Tento týden si připomínáme deset let od vzniku Twitteru, do kterého všichni vkládali velké naděje. Poprvé se naplno ukázal v roce 2011, kdy ho lidé označovali za demokratickou sílu, která stála za Arabským jarem. Nyní je Twitter hojně užíván i teroristickými skupinami jako je Islámský stát (ISIS), kteří přes něj šíří násilí a nenávist.

V posledních deseti měsících Twitter rozšířil své antiteroristické týmy a zrušil 125 000 účtů, které administrátoři podezřívali z napojení na islamisty. Tyto kroky vyvolaly reakci extremistických skupin, které prostřednictvím sociálních sítí začaly šířit násilné útoky prostřednictvím slov, fotografií a videí. Někdy se také snažily šířit západnímu světu zcestné interpretace Koránu. Po atentátech v Bruselu ISIS nařídil svým podporovatelům, aby zaplavili Twitter zprávami, které ho útoky chválí.

Silný a někdy symbiotický vztah mezi terorismem a médii je z výzkumů dobře znám: bez pomoci médií by šok a strach z terorismu zůstal jen na lokální úrovni. Drama teroru bylo základním médiem terorismu ještě dávno před 11. zářím. Dramatická inscenace násilí a smrti posilovala ve čtenářích, posluchačích a divácích symbolický děs.

V éře mediovaného terorismu (Nacos 2002) se novináři nemohou jednoduše vyhnout referování o spektáklu terorismu (Livingston 1994), ale nemusí se stát hlásnými troubami ideologických zpráv. Teroristé dnes sledují úspěšné strategie profesionálních společností a politiků zrádným způsobem: místo využití média jako pouhého nástroje obcházejí žurnalistiku pomocí sociálních médií. Jak ukazuje Jytte Klausen (2105), tím, že se vyhnou editorskému filtru, rozšiřují „legendu o mučednících“ v Sýrii a Iráku nebo indoktrinaci salafistů. Samozvaný Islámský stát stále častěji využívá profesionální nástroje zábavního průmyslu.

V minulosti se zábavní průmysl mohl mobilizovat, aby sloužil válečné propagandě. Elementy tohoto průmyslu (pop, rap, komiks, seriál, videohry nebo dokonce známý obrázek s kočkou a hashtagem #catsofjihad) se nyní na Twitteru staly nedílnou součástí strategie teroristů. Technika plavit se pod cizí vlajkou je v historii propagandy dobře známa. V současnosti ISIS přebírá populární hashtagy nebo vysílá zprávy přes neškodné mobilní aplikace.

Nemůžeme sami sebe oklamat: globální přeposílání zdánlivě spontánních a autentických tweetů z Blízkého východu je výsledkem malé ale chytře a dobře organizované sítě aktivistů v Evropě. Z tohoto důvodu nejsou tweety zdroje, kterým by novináři mohli nebo měli věřit, byť je pro ně těžké reportovat o příběhu vlastními silami. Bez rozšíření masovými médii je dosah Twitteru stále omezený (stejně jako jeho zisky).

Tento článek vyšel původně v mezinárodní mutaci EJO a také v deníku Tagesspiegel. Foto: EJO a Twitter

Použitá literatura:

Jytte Klausen (2015): Tweeting the Jihad: Social Media networks of Western Foreign Fighters in Syria and Iraq. Studies in Conflict & Terrorism, Vol. 38, S. 1-22.

Steven Livingston: The Terrorism Spectacle. Mass Media and International Terrorism. New York: Longman 1994.

Brigitte L. Nacos: Mass-Mediated Terrorism. The Central Role of the Media in terrorism and Counterterrorism. Lanham u.a.: Rowman & Littlefield 2002.