Ženy tvoří polovinu světové populace, a logicky se proto zdá, že by jim měl být věnován odpovídající prostor v médiích. Současné průzkumy však ukazují, že tomu tak ani zdaleka není. Zastoupení žen v redakcích médií, v jejich vedení i v mediálních obsazích je jedním ze základních témat feministické kritiky médií, která kromě toho upozorňuje například na segregaci rolí žen a mužů v žurnalistické profesi nebo sexistický jazyk, jakým se často o ženách v médiích hovoří.

Podle každoročně vydávané zprávy nezávislé organizace Women’s Media Center (WMC), která monitoruje zastoupení žen v různých médiích a jejich obsazích, je mezi autory zpravodajských příspěvků pouze zhruba třetina žen. Ty nejvíce přispívají do zpráv na internetových serverech, naopak nejmenší je jejich zastoupení ve večerních zpravodajských relacích, na něž se často pohlíží jako na nejprestižnější a které jsou stále převážně doménou mužů. Analýza WMC zahrnovala 27 758 zpráv z deseti největších amerických tištěných deníků, večerních zpráv stanic ABC, CBS, NBC a PBS, agentur Associated Press a Reuters a vybraných příspěvků čtyř zpravodajských serverů, a to v období mezi 1. říjnem a 31. prosincem 2014. Pouze tři ze všech zkoumaných médií dosáhly (nebo překročily) rovnoměrného zastoupení obou pohlaví.

Muži vs. ženy

Co se týče politického zpravodajství, průzkum WMC ukazuje, že muži byli v USA v roce 2014 autory 65 procent všech zpráv z této oblasti. To poukazuje rovněž na přetrvávající dělení úloh žen a mužů ve zpravodajství podle rozlišování zpráv na takzvané „hard“ a „soft news“. Zatímco muži se věnovali kromě politiky převážně oblastem zločinu, vědy, sportu a technologií, ženy nejčastěji psaly o tématech vzdělávání, náboženství, životního stylu a zdravotnictví. Toto dělení je podle předsedkyně WMC Julie Burton problematické zejména v období před blížícími se prezidentskými volbami. Mediální společnosti by se podle ní měly zamyslet nad tím, proč v jejich redakcích nesedí 50 procent žen a co mohou udělat proto, aby se situace změnila. Pokud si tuto otázku nepokládají, je to podle ní problém.

Většinové zastoupení mužů přetrvává také mezi editory a vedoucími pracovníky v médiích. Výrazný rozdíl panuje v oblasti produkce fotografií a videa; v těchto profesích jsou ženy zastoupeny v méně než čtvrtině případů. Kromě zpravodajských obsahů se muži v převážné většině případů podílejí na produkci filmové a televizní tvorby a jsou častěji zastoupeni ve společnostech provozujících sociální sítě. Ženské publikum přitom početně dominuje rozhlasu, televizi, internetu i tištěným médiím a nabízí se proto otázka, proč se na produkci jejich obsahů nepodílí více žen, které by tak mohly mít k publiku blíže.

Neviditelné ženy

Podobně nerovného zastoupení si můžeme všimnout také mezi mediálními aktéry, tedy lidmi, kteří v médiích přímo vystupují. Možné příčiny tohoto jevu se pokusila analyzovat Gail Baitinger z American University ve Washingtonu. Zkoumala zastoupení ženských a mužských politických aktérů a aktérek, a to jak z řad volených reprezentantů, tak aktivistů a novinářů v amerických nedělních ranních talk show. Do své analýzy autorka zahrnula přes 4 200 aktérů, kteří se objevili v jednom z následujících pořadů: This Week (ABC), Face the Nation (CBS), Fox News Sunday (FOX), Meet the Press (NBC) a State of the Union (CNN). Talk show sledovala po dobu tří let od ledna 2009 do prosince 2011.

Výzkum Gail Baitinger potvrdil, že jsou ženy v těchto pořadech skutečně mnohem méně častými hosty než muži. Ani v jednom z nich zastoupení žen nepřekonalo 30 procent. Autorka však zjistila, že za nerovnoměrnou reprezentací pohlaví v médiích nestojí zaujatost mediálního prostředí vůči ženám nebo sexismus v tradičně maskulinním prostředí redakcí. Nevyváženost namísto toho zdůvodňuje profesními normami žurnalistiky a způsobem práce novinářů, kteří se snaží zprávám vtisknout mimo jiné motivy konfliktu či autority, což jsou podle autorky studie atributy spojovány spíše s muži.

V nerovném zastoupení se odráží také obecné zastoupení žen na vlivných pozicích a v politice. Ve zkoumaném období bylo například mezi americkými senátory a kongresmany pouze asi 15 procent žen. Autorka proto na základě svého výzkumu předpokládá, a v tom se shoduje s mnohými autory feministické kritiky médií i politické ekonomie komunikace, že zvyšování podílu žen v redakcích a mediálních obsazích může ovlivnit zejména jejich častější pronikání do mocenských struktur a na vedoucí pozice, ať už v politice, médiích či privátních korporacích.

Foto kredit: Pedro Ribeiro Simões/ Flickr; Women’s Media Center