Konference Mediální reflexe 2017 řešila objektivitu

Říjen 6, 2017 • Mediální žurnalistika, Nejnovější příspěvky, Nová média a Web 2.0, Svoboda tisku • by

Dne 20. září se uskutečnila konference s názvem Mediální reflexe 2017, kterou již tradičně pořádala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). V rámci letošního ročníku byly do programu zařazeny dva bloky. Dopolední blok byl v době před nadcházejícími parlamentními volbami pro hosty zřejmě největším lákadlem. Zamýšlel se totiž nad objektivitou a vyvážeností mediálních obsahů a jejich regulací či regulovatelností v době síťových médií.

Požadavky na objektivní a vyvážené vysílání jsou obsaženy v základní zákonné vysílací normě. Jedná se o zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který hovoří v § 31 v odst. 2 o tom, že „provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů“. V bodě 3 tento zákon zdůrazňuje povinnost provozovatele vysílání, „aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.“

Hlavním a často diskutovaným problémem tohoto požadavku je přílišná obecnost pojmů objektivita a vyváženost a z ní vyplývající problematická aplikace v praxi. A právě většina příspěvků prvního bloku se dotkla jak vymezení těchto pojmů, tak i otázky jejich potřebnosti v zákoně.

Mediální pluralita není zárukou objektivity

Prvním konferenčním příspěvkem byl příspěvek Ľuboše Kukliše, ředitele kanceláře slovenského regulačního orgánu (RVR) a místopředsedy Evropské skupiny regulátorů audiovizuálních mediálních služeb (ERGA).

Kukliš nejprve zdůraznil, že objektivita je zakotvena již v základní vysílací normě, kterou je Evropská úmluva o přeshraniční televizi. V té stojí, že provozovatel má povinnost zajistit, „aby zpravodajství uvádělo fakta a události objektivně a přispívalo k svobodné tvorbě názorů.“ Slovenský vysílací zákon pak přidává i termín nestrannosti. Český hovoří krom objektivity o vyváženosti. Tyto požadavky se pak shodně vztahují nejen na zpravodajství, ale i politicko-publicistické pořady.

Stejně jako český regulátor, ani slovenská Rada se v posuzování naplňování těchto požadavků nezaměřuje na pravdivost poskytovaných informací. Důvodem jsou nedostatečné kompetence daných institucí v ověřování informačních zdrojů. Primární je proto vždy odvysílaný obsah sám o sobě.

Kukliš, vědom si rizik státní regulace (např. v potenciální zneužitelnosti správních orgánů), si nemyslí, že by zákonná pravidla objektivity byla překonaná. Neztotožňuje se ani s názorem, že by zákonný požadavek na objektivitu mohl být nahrazen často zmiňovanou mediální pluralitou. V tomto kontextu připomněl nebezpečí rozšířených fenoménů jako fake news a dezinformací.

Anglický Ofcom posuzuje i pravdivost zpráv

Zahraniční pohled na regulaci médií poskytla i Vikki Cook, zástupkyně britského regulátora (Ofcom). Úvodem své přednášky představila povinnosti tohoto orgánu dle britského komunikačního zákona. Ty se nepatrně lišily od kompetencí české RRTV. V působnosti britského Ofcomu jsou i kmitočtové záležitosti, které v Česku spadají do kompetence Českého telekomunikačního úřadu.

Stejně jako RRTV řeší Ofcom i stížnosti diváků, kteří leckdy upozorňují i na neobjektivní informování britských vysílacích médií. Cook přitom zdůraznila, že Ofcom nepracuje s pojmem objektivita, zaměřuje se ale na nestrannost a přesnost zpravodajství. Na rozdíl od české a slovenské Rady primárně posuzuje i pravdivost poskytovaných informací. Se slovenskou praxí má pak společné to, že neplnění těchto požadavků nepodléhá finančním sankcím, jako je tomu v Česku.

Koncem svého příspěvku představila Cook ukázku zpravodajské nepřesnosti (neobjektivity), kterou v poslední době řešil Ofcom. Jednalo se o záznam zpravodajské reportáže stanice Channel 4, která informovala o teroristickém útoku na Westminsterském mostě z jara letošního roku. Redaktor reportáže se dle Ofcomu dopustil porušení pravidel, jelikož nesprávně identifikoval teroristického útočníka.

Odpovědnost jako základ žurnalistiky

Jiný pohled na zpravodajskou objektivitu nastínila v dalším příspěvku Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu.

Objektivita a nestrannost dle ní nejsou v praxi zcela možné, novináři by se však měli snažit o zajištění co největší plurality pohledů. Pojmy objektivita a vyváženost by vyměnila za dle ní vhodnější pojem nestrannosti. „Nestrannost je, že budeme rozhodovat fér, protože nebudeme stranit žádné straně,“ vysvětlila Šimáčková.

S odkazem na Listinu základních práv a svobod a Ústavu ČR připomněla, že svoboda projevu vyžaduje vždy povinnosti i odpovědnost k ústavním hodnotám, respekt k pravidlům a svobodám těch druhých. K odpovědnosti za svou činnost pak nabádala nejen novináře a provozovatele vysílání, ale i státní zaměstnance a soudce. Ti všichni totiž dle ní disponují mocí ovlivňovat životy jednotlivců i celé společnosti. Zákonná omezení pak dle ní slouží k tomu, aby zamezila pochybnostem o jejich nestranné činnosti.

Soukromá média jsou jen zpravodajským průmyslem

Akademický pohled vnesl do diskuze Václav Moravec, redaktor, moderátor i vysokoškolský pedagog působící na katedře žurnalistiky Institutu sociálních věd Univerzity Karlovy.

Jeho přednáška se soustředila na žurnalistiku v tzv. post-faktické éře. Začátkem příspěvku zdůraznil rozdílnost tradičních médií, jako jsou rozhlas a televize, které reguluje RRTV či britský Ofcom, a síťových médií typu Facebook, které dle Moravce jejich uživatelé chápou spíše jako technologické platformy.

Dále se Moravec zabýval pojmem pravdivosti. S odkazem na Platóna rozdělil pravdu do dvou kategorií – na pravdivé poznání a pravdivé mínění. Zatímco pravdivé poznání je výsledkem dobírání se pravdy na základě objektivizovaných fakt, pravdivé mínění se zakládá pouze na tom, co si člověk myslí.

Výrazy objektivita a vyváženost, tak jak je definují i zákonné normy, se dle něj vztahují spíše k pravdivému poznání než pravdivému mínění. Síťová média dle Moravce ale oba pojmy vyprazdňují a jejich informační hodnota tkví spíše v pravdivém mínění. V takovém světě pak dle Moravce narůstá potřeba existence médií veřejné služby, protože právě ta jsou stále součástí pravdivého poznání. Ani soukromá tradiční média tuto službu dle Moravce neplní, jelikož jsou dle něj „jen zpravodajským průmyslem, tiskovými orgány nejvýznamnějších ekonomických skupin v zemi“.

Co a jak regulovat?

Posledním řečníkem panelu byl Pavel Kubina, vedoucí právního oddělení společnosti FTV Prima spol. s r.o. a zástupce nově vzniklé Asociace komerčních televizí.

Největší prostor jeho příspěvku tvořila otázka potřebnosti regulace médií v dnešní době. Každá regulace médií je dle něj totiž zásahem do svobody projevu a může být až na hranici ústavnosti. Regulaci ze strany státních orgánů vidí jako největší možný problém a ohrožení ústavních svobod. Kubina navíc připomněl, že významná část mediálních obsahů regulaci nepodléhá. Televize a rozhlas soutěží s internetem o totožného diváka/posluchače, regulace je však pro provozovatele vysílání omezením, čímž dochází k narušování hospodářské soutěže.

Východisko vidí Kubina v samoregulaci, která je dle něj efektivnější, působí preventivně, lépe reaguje na změny na trhu a je levnější, jelikož nezatěžuje státní orgány a soudy.

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , , ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend