23. února 2017 se na půdě Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK konala další z pravidelně pořádaných Rozprav o českých médiích, jejímž tématem byl tentokrát Boj s dezinformacemi v ČR.

Pozvání k diskusi, moderované tradičně ředitelkou IKSŽ Alicí Němcovou Tejkalovou, přijala hned pětice hostů: vedoucí Centra proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR Benedikt Vangeli, mediální teoretik působící na IKSŽ FSV UK a Metropolitní univerzitě Praha Jan Jirák, novinář časopisu Respekt Ondřej Kundra, garant programového bodu Svoboda projevu a člen Pirátské strany Roman Kučera a šéfredaktor webu Manipulátoři.cz Petr Nutil.

Rozpravy o českých médiích na téma Boj s dezinformacemi v ČR (23. února 2017).

Již ze složení panelu hostů je patrné, že debata nad otázkami týkajícími se mimo jiné definice dezinformace, úkolů a výstupů Centra proti terorismu a hybridním hrozbám MV ČR a úlohy státu v potlačování dezinformačních kampaní byla zajímavou konfrontací rozličných pohledů na věc a přístupů k jejímu řešení.

Co je to dezinformace?

Předpoklad, že na dané téma hosté nazírají různým způsobem, se potvrdil hned v úvodu debaty – při odpovědi na dotaz, co je to dezinformace a jak ji lze definovat.

Roman Kučera chápe dezinformaci jako informaci, která je vypuštěna k šíření bez ohledu na její pravdivost, k čemuž může dle jeho názoru dojít nejen úmyslně, ale i neúmyslně. Podle Ondřeje Kundry je však cílem dezinformace šířit chaos a rozdělovat nebo mást společnost, z čehož lze vyvodit, že musí být produkována záměrně.

Roman Nutil se k problematice dělení dezinformací vyjádřil: „Můžeme si pod tím představit klasické fake news – poměrně hodně diskutovaný fenomén v poslední době, jsou to klasické hoaxy, propaganda, ale i takové věci jako clickbaitové rýžování.“ Dle něj se přitom jedná o záměrně emočně vyhrocené zprávy na internetu, jež mají za cíl přivést čtenáře skrze „klik“ na konkrétní web žijící z reklamy (například s tematikou strachu, sexu či smrti).

Benedikt Vangeli považuje za hlavní typy dezinformačních sdělení propagandu, dezinformaci – úmyslnou nepravdu, dezinformaci – neúmyslnou nepravdu. Významným úkolem Centra proti terorismu a hybridním hrozbám je pak eliminovat či alespoň snížit dopad šíření takovéto zprávy na vnitřní bezpečnost státu.

Jan Jirák připomněl, že dezinformací může být i zamlčení důležitého faktu, čímž může být posunuto nebo ovlivněno veřejné mínění.

Alternativní nebo mainstreamová média?

Další část debaty byla uvedena citací z varování před poplašnou zprávou, vydaného Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, vztahující se k údajné přítomnosti stopového množství radioaktivního jódu v ovzduší v některých zemích Evropy. SÚJB na svých stránkách důrazně varuje před jednáním doporučovaným tzv. alternativními weby, tedy nákupem a požíváním jódových tablet, vedoucímu v některých případech dokonce k poškození zdraví. V této souvislosti se nabízí otázka, která média dnes považujeme za alternativní. Pozměnil se v poslední době pohled na alternativní, potažmo mainstreamová média?

Ondřej Kundra zmínil, že alternativní weby chápou samy sebe jako alternativu k „lživému mainstreamu“, proti kterému se vymezují. „Myslím si, že označení alternativní média je v současnosti jen pouhou nálepkou. Ve skutečnosti je to spektrum názorové až dezinformační, až po ty propagandistické weby,“ podotkl Petr Nutil s tím, že alternativní a mainstreamová média od sebe nelze striktně oddělit.

V mainstreamových médiích se samozřejmě také objevují nepravdivé či neověřené zprávy, podle Ondřeje Kundry se to ovšem děje spíše nedopatřením a nejedná se tudíž o dezinformace. Roman Kučera zareagoval: „Mainstreamová média sice nešíří cílené dezinformace, ale nešíří bohužel ani příliš aktuální a pravdivé informace. Nemusíme je podezírat z toho, že to dělají schválně, nicméně tomu čtenáři/posluchači je to jedno.“

Roman Kučera, člen Pirátské strany

Veřejnost má při nedostatku oficiálních sdělení tendenci hledat informace jinde, například právě na alternativních webech. Kučera nadnesl, že bychom se měli snažit posílit důvěryhodnost a nezávislost tradičních, zejména veřejnoprávních, médií, což je však z jeho pohledu problematické, protože veřejnoprávní média jsou v České republice naprosto a úplně závislá na vládnoucí garnituře.

Sociální sítě jako průtokový ohřívač

Petr Nutil se vrátil k poplašné zprávě týkající se radioaktivního jódu v ovzduší. Zdůraznil, že k jejímu masovému rozšíření výrazně napomohlo řetězovité sdílení článku, uveřejněného na alternativním webu, na sociálních sítích. Sociální sítě, jak bylo posléze zmíněno i dalšími účastníky diskuse, zafungovaly v tomto případě jako průtokový ohřívač – znásobily účinek sdělení a zvětšily okruh jeho potenciálních příjemců.

Petr Nutil, šéfredaktor webu Manipulátoři.cz

Je vznik Centra proti terorismu a hybridním hrozbám návratem do totality?

Významná část Rozprav byla věnována Centru proti terorismu a hybridním hrozbám MV ČR (CTHH), jež vzniklo k 1. lednu 2017. Výsledky výzkumu agentury ppm factum research ukázaly, že 49 procent dotázaných považuje CTHH za efektivní orgán v boji proti dezinformacím, 20 procent neví a 30 procent respondentů není s činností CTHH v tomto ohledu spokojeno. Vedoucí Centra Benedikt Vangeli oponoval, že úkolem CTHH není pouze bojovat proti dezinformacím, ale především starat se o bezpečnost státu obecně – mimo jiné zajišťovat efektivní obranu proti terorismu nebo řešit problematiku migrace.

Některé veřejně známé osobnosti, například Jiří Ovčáček nebo Petr Uhl, přirovnali Centrum krátce po jeho vzniku k cenzorním orgánům bývalého režimu, Českému úřadu pro tisk a informace (ČÚTI) a Hlavní správě tiskového dohledu (HSTD). Jan Jirák s těmito příměry nesouhlasí: „Stát zjistil, že má nějaké zadání, které spadá do jeho kompetence, a reagoval způsobem, který je pro něj přiměřený – zřídil na to úřad.“

Varoval však před jinou hrozbou: „Tím, že přistupujeme na to, že budeme pronásledovat, identifikovat a odhalovat nějaké dezinformace, dáváme společnosti do ruky obrovský nástroj říkat, kdo je ten správný a kdo není, což může vést k rozdělení společnosti.“

Jan Jirák, mediální teoretik

Petr Nutil poté CTHH vytýkal především nesrozumitelnou a neefektivní komunikaci s veřejností. Vedoucí Centra namítl, že komunikace zahrnuje pouhých 5 až 10 procent činností, jimiž je CTHH pověřeno. Dle Romana Kučery je Centrum soukromou bezpečnostní službou ministra vnitra Milana Chovance, která má ČSSD zachránit volby. Ondřej Kundra představu člena Pirátské strany označil za absurdní a nadnesl, že CTHH je bohužel méně produktivní, než by bylo potřeba.

K tématu komunikace a vyvracení dezinformací se Benedikt Vangeli dále vyjádřil ve smyslu, že představuje pro Centrum novou a složitou výzvu, s níž se snaží vypořádat. Ze sociálních médií prozatím CTHH využívá pouze Twitter – prostřednictvím svého účtu zde upozorňuje občany na potenciální hrozby. „Dezinformace mohou zasahovat do celé veřejné sféry a celá veřejná sféra musí být připravena na to reagovat. Není to jenom o vnitřní bezpečnosti,“ zdůraznil Vangeli.

Benedikt Vangeli (s mikrofonem), vedoucí Centra proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR

Hudba budoucnosti a průtokový ohřívač podruhé

Panelisté museli čelit nelehkým dotazům z publika. K pohledu do budoucnosti je vybídl mladík, jehož zajímalo, jak si hosté představují odhalování fake news v nadcházejících letech při předpokladu jejich transformování do podoby neodhalitelné strojovým čtením a nástroji pro analýzu textu. Roman Kučera se domnívá, že se klamavé zprávy nedají nikdy zcela algoritmizovat nebo strojově zpracovat.

Je, či není Facebook mediální platformou? „Facebook je především průtokový ohřívač,“ zopakoval Petr Nutil, „a jako takový ho můžeme označit jako mediální platformu, protože pro velkou spoustu lidí je to jediný kanál, kterým k nim putují informace, což může být problém, protože se ovlivňujeme v rámci sociálních bublin.“

„Je to mediální platforma, není to mediální platforma…?“

Parlamentní listy a průtokový ohřívač potřetí

Na otázku, zda k růstu dezinformačních webů nepřispívají samotné úřady a politici, nelze podle Ondřeje Kundry odpovědět obecně, vždy záleží na specifických okolnostech. Zmínil Parlamentní listy coby příklad průtokového ohřívače mezi dezinformačními médii a mainstreamem. Problematické je pak zejména prokazatelné spojení mezi předními politiky a uvedeným webem.

Ondřej Kundra, novinář časopisu Respekt

Zákaz zveřejňování dezinformací je nesmysl

Proč nemůžeme uveřejňování dezinformací zakázat či stíhat? Benedikt Vangeli připomněl zákaz cenzury a zároveň dodal: „V demokracii se smí lhát.“ Vzácně se tudíž shodl s Romanem Kučerou, který přizvukoval: „Zakázat někomu projev, to ne, to nejde.“ Jan Jirák předpověděl, že se v budoucnu v naší polarizované, silně emocionálně vzedmuté společnosti povede „válka o pravdivé zobrazení světa“.

Mainstreamová média mohou čelit dezinformacím vykonstruovaným alternativními weby uveřejňováním maximálního množství pravdivých, byť mnohdy nepohodlných faktů. Petr Nutil doporučil státním orgánům klást větší důraz na výchovu občanů ke kritickému myšlení, představujícímu jediný způsob, jak se vyznat v dnešním „dezinformačním“ světě.

„Přece není možné, aby v demokratické společnosti někdo konstantně říkal nepravdy a nebyl za to nějakým způsobem stíhán.“

Na druhou stranu – určitá korekce dezinformací v ČR by mohla být na místě, jelikož, jak zaznělo z publika, organizace Freedom House pro rok 2017 zařadila naší republiku do kategorie zemí, které by měly být sledovány, mimo jiné z důvodu existence dezinformační kampaně. Přítomní hosté přesto stáli za názorem, že zasahování do osobních svobod občanů je v demokratickém státě nepřípustné. Ondřej Kundra následně upozornil na relativizaci a zkreslování informací ze strany politiků a jejich útoky na novináře i média, čímž je též nepřímo ohrožována svoboda a demokracie.

Co s tím?

Boj s dezinformacemi, jak potvrdily i tyto Rozpravy, je během na dlouhou trať, přičemž cíl je v nedohlednu. Jednoduché řešení zkrátka neexistuje, můžeme podnikat pouze dílčí kroky. Ačkoliv definitivní vítězství se zdá být utopií, je podstatné nepřijmout porážku a nenechat se pohltit světem fake news.

Je nutné pokračovat v hledání nových a lepších způsobů, kterak se s dezinformačními kampaněmi vypořádat. Jeden tip ostatně předestřel diskutér z publika – vytvoření televizního pořadu ve stylu „Věřte – nevěřte“, jehož podstatou by bylo odhalování dezinformací. Jakkoliv se nám může zdát tento nápad úsměvný, možná by to alespoň nějaké části „stádní“ veřejnosti otevřelo oči.

Zároveň však nesmíme zapomínat na „fair play“. Jan Jirák v závěru debaty varoval před rizikem opouštění racionálních argumentů a útokům na emoce. Tímto jednáním bychom nedosáhli ničeho jiného, než že bychom se snížili na úroveň manipulátorů – šiřitelů dezinformací, a paradoxně jim tak zajistili větší pozornost, než jakou si zaslouží.

Foto kredit: Ondřej Trhoň