Dojem, že se utápíme v přílišném množství zpráv a reklamních sdělení a že jsme „přehlceni zprávami, ale zároveň nedostatečně informovaní“, je možná už včerejší. Problémem dneška a zítřka se totiž snadno může stát to, jak nějak zajistit, abychom nebyli zaplaveni Niagarským vodopádem blbostí. Všechny druhy nesmyslů jsou lajkovány, sdíleny a načechrány díky sociálním sítím. Šířit sdělení na těchto platformách se stalo nesmírně snadné, přičemž nikdo neověřuje jejich pravdivost.

Pro různé spin doktory, trolly a jejich klienty může být za těchto podmínek čím dál „užitečnější“ podvádět – a v tomto kontextu nemluvíme jen o Putinově propagandistické mašinerii. Zdá se, že ekonomika pozornosti se mění v ekonomiku dezinformací. Přestože to vypadá, že v případě globálních společností se pravděpodobnost, že budou nachytány, snižuje, příklad Volkswagenu z minulého týdne a o týden starší, méně propíraný případ ExxonMobile, spíš dokládají opak.

Porovnáme-li oba případy, zjistíme, že i zpravodajská média s vysokou reputací mívají závažné problémy s adekvátním posouzením toho, co se stalo. V případě automobilky Volkswagen způsobil mediální humbuk škody za 27 bilionů eur, respektive ve výši 40 % tržní hodnoty společnosti, a výrazně tak ohrozil tisíce pracovních míst a ekonomických subjektů na celém světě. A nějakým způsobem je vytvářen absurdní dojem, jako by lidé kupující příliš velká SUV a dieselové vozy byli nevinní a nevěděli, že znečišťují životní prostředí. Naproti tomu v případě ropného gigantu se zatím neobjevila žádná skutečná mediální bouře a tím ani žádné důsledky pro tržní hodnotu – navzdory odhalení, že společnost patrně od 70. let utajovala výsledky výzkumů, které přinášely důkazy o tom, že klimatické změny a globální oteplování jsou způsobovány jejich hlavním obchodním artiklem.

Britští sociologově Carl Miller a Steve Ginnis mezi tím v Guardianu varovali, že dokonce i výzkumníci zabývající se sociálními médii ztrácejí kontrolu nad toky dat, jež produkuje výzkum sociálních médií. Dokonce ani experti již nedokážou posoudit, které indikátory užívání médií jsou smysluplné a které ne. Vypadá to, že žijeme v Sodomě a Gomoře lží a podvodů – a zatím jsme si to neuvědomili.