Populismus roste na síle v mnoha demokratických zemích a má negativní vliv na objektivní, nestranné a vyvážené zpravodajství. Pod jeho tíhou se ukazuje, že některé novinářské postupy jsou nedostatečné. Umožňují totiž populistickým stranám a jejich podporovatelům aktivně manipulovat masovými médii, což má za následek rozvrat demokratických procesů. Novináři tento problém musí vzít na vědomí a reagovat na něj. Pokud se tak nestane, riskujeme rozpad základních svobod, jichž se občané demokratické společnosti těší.

Společnost se s touto výzvou nesetkává poprvé. Populismus sílí zejména v obdobích hospodářských a sociálních krizí. Jeho základy totiž spočívají na individuálních a kolektivních pocitech nejistoty, odcizení, frustrace, zlosti a vzteku. Všechny tyto negativní pocity jsou v populistické ideologii obsaženy a je jedno, zda se bavíme o pravicovém nebo levicovém populismu.

Na aktuální seznam populistických vůdců patří Silvio Berlusconi v Itálii, Jean-Marie Le Pen z francouzské Národní fronty, Geert Wilders v Nizozemsku a Donald Trump ve Spojených státech. Rovněž politické organizace jako Alternativa pro Německo, polská vládní strana Právo a spravedlnost, Strana nezávislosti Velké Británie, Tea Party a dokonce i hnutí Occupy v USA jsou všechny založeny na prvcích populistické ideologie a rétoriky.

Populismus se stává mocným nástrojem, protože jako hlavní přesvědčovací taktiku používá běžné lidské obavy: externí ohrožení, ztrátu identity, snižující se autonomii, ztrátu hmotného pohodlí, strach z neznámého a kontrolu nad lidským životem. Z výzkumů vyplývá, že právě zvyšující se nejistota, pocit ohrožení a úzkosti mají za následek zesilující pocit strachu. Právě lidé s větším pocitem ohrožení a strachu jsou potom více náchylní k populismu a podporují ho. Pro žurnalistiku a racionální obyvatele tak populismus představuje zvláštní výzvu.

Marine Le Pen, předsedkyně francouzské Národní fronty

Úspěch populismu tkví především ve špatně informovaných či záměrně dezinformovaných jednotlivcích, kteří nekriticky přijímají výroky populistických vůdců. Na silné proslovy a vystoupení vůdců toto publikum reaguje s velkou mírou zapojení, přecitlivěle vnímá proklamované hrozby a tíhne k přehnanému pocitu strachu. Pod tíhou dezinformační kampaně zároveň snadno ignoruje logické argumenty, důkazy a názory odborníků, kteří tvrdí něco jiného než populističtí vůdci. Často totiž věří, že tyto opačné názory jsou součástí manipulativní kampaně a konspirací vedených ze strany vládních elit.

Současný populismus se vyznačuje několika společnými rysy. Patří mezi ně nespokojenost s efektivitou současné vlády, hněv kvůli ekonomickým a pracovním podmínkám, strach a odpor z imigrace a tíhnutí ke zjednodušujícím vysvětlením a řešením. Zastupitelská demokracie je podle takto nespokojených jednotlivců pod kontrolou zkorumpovaných elit, které musí být odstraněny. Rozdělení moci mezi nezávislou moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je považováno za nežádoucí, jelikož snižuje vládní efektivitu a brání populistické agendě. Populisté věří, že vláda může snadno a rychle měnit ekonomické a sociální podmínky. Jejich pohled na svět obvykle obsahuje prvky nacionalismu a izolace státu.

Populisté všeobecně spoléhají na nadsázku, nepřesnosti a demagogii. Vykazují narcistické rysy a opovrhují druhými. Jejich rétorické nástroje a postupy ovšem nevyvolávají negativní reakce mezi jejich stoupenci. Mají přesně opačný efekt: zvyšují jejich podporu a rekrutují nové stoupence. Populisté jsou také vděčnými mediálními aktéry. Jejich jméno se často objevuje v palčivých titulcích, novinářům jsou schopni poskytovat kontroverzní témata.

Bernd Lucke, zakládající člen populistického hnutí Alternativa pro Německo

Díry v mediálním pokrytí

Právě prostřednictvím vlivu na výběr a způsob zpracování zpráv populisté zneužívají zranitelnost současné žurnalistiky. Ve chvíli, kdy se novináři chovají k populistům férově a nekriticky šíří jejich projevy, bizarní výroky a zprávy o jejich aktivitách, nechávají se sami zneužívat praktikami, které narušují a skrývají pravdu. Škodlivé myšlenky, které jsou v protikladu k demokracii, lidské důstojnosti a znalostem, jsou tak pravidelně šířeny nekriticky a bez odstupu. Do nebezpečí se přitom nejvíce dostávají základní hodnoty, na nichž novinářská praxe spočívá.

Část problému tkví v samotném principu, jakým způsobem novináři filtrují a vybírají témata. Mediální pozornost je řízena důrazem na dramatičnost, neobvyklost, nečekanost a odchylnost. Populistická vystoupení obvykle obsahují všechny tyto faktory, čímž na sebe logicky přitahují pozornost novinářů a zpravodajských organizací. To samo o sobě ve spojení s významnými nedostatky ve zpravodajství samotném populistům značně zjednodušuje práci.

1. Přesné podávání zpráv není vždy reprezentativní

Značná část médií přebírá populistické projevy, výroky a rétoriku doslovně. Objevují se tak významné nedotaženosti, které se týkají nedostatečného ověřování faktů a zachování vyváženosti. Takové nedostatky umožňují, aby se manipulace šířila prostřednictvím respektovaných zpravodajských médií.

Neúspěch v přesnosti nastává ve chvíli, kdy novináři sice přesně hlásí, co se říká, ale čtenářům, divákům a posluchačům neposkytují skutečný obraz o světě. Jestliže jsou zprávy založené na dezinformaci a lživých tvrzeních, která nejsou novinářem zpochybněna a není dán prostor protichůdným názorům, část veřejnosti akceptuje prezentovaná tvrzení jako pravdivá. Kvalitní žurnalistika nicméně musí identifikovat pochybná tvrzení, aby nedocházelo ke klamání veřejnosti.

2. Neověřování faktů

Druhé selhání se týká šíření informací bez adekvátního ověření faktů a uvádění informací do kontextu. Povinností novináře v demokratické společnosti je v každém článku poskytovat čtenářům maximálně pravdivé informace. Novináři nesmí pouze papouškovat. Musí výroky prověřovat, souhlasit, případně nesouhlasit a musí také ukazovat, kdy jsou výroky založené na zavádějících či nepravdivých argumentech.

3. Vyvážené zpravodajství může zkreslit pravdu

Další nedostatek pramení z novinářské mantry poskytovat vyvážené zpravodajství. Vyváženost, kde dostávají prostor pouze dvě strany konfliktu, často zkresluje pravdu. Myšlenka dvou opozitních stran je chybná. Většina problémů totiž obsahuje více než pouhé dvě tváře. Opravdu problematický je moment, kdy snaha dosáhnout „vyváženého“ zpravodajství vzbuzuje v publiku pocit, že každá perspektiva je stejně hodnotná a založená na pravdě.

Problém falešné rovnocennosti tak představuje opravdovou výzvu pro novináře, kteří pokrývají populistická témata. Existují totiž myšlenky, které by jednoduše měly být ignorovány, zapuzeny nebo odsouzeny. Ne všechny názory mají stejnou hodnotu a neměly by proto být předkládány stejným způsobem.

4. Novináři musí být vůči publiku féroví

Čtvrté selhání se týká problému férovosti. Novináři se musí cítit zavázáni nejen těm, o nichž reportují, nýbrž i těm, pro které reportují.

5. Populisté jsou schopni kontrolovat novinářské postupy

Ignorování či nereagování na manipulaci patří mezi další selhání. Velká část populistů se naučila využívat novinářské postupy ke svému prospěchu. Novináři musí být velmi opatrní, když se populisté vyjadřují o veřejných událostech a vývoji, například o teroristických útocích, strachu z cizinců, vývoji na Středním východě či stagnující ekonomice. Jejich taktikou je získat mediální pozornost a ovlivnit mediální pokrytí.

Novináři by měli vyvinout úsilí, aby nebyli prostředkem provokativního jazyka a tvrzení. V případě, že nebudou brát v potaz nebezpečí manipulace, se stávají spoluviníky populismu.

Jak psát o populismu, ale nestat se jeho hlásnou troubou

Novináři nemají příliš prostředků, jak překonat strach a neznalosti příznivců populismu, kteří většinou nejsou pravidelnými čtenáři a diváky vyváženého zpravodajství. Novináři se však musí snažit, aby jejich publikum mělo jasnou představu o tom, co populismus je a jaké hrozby představuje. Zároveň musí populismus hned zpočátku jasně označit, popsat a následně se mu kriticky věnovat, aniž by se stali jeho hlásnou troubou a prostředkem k získávání příznivců.

Novináři musí kriticky nahlížet na témata, kterým se věnují, a musí přemýšlet nad důsledky různého způsobu pokrytí dané tematiky. Na zřetel musí brát to, zda sebou nenechávají manipulovat a nezkreslují fakta. Žurnalistické praktiky sice nejsou nedotknutelné, ale jejich primárním účelem je poskytnout v co největší možné míře objektivní zpravodajství a pomáhat veřejnosti a demokratické společnosti.

Populismus pro zastupitelskou demokracii nadále představuje nebezpečí. Je naší povinností jako občanů a novinářů zajistit účinnou reakci na něj a poskytovat vyvážené zpravodajství, aby publikum mohlo správně vyhodnotit nedostatky a hrozby populismu. Závisí na tom budoucnost demokracie.

Publikovaný text je výňatek z projevu “Žurnalistika, populismus a budoucnost demokracie“, který 28. října 2016 přednesl Robert G. Picard z Reuters institutu – Oxfordská univerzita na sympozium k 40. výročí Institutu žurnalistiky, Technická univerzita Dortmund. Původní anglický text vyšel na stránkách anglické EJO: Are Journalists Reporting – Or Publicising – Populism?

Foto kredit: Gage Skidmore, Flickr CC licence; Remi Noyon/ Flickr CC licence; Metropolico/ Flickr CC