnost bude navíc dohlížet pětičlenný nezávislý orgán. Podle všeho by mělo jít o pět právníků starších čtyřiceti let, které navrhne vláda a zvolí poslanci. Musí to být bezúhonné osoby, které rozumí tomu, jak fungují tajné služby.

Něco takového si lze jen těžko představit. „Vláda a poslanci si z nás dělají vážně legraci. Neexistuje žádný důvod, proč měli být těmi nejodpovědnějšími kontrolory tajných služeb jen právnicí,“ napsal v komentáři pro Respekt Jaroslav Spurný. Zákon vrátila Poslanecká sněmovna do druhého čtení. „Cílem není spěchat, jde o systémovou změnu,“ komentoval pro Českou televizi situaci premiér Bohuslav Sobotka. Podle Spurného se nezdá, že by se – pokud se politici neprobudí – na novele něco podstatného měnilo.

Každý klik pod dozorem

Vojenská tajná služba by měla český internet odposlouchávat pomocí „technických prostředků kybernetické obrany“, tedy černých skříněk, které bude potřeba instalovat k poskytovatelům internetového připojení. K těm už v současnosti chodí policie, jak říká v rozhovoru pro server Lupa Damir Špoljarič z hostingové firmy VSHosting. „Ve většině případů nesplňují to, co se po nich má chtít. My jsme provozovatelé veřejné telekomunikační sítě, takže chceme soudní příkaz. Dost často se pak stává, že už se policie neozve.”

Pomocí těchto skříněk budou mít možnost nejenom odposlouchávat, ale i řídit nebo blokovat provoz českého internetu. Přímé útoky a rovněž digitální stopy umožní zálohovat a dále zpracovávat, ať už půjde o soukromé zprávy ve facebookovém Messengeru nebo e-maily. Na obojí se doteď vztahuje listovní tajemství chráněné Listinou základních práv a svobod a zaručující právo na soukromí, byť nechává prostor pro výjimky. Je jasné, že by se tato moc měla dostat pod kontrolu – podobně jako například v Německu.

„Vím, že mě znáte lépe, než se znám sama,“ zpívá Herndon ve skladbě Home z dva roky starého alba Platform. Ve videoklipu pak na sebe nechává skladatelka pršet loga známá z powerpointových prezentací NSA zveřejněných Snowdenem a někde z dálky je slyšet tříštění skla a rychlé vzdalující se kroky. V jednom z rozhovorů řekla, že její elektronická hudba není chladná, protože počítač je nejosobnějším nástrojem, který může mít.

Technologiím už nemůže věřit, zároveň s nimi musí přicházet každý den do kontaktu. Podobně jako my všichni ostatní. Velké společnosti o naší digitální stopě mají dobré znalosti a pomocí nich tvarují reklamu šitou na míru. Teď je otázkou, do jaké míry o nás budou vědět vládní organizace pod záštitou ochrany a s legálními prostředky v rukou. Jestli si brzy nebudeme i my v České republice odříkávat po boku amerických a britských občanů slova se zpěvačkami ANOHNI a Holly Herndon. S vědomím, že každý klik hlídá stát.

Klip elektronické producentky Holly Herndon s názvem Home na YouTube

 

Foto kredit: NATS Press Office/Flickr CC (https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.0/)

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend