Žádné bratříčkování: Jak přežívají nezávislá zpravodajská média v represivních režimech

Květen 10, 2017 • Ekonomika médií, Nejnovější příspěvky, Politika médií • by

Crowdfunding jako jedna z možností pro nezávislá zpravodajská média

Nezávislá zpravodajská média fungující v represivních režimech musí podle nového výzkumu přicházet s podstatně inovativnějším způsobem financování. První akademická studie ekonomických struktur „opozičních“ zpravodajských stránek – výstupů přímo kritizujících režim, o kterém píšou – identifikovala významné fundraisingové výzvy, kterým čelí. Jedná se o to, že by měly experimentovat s alternativními cestami, aby zaplatily svou žurnalistiku s cílem zůstat finančně a zároveň i politicky autonomní.

Studie Clare E. Cookové nazvaná Křehké financování: Modely zdrojů příjmu opozičních zpravodajských výstupů v represivních režimech (Fragile finance: The revenue models of oppositional news outlets in repressive regimes, by Clare E Cook) zkoumala 19 nezávislých zpravodajských výstupů v zemích a regionech zahrnujících Uzbekistán, Sýrii, Zimbabwe a Kavkaz. Případové studie zdůrazňují změny, kterým tyto platformy čelí: novináři byli zabiti, ohroženi na zdraví nebo uvězněni, webové stránky byly zastaveny, staly se terčem kyberútoků a jejich kanceláře byly zničeny.

Studie přezkoumala existující fundraisingové možnosti a diskutovala o alternativních přístupech, jakými jsou například vytváření partnerství s jinými mediálními weby, nové reklamní modely, schémata mikro příjmů, crowdsourcing a dárcovství. Cooková, která přednáší tištěnou a on-line žurnalistiku na University of Central Lancashire, se zaměřila na tři hlavní oblasti příjmů: grantovou aktivitu, vydělaný příjem a dárcovství.

Opoziční zpravodajské výstupy byly kategorizovány buď jako „exilové“ („mediální tvorba, která nebyla vytvořena v dané zemi (…) a „média, která musela buď dobrovolně, nebo vynuceně opustit dané území kvůli nebezpečí“), nebo jako ty, které mají základnu v „restriktivním“ prostředí (poskytují protichůdné informace uvnitř represivní země).

Exilové i restriktivní zpravodajské výstupy se pohybují na pochybných trzích. To je obvykle nutí záviset na financování z grantů, než aby vyhledávaly jiné, méně spolehlivé zdroje příjmů.

Jeden novinář ze Zimbabwe, který pracuje pro nezávislou novinářskou platformu, vysvětlil, že cizí pomoc a granty vnímá jako „více efektivní než pohybovat se po méně známých prostorech. Máme léta zkušeností s dárcovskými kampaněmi a téměř žádný jiný zdroj příjmu.“

Nezávislá zpravodajská média a investoři

Záviset pouze na grantech se nicméně stalo nebezpečným obchodním modelem. Cizí pomoc může být často svázána s pravidly nastavenými zahraniční dárcovskou zemí, což ústí ve zdlouhavé procesy a specifická kritéria, která musí být žadateli splněna.

Investoři také často hledí na důkazy o diverzifikovaných příjmech. Stále častěji považují své granty za jádro – nebo start-up – financování spíše než jediný zdroj příjmů.

Narůstající tlak na nezávislá média najít si jiné zdroje financování některá z nich dovedl ke krachu. Dlouhotrvající poskytovatelé informací, například Short Wave Radio (Zimbabwe) nebo Uznews.net (Uzbekistán), museli svou činnost kvůli nedostatku financování ukončit.

Inzerce – spolupráce může zvýšit příjem

Téměr polovina (47 %) zpravodajských výstupů, které byly zkoumány, vyzkoušela monetizaci skrze mix zobrazování a přirozeného inzerování. I tak tyto metody obvykle poskytly nevyrovnané zdroje příjmů kvůli běžnému nedostatku porozumění reklamních typů a terminologie.

Cooková zdůraznila jeden z nejúspěšnějších případů, v němž určitý počet nezávislých médií spolupracoval, aby vytvořil jednu platformu. To vytvořilo potenciální globální trh pro inzerenty a přineslo to příjem z mezinárodních reklam, které by jinak mohly být nepolapitelné.

V tomto případě byl aplikován sdílený model příjmů a médiím, která se do něj zapojila, bylo zaplaceno 70 % vydělaného příjmu. Hlavním benefitem práce ve sdílené síti byla kapacita distribuovat infrastrukturu nákladů spojených s reklamními strukturami, což snižovalo cenu jednotlivých zpravodajských výstupů.

Mnoho stránek nicméně reportovalo, že inzerenti obvykle nebyli příliš nadšení z toho, že by měli být spojováni s opozičními médii. Jedna zpravodajská platforma působící na Kavkazu vypověděla: „Píšeme o únosech, týrání, nejtěžších příbězích zneužívání lidských práv a znásilňování, takže inzerenti s tím nechtějí být spojováni.“

Prodejní tisk: někdy potřebný pro tok peněz

V chudších zemích, například v Zimbabwe, přispěl prodej tiskovin k většímu podílu vydělaného příjmu než reklama a inzerce (v jednom případě až 60procentním podílem).

Některé zpravodajské výstupy závisely na příjmu z pouličního prodeje, aby pokryly dennodenní činnosti. To poskytlo cenný „cash flow“ srovnatelný s příjmem z reklamy a inzerce, obzvláště v místech, kde inzerentům obvykle trvá kolem 45 dnů, než zaplatí účtenky.

Mikro výplaty, crowdfunding a dárcovství

Většina (14 z 19) z médií, s nimiž byl pro studii veden rozhovor, zkusila dárcovství, crowdfundingové kampaně a minimální příjmy nějakého druhu. Pouze sedm z nich nicméně z těchto aktivit vydělalo nějaké peníze a i tak byly tyto částky nízké.

Jedna uzbecká stránka vyzkoušela Flattr, sociální mikroplatební stránku, na níž uživatelé dávají „dýško“ obsahu, který se jim líbí, za použití kreditní karty nebo služby PayPal. I tak byl dárcovstvím pokryt jenom zlomek z celkového rozpočtu. Apatie a chudoba byly v seznamu jako největší překážky mikroplatebního modelu.

Uzbecká stránka k tomu podotkla: „Lidé nejsou příliš politicky aktivní a všechno považují za samozřejmost.“ Naopak novinář ze Zimbabwe řekl: „Všichni jsou chudí. […] I ti, kteří do sedření kůže pracují ve vyspělých zemích, aby domů poslali dostatek peněz, takže to poslední, co mají na mysli, je darovat nějaké finance médiím.“

Praktické záležitosti spojené s bankovnictvím a platbami může undergroundovým opozičním zpravodajským organizacím způsobit problémy se soukromím a také bránit generování výnosů, ukázala studie. Digitální platební platformy jako například PayPal často vyžadují specifické bankovní údaje, které mohou být vládami vystopovány. To může mediální výstupy a jejich finanční podporovatele činit zranitelnějšími.

Nastavení alternativních digitálních struktur vyžaduje technické dovednosti – ty často v restriktivních a exilových médiích chybějí. Koordinovaný přístup mezi několika výstupy (podobný reklamní síti zmiňované výše) by nicméně mohl být zajímavým řešením pro získání lepšího anonymního dárcovství, on-line a mobilních plateb, které by bylo velmi drahé nastavit samostatně.

Jsou křehké finance cenou za nezávislost?

Bez ohledu na úsilí diverzifikovat zdroje příjmů a optimalizovat financování se výzkum ptá, jestli jsou křehké finance charakteristickým znakem opozičních zpravodajských médií. Jinými slovy: je oproštění se od všeho, co souvisí se ziskem, vnímáno čtenáři jako známka čestného a skutečně nekompromisního tisku?

Toto dále komplikuje záležitost financování. Jak lamentoval jeden syrský novinář: „[Čtenáři] nám naslouchají právě proto, že zápasíme a jsme neziskoví. Kdyby cítili, že jsme z toho vydělali nějaké peníze, ztratili by v nás důvěru.“

Výzkum z toho vyvozuje, že nejčastěji přijímaný přístup napříč nezávislými zpravodajskými stránkami je ten, který Cooková popsala jako metodu ve stylu „udělej si sám“, čímž si omezené a exilové opoziční zpravodajské výstupy „vystačí“ s aplikováním kombinace výše uvedených zdrojů příjmů.

Tento „vystač si sám“ byznys model, který je opozičním mediálním výstupům vnucen, je nutně kreativní, založený na spolupráci a diverzifikovaný. Studie tak dospívá k závěru, že by možná mohly manažerům ve více mainstreamových zpravodajských organizacích nabídnout originální, inovativní škálu alternativ financování, které je třeba zvážit.


Tento článek původně vyšel v německé mutaci EJO. Překlad vyšel i v anglické mutaci EJO

Foto kredit: Zechariah Judy / Flickr.com (licence Creative Commons)

Print Friendly

Tags:, ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend