Experimentální týdeník Agenda na český trh vstoupil jako tištěný agregátor nejdůležitějších článků, které se objevily v českých médiích. Za svůj koncept se na něj svrhla vlna kritiky kvůli přebírání mediálního obsahu bez svolení jeho autorů, ale v povolených intencích zákona. Taková diskuze byla údajně žádoucí, vydavatelství Sanoma jej totiž po týdnu prohlásilo za fiktivní a označilo jej za projekt, který měl širokým dopadem iniciovat zákonné změny v úpravě autorského práva v České republice.

Hlavním důvodem vzniku periodika byl dle jeho autorů nedostatek původního obsahu v českých médiích. Výraznou část deníků a zpravodajských portálů tvoří informace přejaté z České tiskové agentury. Když libovolné médium přijde s vlastními důležitými informacemi, okamžitě se multiplikují do médií konkurenčních, někdy navíc bez viditelného uvedení zdroje.

Krátká epizoda týdeníku Agenda, jehož první číslo vyšlo 13. března, vyústila konferencí Právně je to OK z 8. dubna. Několik hostů se tam zabývalo právě otázkami neregulované fluktuace mediálního obsahu a uvažovalo nad dalšími možnostmi změny.

Historie české samoregulace v přebírání mediální obsahu

Příjemci informací z médií by v podstatě mohlo být jedno, jakým způsobem k němu informace doputuje. Pokud se tak stane a informace je pravdivá a úplná, v zásadě nemá důvod pátrat se po jejím původu. Proto je přejímání zpráv mezi zpravodajskými médii spíše otázkou jejich samoregulace – vychází z potřeby chránit svůj unikátní obsah, aby nedošlo k jeho okamžitému zkopírování do jiného média. Pak se vlastní úsilí vložené do získání informací ztrácí, pokud se jejich exkluzivita počítá v řádu minut, hodin, maximálně jednoho v případě tištěných deníků.

Nejožehavějším se problém stává na internetu. Překlopit parafrázovanou zprávu odjinud jde takřka okamžitě. Pokud se berou informace z deníku v brzkých ranních hodinách, většina lidí si je přečte parafrázované na webu a už nemá potřebu si kupovat noviny.

Alespoň částečně se vydavatelé snažili situaci mezi konkurenčními zpravodajskými portály řešit dokumentem Co se smí a nesmí při využívání obsahu na internetu¹ z dubna 2012. Až na Borgis/Seznam a Televizi Nova jej podepsali všichni velcí vydavatelé působící v Česku (MAFRA, Ringier, Centrum Holdings, Economia plus se připojila ČTK) a zavázali se při přebírání obsahu vždy uvádět zdroj a linkovat konkrétní článek přinejmenším mezi sebou samými.

Formulovaná pravidla se však nedodržovala bezvýhradně a během několika měsíců vykrystalizovala v nikde neformulovaný model „pokud linkujete na nás, budeme na vás linkovat také“.

V červnu 2012 proto Sdružení pro internetovou reklamu (dále SPIR) dokument rozšířilo sepsáním Etického kodexu přebírání zpráv na internetu², k němuž je možné se dobrovolně přihlásit a následně využívat orgánů SPIR jako prostředníků případných sporů. Pravidla nejdou nad rámec zákona a v případě jejich porušení se poškozený může bránit soudní cestou se s SPIR v roli pomocníka v zádech.

K etickému kodexu jsou přihlášeni pouze Seznam, vydavatelství Mladá fronta, Internet Info, MAFRA a ČTK.³ Oproti předchozímu dokumentu chybí Ringier, Economia a Centrum Holdings. Obsahový portál Centra Aktuálně.cz však v červnu 2012 na svém redakčním blogu⁴ formuloval, že hodlá linkovat bez výhrad.

 Agenda byla právně OK, proto nastolila diskuzi

 Až do 13. března, kdy vyšlo první číslo týdeníku Agenda, k žádným viditelným sporům ohledně přebírání obsahu nedošlo. Periodikum sestavené především z parafrází výběru mediálních textů za uplynulý týden v tiskové zprávě uvedlo, že reaguje na výrazné změny v mediální produkci obecně a s tím související proměnu čtenářských návyků.

Agenda de facto do tištěné podoby převedla způsob fungování mediálních agregátorů typu Google News nebo Právědnes.cz, pouze v jejím případě šlo o subjektivní selekci zpráv a nikoliv jejich zkrácenou, nýbrž přepsanou variaci. Způsobem fungování se časopis odvolával na podobné zahraniční tituly jako je britský The Week nebo polská Angora, případně W sieci.

Naprostá část z 57 autorů o uveřejnění svého parafrázovaného textu nevěděla a rozhodla se zareagovat. Jindřich Šídlo se kupříkladu ostře vyjádřil v komentáři pro iHned.cz⁵, redakce Aktuálně.cz zase celý obsah časopisu bez vědomí redakce Agendy dočasně uveřejnila ve své fotogalerii.⁶ Jedním z mála neutrálních byl Pavel Šafr, když ve facebookové reakci uvedl, že konkrétní média si lidé kupují kvůli jejich kompletní podobě, nikoliv kvůli několika málo zprávám.

Vlna mediálních redakcí zahrnovala mimo jiné rozhovor serveru Lupa.cz⁷ s šéfredaktorem Agendy Davidem Shorfem. Shorf mimo jiné řekl, že se projektem snaží podpořit tištěná média, jelikož díky Agendě se lidé budou moci dostat k reálnému zdroji zpráv.

Už v závěru rozhovoru však jeho autor David Slížek předestřel myšlenku, že celý projekt je od začátku připravovaná virální kampaň k rozpoutání debaty o autorském právu a citování v českých médiích. Ať už to tak bylo od začátku plánované či nikoliv, právě toho Agenda dosáhla a týdeník filtrující zprávy z jiných médií svým druhým číslem z 25. března ukončil činnost. Jeho krátké působení na českém trhu pak uzavřela konference „Právně je to OK“, která se zabývala právě tématy autorského práva, přebírání mediálního obsahu a jeho původnosti.

 Lidé stojí o původní obsah, ale nepoznají ho

Na konferenci Právně je to ok byly zveřejněny vásledky výsledky výzkumu společnosti Mediaresearch (konaný od 3. do 5. dubna vzorku lidí starších 15 let) zaměřená na to, jak je pro respondenty důležitá původnost mediálního obsahu.

Z výsledku vyplynulo, že pro 67 procent uživatelů je důležitou hodnotou a 23 procent respondentů dokonce považuje původnost za klíčovou hodnotu. Absolutní nezájem o původ jeví pouhá 2 procenta čtenářů. Nejdůležitějším poznatkem nicméně je, že celých 44 procent ze zkoumaného vzorku lidí není schopno původní obsah rozeznat.

Podle přispěvatele Britských listů Štěpána Kotrby je důležitá především klasifikace zdrojů. Ve své prezentaci poukázal na to, že zpráva jako mediální formát je pouze skutkovým tvrzením o určitém ději nebo stavu a že nemožnost dát si copyright na realitu je v britském a americkém právu kodifikována.

Současná koncepce autorského práva tuto problematiku neřeší, pouze zastává doktrínu férového užití, což znamená možnost použití díla za předpokladu, že z něj vznikne dílo nové. Ondřej Preuss z advokátní kanceláře Jasanská alespoň vyjádřil naději, že právní spory kolem Agendy by mohly aktuální situaci posunout dál. Právo, autorské nevyjímaje, totiž zpravidla zaostává za realitou.

Soudní precedens ke sporu ohledně přebírání mediálního obsahu ale v českém prostředí dosud neexistuje. Právě proto také Kateřina Hrubešová ze SPIR v diskuzi po skončení jednotlivých přednášek volala po tom, ať se mediální organizace začnou mezi sebou soudit. Mimosoudní vyrovnání pro ně zatím vždy bylo schůdnější variantou. Právní zástupce SPIRu a vydavatelství MAFRA Vladan Ramič přiznal, že nejblíže soudnímu sporu byla MAFRA právě v případě přebírání obsahu ze strany Agendy.