Pohled zpět: jsou noviny orákulem předpovídajícím budoucnost?

Březen 14, 2017 • Etika a kvalita žurnalistiky, Nejnovější příspěvky • by

Koho by někdy při čtení novin nebo při poslechu publicistických pořadů nenapadlo, zda se předpovědi jednotlivých odborníků, kteří se vyjadřují k aktuálním problémům, v budoucnu ukáží jako pravdivé? Výběr informačních zdrojů je v dnešní době důležitým prvkem pro vnímání světa, spoluvytváří naše názory a pomáhá nám rozhodovat se v jednotlivých situacích.

Je tedy zajímavé občas se ohlédnout a zhodnotit, nakolik se jednotlivým médiím a autorům povedlo vystihnout podstatu situace. Nyní se tedy přesuneme až do roku 1919 – samého počátku Československa – a vyložíme si, jak viděl tehdejší situaci z pohledu německé menšiny publicista Friedrich Weil.

„Die Wirtschaft“ – tribuna pro německé ekonomické otázky v Československu

V červnu roku 1919 začali dva doktoři práv a výrazné osobnosti veřejného života z řad německého obyvatelstva – Franz Bacher a Friedrich Weil – vydávat v Praze hospodářský týdeník snázvem Die Wirtschaft. List měl ve svém programu „poskytnout tribunu německému průmyslu, obchodu a zemědělství v českém státě“. Politicky se list nijak nevyhraňoval – jeho cílem bylo poskytovat prostor k vyjádření odborníkům, podporovat světové hospodářské trendy, volný obchod a „vymanění ekonomiky z válečného ducha“ a „z ducha národnostní nenávisti“.

Friedrich Weil se zejména v počátcích vydávání listu pravidelně střídal v psaní úvodníků s druhým vydavatelem Franzem Bacherem. Od června do prosince roku 1919 napsal celkem 11 článků, které komentovaly reformy a kroky československé vlády či soudobý vývoj světové ekonomiky. Obvykle se objevovaly hned na první straně listu.

FOTO: Hlavička ekonomického týdeníku Die Wirtschaft z roku 1919

Hlavička ekonomického týdeníku Die Wirtschaft z roku 1919

Je potřeba si uvědomit také historické souvislosti: s rozpadem Rakousko-Uherska německy mluvící obyvatelstvo na území nově vzniklého Československa téměř přes noc ztratilo své privilegované postavení a stalo se pouhou menšinou. Těsně po válce dokonce proběhlo několik neúspěšných pokusů o osamostatnění německy mluvících oblastí a ​na neformálních rovinách každodenního života se mezi Němci a Čechy běžně vyskytovaly projevy vzájemných antipatií a nevraživost.

Zejména z německé strany se jednalo o projevy nespokojenosti s poválečným uspořádáním, reformami československé vlády, které měly posílit český element a přesunout majetek a moc do českých rukou (pozemková reforma či nostrifikace velkých podniků). Projevy německého nacionalismu tak na rozdíl od předválečného období získaly útočný charakter. A jedním ze zdrojů, kde bylo možné tyto „boje“ sledovat, byl právě dobový periodický tisk.

V úvodnících Friedricha Weila tak rezonují tři ústřední témata: kritika mírových smluv, socialismu a československé hospodářské politiky, kde je ústředním motivem zejména kritika zavádění cel a bariér na dovoz zahraničního zboží a další reformy spojené zejména s osobou Aloise Rašína. Friedrich Weil komentuje také vývoj světové a evropské hospodářské situace a zdůrazňuje potřebu dodržovat principy volného obchodu, ale především snahu hledat kompromisy mezi jednotlivými skupinami.

Mírová jednání, socialismus i hospodářská politika terčem kritiky

Počátky vydávání týdeníku Die Wirtschaft spadají do období, kdy se ve Francii ve Versailles dojednávaly podmínky mírové smlouvy. Fridrich Weil také ve svých prvních dvou úvodnících tuto situaci komentuje. Článek s titulem Führung (Vůdcovství) vyšel 14. června 1919, tedy čtrnáct dní před podepsáním mírové dohody. V tomto článku Weil poukazuje na to, že Evropě s příchodem nové hospodářské epochy chybí autority, které by byly natolik osobité a jedinečné, že by zároveň dokázaly reprezentovat svůj národ a sjednocovat ho.

FOTO: Titulní strana ekonomického týdeníku Die Wirtschaft z roku 1919

Titulní strana ekonomického týdeníku Die Wirtschaft z roku 1919

Tyto osobnosti by měly být schopny povýšit se nad svůj osobní prospěch a jednat dle vyšších morálních principů. „Velkou trojku“ – francouzského a britského premiéra spolu s americkým prezidentem – Weil nazývá „triumvirátem“, který se schází „na dosud doutnajícím spáleništi Evropy“ a „z pozice likvidátora táhne evropskou bilanci do konkurzu.“

Třetí číslo týdeníku vyšlo v den podpisu versailleské smlouvy 28. června 1919, tedy přesně pět let po atentátu na Františka Ferdinanda d’Este. Úvodník nazvaný Quinquennium (Pětiletí) si všímá zpátečnictví smlouvy, která nejen z hospodářského hlediska spíše vytváří propasti a posiluje předválečnou „hospodářskou anarchii“ – tichou ekonomickou válku o přístup k surovinám a nerostným zdrojům, než aby vytvářela mosty mezi jednotlivými národy. Francouzského premiéra pak přirovnává ke galskému vůdci Brennovi, který ve 4. století před naším letopočtem vyplenil Řím a proslul svým zvoláním „běda poraženým“.

Kromě kritiky povahy mírových dohod se ve svých úvodnících Weil často věnuje socialismu jako novému směru smýšlení o politických a ekonomických problémech, a to jak z pohledu globálního, tak v souvislosti s československou politikou. Jeho postoj k tomuto fenoménu je spíše kritický. Dospívá sice k závěru, že nastává nová epocha, a že epocha kapitalismu a soukromého vlastnictví je pryč, nicméně se domnívá, že implementace socialismu na státní úrovni není řešením situace.

Proto kritizuje interpretaci socialistických myšlenek jednotlivých státníků včetně tehdejšího prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Řešením dle Weila může být pouze dohoda mezi lidmi – mezi úředníky a podnikateli: „K tomu nepatří žádný státní akční program, žádné organizace, k tomu nepatří nic jiného než to, že bojem znavené strany konečně dojdou ke kompromisu,“ uvádí ve článku Betriebsräte (Podnikové rady) z 6. září 1919.

Posledním, avšak velmi silným tématem Weilových úvodníků, je kritika československé hospodářské politiky, která v prvních letech po válce setrvávala na stejných principech, kterými se řídila Habsburská monarchie: ekonomika byla centrálně řízena státem a volný obchod byl omezen pomocí vysokých celních poplatků.

Československá hospodářská politika od toho přístupu začala upouštět až ve třetím roce po vzniku republiky, Weil to však vidí jako zásadní problém již v roce 1919 a tvrdí, že je nutné, aby blokace zahraničního importu přestala, aby do země přišly výrobní prostředky.

V článku Rohbilanz (Předvaha) pak Weil upozorňuje také na zkreslenost údajů, kterými se československá vláda snažila prokázat úspěchy toho přístupu. Kromě kritiky blokace volného obchodu, kterou Weil napadá při každé vhodné příležitosti, se vyjadřuje také proti výši existenčního minima či výši plánovaného deficitu. Upozorňuje, že nevyvážený rozpočet může zapříčinit velké problémy.

Mohou noviny předpovídat budoucnost?

Jako zastupitel německé menšiny v Československu vyjadřuje Friedrich Weil přirozeně nesouhlas s protekcionistickými tendencemi československé poválečné hospodářské politiky. Přestože je z jeho úvodníků cítit nespokojenost s poválečnými poměry, jeho kritika není přehnaně útočná, nacionalistická ani zcela neopodstatněná. Naopak pozdější vývoj událostí mu dal často za pravdu. Zvláště když čteme jeho úvodníky dnes, není snadné ubránit se myšlence, v jakém světle budou čteny články komentující současné události za sto let.

 

Zdroje:

Národní knihovna České republiky, sg. 13 A 267/1919, Die Wirtschaft: Wochenschrift für Industrie, Handel und Landwirtschaft. 1919, 1 (1 – 28).

JANČÍK, Drahomír a Eduard KUBŮ (eds.). Nacionalismus zvaný hospodářský: střety a zápasy o nacionální emancipaci/převahu v českých zemích (1859-1945). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2011. Bod (Dokořán). ISBN 978-80-7363-351-6.

SLÁDEK, Milan. Němci v Čechách: německá menšina v českých zemích a Československu 1848-1946. Praha: Pragma, c2002. ISBN 80-7205-901-7.

Print Friendly

Tags:,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend