Britský Daily Mail má 21 komentátorů, pouze 5 z nich jsou ženy.

Britská média jsou mužskou záležitostí, a to i přesto, že téměř polovinu všech novinářů tvoří ženy. I tak jsou u většiny zpráv a komentářů jako autoři uvedeni muži. Stejně tak uveřejněné fotografie častěji zobrazují muže. Vyplývá to z analýzy EJO, do které byly zařazeny čtyři přední britské tituly.

Průzkum se zaměřil na autory článků a na obsah fotografií ze sedmi vydání tištěných deníků The Times, Financial Times, Guardian a Daily Mail z letošního května a srpna. Z výsledků vyplývá, že tři čtvrtiny (77 procent) komentářů a dvě třetiny zpráv (65 procent) byly napsány muži. Na fotografiích se také častěji objevovali muži, výjimku tvořily fotografie s bulvární tématikou, kde byly ženy zachyceny často v bikinách nebo podobných situacích.

Nepoměr v zastoupení obou pohlaví navíc umocňuje i nedávná debata, ze které vyplynulo, že novinářky v BBC a Financial Times vydělávají o 13 procent méně než jejich mužští kolegové. Uvedeným titulům dokonce hrozila stávka.

Komentáře

 Získaná data ukazují rozdíly mezi jednotlivými deníky. Například ani jeden z komentářů publikovaných ve sledovaném období v Daily Mail nepsala žena. Ve Financial Times to bylo 11 procent komentářů a v The Times 33 procent. Nejvíce komentářů od ženských autorů uveřejnil Guardian, celkem 51 procent.

Hlavní komentátoři deníku Financial Times

Zpravodajství

 Nejméně ženských autorů v rubrice zpravodajství mají The Times, ve sledovaném období napsaly pouze 25 procent článků. Ve Financial Times to bylo 31 procent zpráv, v Guardianu 40 procent a v Daily Mail 44 procent.

Fotografie

Většina analyzovaných fotografií zobrazovala muže, 50 procent z nich zachycovalo muže samotné, 32 procent pouze ženy a 18 procent obě pohlaví.

Nejvíce mužů na fotografiích se objevilo ve Financial Times, celkem v 62 procentech případů v porovnání s 18 procenty případů, kdy byly zachyceny ženy, a 20 procenty s vyobrazením obou pohlaví. V jenom dni Financial Times uveřejnily pouze pět fotografií žen, ve třech případech se přitom jednalo o fotografie bulvární povahy zachycující spoře oděné ženy, včetně jedné pornoherečky.

Daily Mail vyšel z analýzy na první pohled o něco lépe, zde se objevily ženy na 44 procentech fotografií. K tomu je ale nutné dodat, že značná část z nich byla zachycena v bikinách nebo v podobné situaci. V jednom vydání se objevilo například čtrnáct snímků princezny Diany v bikinách a pět fotografií Kate Middleton. Ostatní čísla pravidelně obsahovala fotografie odhalených žen, ale mužů nikoliv.

Více žen než mužů

Z výzkumu také vyplývá jedna paradoxní situace. Přestože do novinářské profese vstupuje více žen než mužů, jsou to právě muži, kteří jsou více vidět na vyšších pozicích.

Podle UCAS, britského orgánu pro přijímací řízení na vysoké školy, bylo v letech 2007 až 2014 zapsáno v prezenčním studiu žurnalistiky více žen. Stejná statistika také ukazuje, že navzdory velkému zájmu ze strany žen o studium novinařiny mají muži větší šanci být do studia přijati.

Ani v samotné profesi ženy nechybí (45 procent všech britských novinářů tvoří ženy). Podle výzkumu Reuters Institute/Worlds of Journalism Study z roku 2016 (celkem 700 respondentů-novinářů) jsou v porovnání s muži britské novinářky hůře finančně odměňovány a méně zastoupeny ve vedoucích pozicích.

Proč panuje nerovnoměrnost?

Suzanne Franks, profesorka žurnalistiky ze City University a autorka publikace Ženy a žurnalistika (2013), upozorňuje, že seniorské pozice zřídka zastávají ženy s rodinou nebo s dalšími mimopracovními povinnostmi.

„U těch několika žen, které zastávají tyto vedoucí pozice, je větší pravděpodobnost, že jsou oproti mužům ve stejné pozici bezdětné,“ píše Franks. Zároveň dodává, že pokud chtějí noviny přilákat a udržet si ženy, musí být více flexibilní. Takové změny do redakcí prosakují ale velmi pomalu.

Jedna ze dvou reportérek, které pracují pro konkrétní noviny na plný úvazek, souhlasí, že nepravidelná pracovní doba odradí mnoho žen. „Manažeři očekávají, že reportéři budou práci stavět na první místo a ještě se přitom budou tvářit, že pracovat do dvou hodin do rána je těší,“ říká.

Jedna z externích novinářek, od níž je ale očekáváno, že bude pracovat v redakci, opakovaně v posledních deseti letech žádala vedení, aby v některé dny mohla pracovat z domu. Umožnilo by jí to pečovat o její rozrůstající se rodinu. Stále od vedení nedostala odpověď.

Seznam „hlavních komentátorů“ deníku The Times; 31 procent jsou ženy.

Novinářky a budoucnost?

Doba se mění a od 70. let novinařina ušla dlouhou cestu. Tehdy interní report BBC obsahoval citaci od vedoucího editora, který „nikdy nenarazil na ženu, která by měla byť jen nepatrnou šanci se stát reportérkou […], ženy prostě nejsou schopny psát zprávy […], vidí se spíše jako expertky na ženskou tematiku.“ (citováno z Women and Journalism)

Doopravdy se takové postoje za posledních padesát let změnily?

BBC nedávno zveřejnila údaje, z nichž vyplývá, že pouze jedna třetina z 96 zaměstnanců s nejvyššími příjmy jsou ženy, prvních sedm nejlépe placených zaměstnanců jsou muži. Tato nerovnost je nejvíce patrná v případě moderátorů přední zpravodajské relace Today stanice Radio 4. Ukázalo se, že novinář a moderátor relace John Humphreys ročně vydělává mezi 600–650 tisíci liber. Jeho kolegyně Sarah Montague vydělává ročně pouze 150 tisíc liber.

Podobné výsledky

V roce 2012 aktivistická skupina Ženy v žurnalistice (WIJ) sledovala po dobu čtyř týdnů titulní strany a zastoupení autorů v sedmi britských novinách (deníky a bulvár). Jejich závěry korespondují s výsledky analýzy EJO. Závěry WIJ ukazují, že 78 procent autorů z titulních stránek jsou muži.

Studie se zaměřila na tištěná média a celkově lze říci, že neexistuje mnoho podobných studií zkoumajících genderovou nerovnováhu v digitálních médiích a firmách. Podle dostupných důkazů to ale vypadá, že ani tady není situace jiná.

Například 60 bývalých i současných zaměstnankyň digitálního gigantu Google připravuje na společnost žalobu kvůli údajnému sexismu a rozdílnému způsobu odměňování žen. Udávají, že si vydělávaly méně než jejich kolegové navzdory srovnatelné kvalifikaci a pozici. Jejich advokátka nedávno řekla deníku Guardian, že ženy postupovaly na kariérním žebříčku pomaleji, protože „kultura Googlu je nepřátelská vůči ženám.“

Co mohou ženy dělat?

V roce 2005 napsala Zofia Smardz, editorka komentářů z Washington Post, na svůj blog příspěvek s titulkem: „Holky, prostě to vyzkoušejte.“ Vyjádřila v něm frustraci z neochoty žen psát komentáře. „Příliš nad tím přemýšlejí, potřebují více času, nechtějí prostě jen něco napsat,“ píše a dodává, že průměrně obdrží jeden komentář od ženy na sedm komentářů od mužů.

Sheryl Sandberg, COO Facebooku a jedna z mála žen zastávajících přední místo v technologické firmě ze Silicon Valley, věří, že ženy se zdráhají prosazovat a riskovat, protože postrádají sebedůvěru. Ve své knize Lean in Sandberg píše, že ženy trpí „podvodným syndromem“. Ten je přesvědčuje o tom, že nejsou schopné dělat zodpovědná rozhodnutí. Vyzvala proto ženy, aby tvrdě pracovaly, překonaly jakoukoli zdrženlivost a vybudovaly si sebedůvěru.

Sandberg také naznačuje, že na úrovni vrcholového managementu je tak málo žen, protože hodně vysoce kvalifikovaných žen se rozhodne přejít na částečný úvazek nebo práci zcela opustit ve chvíli, kdy se začnou starat rodinu. Také Sandberg si myslí, že podniky musí být více flexibilní, to je ale podle ní nepravděpodobné.

Kulturní změna

Bývalý zaměstnanec mezinárodní rozhlasové společnosti, která se dnes pyšní svou různorodou pracovní silou, se svěřil EJO, že se zasadil o to, aby se negativní postoje vůči ženám v této mediální organizaci změnily k lepšímu.

Podle něj k tomu byl zapotřebí obrovský kulturní posun, který se mohl uskutečnit pouze díky soustavné osvětě. „Všechno je to o vzdělání a povědomí,“ řekl a dodal: „pozitivní diskriminace ani kvóty nic nezmění, pokud nedojde ke změně kultury.“ Na druhou stranu je podle něj nezbytné, aby poměr zastoupení pohlaví v novinářské profesi byl vyrovnaný. „Chceme, aby složení novinářů reflektovalo rozmanitost publika. Navíc, ženy jsou výborné novinářky.“

EJO zkoumalo sedm vydání Financial Times, Guardian, The Times and The Daily Mail z 9. května, 1., 7., 8., 9., 14. a 15. srpna 2017. Do studie nebyla zahrnuta sportovní rubrika a reportáže. 

 Článek byl přeložen z anglického originálu: Where are all the Women Journalists in UK Newspapers?

 Také by vás mohlo zajímat: 

 Why are there (almost) no women in sports journalism?

 Men writing about men: media and the UK election