Do rodiny EJO se přidala další země – představujeme Rumunsko a její mediální scénu. Rumunskou verzi EJO najdete zde. 

V následujícím příspěvku popisuje redaktorka rumunské verze EJO Alina Vasiliu minulost i současnost rumunské mediální krajiny.

Rok 1989 představoval pro rumunská masová média milník. Znamenal pomyslnou tečku, která se promítla do všech sfér společnosti. Zmizely komunistické mediální instituce, aby mohly být nahrazeny novými, demokratickými. Většina médií změnila svoje jména, aby se zbavily demagogických komunistických nálepek, místo kterých daly v mnoha případech přednost slovíčku “svobodný”. Vznikly tak například noviny Svobodná mládež, Svobodný život (z oblasti města Galati), či Svobodná mysl (z oblasti města Constanţa) nebo veřejnoprávní televize Svobodná rumunská televize. Noviny Jiskra se staly Pravdou. Jednou z mála publikací, která svůj název nemusela měnit, byla România Liberă (Svobodné Rumunsko), i když význam přívlastku se po prosinci 1989 s určitostí posunul.

Novinářská profesionalita

Ovšem i když se tituly přejmenovaly, novináři zůstali stále stejní. Předrevoluční žurnalisté, kteří museli psát, jak jim nakázala cenzura, se náhle stali žurnalisty porevolučními. V novém kabátě se chovali často tak agresivně, že se jejich styl svým extrémismem podobal předchozí absolutní poslušnosti. Během té krátké periody „přerodu“, se novináři chytli nové svobody bez jakýchkoliv striktích pravidel a psali cokoliv o komkoliv bez strachu z trestu. Šéfredaktorské židle sice dostaly nové majitele, ale cenzoři, kteří nad médii dohlíželi, nevymizeli – jen zůstali chvíli v jakémsi „spánkovém režimu“, aby se za kormidlem objevili znovu o pár let později. Stěží můžeme novináře, kteří měli tehdy v roce 1989 hlavní slovo, považovat za nějaké dobré příklady. Jejich názory a pozice se totiž nezměnily tím, že padnul režim – přece jen působili jako „ruka komunismu“ až příliš dlouho. Nejlepším řešením by tehdy bylo úplně vyměnit celou jednu generaci rumunských novinářů, kteří byli vychování za komunismu a dát spíše slovo mladým, kteří byli připraveni zavést a používat postupy, které se naučili na univerzitách spíše než okoukat praktiky od straších kolegů.

Novinářská etika

Důležitá sociologická studie „Samoregulace médií v Rumunsku„, která vznikla v Centru pro nezávislou žurnalistiku a aktivní dohled (IMAS), ukázala mnoho odchylek od obecně přijímaných profesionálních standardů v současné době. Třicet jedna procent novinářů přiznalo, že jsou nuceni uzavírat reklamní smlouvy, jakoby by byli komerčními agenty. Mnoho jich také tvrdí, že je velice obtížné napravit chybu v médiích. Čtyřicet jedna procent souhlasí s tím, že je složité ověřit informace od několika nezávislých zdrojů a 33 procent říká, že je těžké prezentovat názory všech zúčastněných stran. Mnoho novinářů uznává, že profesionální standardy nejsou v tisku dodržovány a 60 procent říká, že je to kvůli politickému tlaku. Jako další důvody uvedly novinářský trénink, vliv zaměstnavatelů, komerční vlivy a netransparentnost. Polovina novinářů nezná nic jako “etický kodex” a 17 procent tvrdí, že existují specifická tabu, o kterých se nepíše.

Profesionální krize kulminovala několika skandály poprvé v roce 2009, když se na veřejnost dostaly přepisy nahrávek, na kterých se dva známí žurnalisté, Sorin Roşca Stănescu a Bogdan Chirieac, snaží vydírat veřejnou osobu. Další rok vyšly podobně kontroverzní přepisy vlastníka Realitatea TV, Sorina Ovidiu Vântu. Jednalo se o jednu z prvních rumunských stanic. Přepisy obsahovaly konverzace mezi novináři a politiky. I přes určitý kontextuální význam se současnou politikou transkripty především ukázaly na podřízenost a servilnost charakterizující vztah politiků a majitelů médií.

Na konferenci Rumunské federace novinářů MediaSind, která se konala v roce 2011 v Bukurešti, popsal prezident TVR Alexandru Lăzescu stav rumunské žurnalistiky takto: „Etické standardy médií kompletně zkolabovaly, zatímco sesazení hodnot se již stalo něčím normálním. Do jaké míry jsou média stále médii a novinář novinářem, a ne zbraní? Pokud se dnes někdo nazývá novinářem, neznamená to automaticky, že opravdu novinařinu dělá. Během posledních deseti let se v Rumunsku začal rozmáhat fenomén, který je uvnitř naprosto prázdný a vyžírá mediální důvěryhodnost. Vydírání skrze média je vykonávano umně a jako podle návodu, i když v Bukurešti to není tak časté. Existují schémata, které se k tomu používají. Znám mnoho lidí, kteří jsou upřímně znechuceni z toho, co se děje. Narostlo to do sofistikovaného a dobře řízeného útoku.“

Funguje to takto: Novináři vyšetřují a odkryjí negativní fakta o určité veřejné osobě. Potom jí nabídnou, že tyto informace nezveřejní, pokud dostanou příslušnou sumu peněz nebo za reklamu v jejich publikacích. Stává se, že jsou oni vydíraní, kteří zastávají významné pozice, nuceni prozradit tajné informace. Lăzescu – který si ponechal své místo jako profesor žurnalistiky, i když byl zvolen do čela rumunské veřejnoprávní televize – přiznává, že je těžké nalézt společnou řeč se studenty na fakultách, kteří dobře vědí, jak se praxe liší od přednášených teorií.

Svoboda médií

I v tomto kontextu se všechny nevládní organize a asociace médií kloní k názoru, že není nutné, aby byli novináři regulování zákony, protože by tak byla omezena svoboda jejich vyjadřování. Stále vítězí stanovisko, že i kdyby vznikl takový zákon a byl by s novináři minimálně konzultován, politici uvnitř rumunského parlamentního „mixéru“, jež vidí média jako hrozbu, by tuto legislativu nenapravitelně zkazili.

Především díky neustálému lobby průmyslových společností, především proti článkům 205 a 206 trestního zákona, které upravují urážku a pomluvu, nebyl tento zákon použit proti svobodě slova od roku 2006. Přesto je Rumunsko až na 52. místě v mezinárodním žebříčku svobody tisku Press Freedom Index (2010), které sestavuje organize Reportéři bez hranic a sestoupila tak od předchozího roku o dvě pozice. Podle tohoto seznamu svoboda médií v Rumunsku padá stále níže již tři roky za sebou (v roce 2007 byla na 42. pozici, v roce 2008 na 47. pozici, v roce 2009 sestoupila na 50. pozici a v roce 2010 na 52. pozici).

Novinářská svoboda není v Rumunsku omezována zákony, ale médii, která se v nich pohybují. Absence regulatorních pravidel nebo samoregulačních institucí mohou dopomáhat stálému zesilování zmíněného fenoménu vydírání a „zadušení relevantních a ověřitelných mediálních obsahů žurnalistikou, která manipuluje s fakty, kloní se k určitým názorům a infotainmentu,“ jak říká zpráva organizace FreeEx „Svoboda tisku v Rumunsku – 2010„.