Cílem tohoto článku je nahlédnout na současné odborné publikace v rámci mediálních studií optikou vývojové psychologie. Publikace v mediálních studiích a jim blízkých vědeckých oborech, zejména výzkumy, mezi jejichž respondenty patří děti, dospívající či mladí dospělí, totiž příliš nepracují s jejími poznatky. Právě ty ale mohou poskytnout významné podněty při tvorbě i zpracování výzkumu. Jak obor vývojové psychologie může ovlivnit návrh výzkumu či interpretaci dat?

Co je vývojová psychologie?

Vývojová psychologie je podoborem psychologie, který se zabývá psychologickým vývojem člověka z fylogenetického a ontogenetického hlediska. Jedním z průkopníků této disciplíny se stal švýcarský filozof a později psycholog Jean Piaget. Jako otec tří dětí byl přirozeně inspirován touhou porozumět svým dětem a začal zkoumat jejich chování během celého období, kdy vyrůstaly. Piaget také v rámci své práce vypracoval jedno z dodnes významných členění vývoje, na kterém ukazuje rozvoj myšlenkových operací. Konkrétně vysvětluje, v jakém věku jsou děti schopny jakých myšlenkových operací. Například u dětí mladších sedmi let nemá smysl klást jim otázky na hypotetické situace, neboť nejsou schopny si takové situace představit a uspokojivě odpovědět nebo jejich odpovědi nebudou odpovídat tomu, co by v hypotetické situaci skutečně udělaly.

Méně intuitivním konceptem vývojové psychologie jsou takzvané vývojové úkoly. Ty popisují určité cíle, které v jednotlivých obdobích ovlivňují či dokonce řídí naše jednání. Mezi úkoly patřící do širšího období dospívání patří například emancipace od rodiny nebo s tím související hledání a tvorba vlastní trvalé identity a image.

Vývojová psychologie se od řady jiných disciplín v psychologii odlišuje nízkou mírou psychologizace. Její poznatky zpravidla přímo popisují konkrétní jednání či potřeby, často vychází z poznatků biologie nebo neurologie. To výrazně podporuje interdisciplinaritu vývojové psychologie.

Jak mohou z poznatků vývojové psychologie těžit mediální studia?

Z pohledu mediálních studií je vývojová psychologie velmi propojena s teorií užití a uspokojení (uses & gratification), ať už pohledem původních autorů jako Herta Herzog nebo Elihu Katz i podle současných pohledů. Diváci či uživatelé zkrátka skrze média mnohdy naplňují své přirozené vývojové potřeby, které často ani nejsou schopni sami popsat.

Pochopení potřeb vyplývajících z vývojových úkolů je jedním z cenných zdrojů informací, které mohou pomoci při tvorbě reliabilnějších výzkumů, vycházejících z reálného světa. Znalost vývojové psychologie v první řadě pomáhá výzkumníkovi ujasnit, zda je jeho volba výzkumného problému smysluplná. Jen velmi složitě budeme zkoumat budování vlastní image na sociálních sítích u dětí v předškolním věku, neboť děti v tomto věku si ještě image systematicky nebudují, jejich profil je zpravidla vytvářen velmi nahodile.

 Obezřetné využívání vývojové psychologie

Vývojová psychologie tak vstupuje do hry i při výběru respondentů či jejich případném řazení do skupin. Pokud budeme například zkoumat způsoby používání sociálních sítí mezi dětmi mladšího školního věku (6-11), pak je více než žádoucí rozdělit je do dvou skupin ve věku 6-8 let a 9-11 let, například z toho důvodu, že ve věku 6-8 let děti teprve rozvíjí gramotnost a o funkční gramotnosti lze bezpečně hovořit (až na výjimky) až od devátého roku. Podobně ovlivní vývojová psychologie také volbu vhodné metodologie, která bude odpovídat předpokládané úrovní znalostí a dovedností.

Poznatky vývojové psychologie je nutné využívat opatrně. Popisují totiž „běžné“ či „průměrné“ děti se vším zkreslením, které tato generalizace přináší. Proto je při práci se zjevně nestandardní skupinou, jako jsou mimořádně nadané děti či mentálně postižené děti nutné vyhledat konkrétněji zaměřenou literaturu.

Propojení vývojové psychologie a mediálních studií v praxi

O tom, že se alespoň v určitých oblastech již mediální studia a psychologie mísí, svědčí například práce profesora Šmahela z Masarykovy univerzity v Brně, který společně s Kaveri Subrahmanyam (kromě celé řady dalších článků) v roce 2010 publikoval knihu Digital Youth: The Role of Media in Development. Ta se sice na problematiku dívá z obráceného pohledu, tedy jak média ovlivňují již známý psychologický vývoj současných dětí a mládeže, ale je pro mediální studia zajímavým studijním materiálem.

V zahraničí pak stojí za to zmínit například projekt velké skupiny výzkumníků pod vedením Mizuko Ito, jehož závěry byly publikovány pod názvy Hanging Out, Messing Around and Geeking Out a Living and Learning with New Media. Jeffrey Jensen Arnett zase zkoumal, jakým způsobem se adolescenti skrze média socializují.

Kromě profesora Šmahela se v české vědě objevují další pokusy těžit z těchto interdisciplinárních výzkumů, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v době psaní článku čeká na obhajobu disertační práce Barbory Neuwirthové pod názvem Život dětí s médii a v médiích, která usiluje o etnografický popis dětské kultury a toho, jak užívání médií ovlivňuje individuální i sociální vývoj dětí. Autor článku si dovoluje zmínit i svou vlastní bakalářskou práci (Analýza obsahů vkládaných dětmi na Facebook) s původním výzkumem, která ho k myšlence důležitosti vývojové psychologie přivedla. Práce zkoumá motivaci raných adolescentů k vkládání obsahů na sociální síť Facebook.

Snadný zdroj informací

Vývojová psychologie je cenným zdrojem informací a poznatků, které poskytují pro výzkumníky v oblasti mediálních studií rozsáhlou, leč nedostatečně využívanou oporu. Pro řadu výzkumníků pracujících s běžnými dětmi, dospívajícími či mladými dospělými jde přitom o snadný zdroj informací, které mohou výrazně usnadnit vědeckou práci.

Foto kredit: SMI Eye Tracking/Flickr