Média a novináři jako aktéři mediálního vzdělávání

Leden 11, 2018 • Etika a kvalita žurnalistiky, Mediální žurnalistika, Top příspěvky • by

Mediální výchova je v České republice součástí povinného základního vzdělávání, podporovat se ji snaží kromě škol neziskové organizace, ale i univerzity, knihovny nebo volnočasová centra. Co ale pro zvýšení mediální gramotnosti v ČR dělají sama média?

Z ankety provedené mezi novináři (více o ní na konci článku) vyplývá, že se řada novinářů a mediálních organizací snaží být aktivní a pomáhat lidem v lepším porozumění mediální problematice. V několika případech je to snaha celé organizace, záleží ale také na konkrétních novinářích, jestli považují toto téma za důležité.

Co je to mediální gramotnost a mediální výchova?

Mediální výchovu či vzdělávání je možné chápat jako cestu, která vede k dosažení základní úrovně mediální gramotnosti. V České republice se odborníci neshodnou na tom, co je mediální gramotnost. V současnosti platné kurikulární dokumenty ji vysvětlují jako soubor znalostí a dovedností. V oblasti znalostí jde o pochopení toho, jakým média prošla vývojem a jak fungují v současnosti, jaká je jejich role ve společnosti, jaké jsou principy jejich tvorby atd. V oblasti dovedností si mají žáci osvojit základní postupy při tvorbě multimediálních výstupů, aby pochopili jejich omezení, možnosti, ale i manipulační potenciál, aby byli schopní se sami do mediální komunikace zapojit a efektivně ji využít ke svému prospěchu.

V provedené anketě se ukázalo, že novináři chápali mediální gramotnost spíše jako schopnost kritického myšlení, analýzy a vyhodnocování přijímaných informací. Často byla zmiňována schopnost rozpoznat, která média mohou být důvěryhodným a kvalitním zdrojem informací a která šíří zkreslené nebo neověřené informace.

Zapojení novinářů do mediálního vzdělávání

Novináři účastnící se ankety byli všichni přesvědčení, že média a jejich zaměstnanci by se měli na mediálním vzdělávání nějak podílet. Zobecňovat tento jejich názor na všechna média či novináře by nebylo správné. Je pravděpodobné, že na anketu odpověděla pouze ta část novinářů, pro které je toto téma důležité, zástupci médií s jiným názorem mohli anketu ignorovat.

Česká média nemají povinnost ze zákona rozvíjet mediální gramotnost. Jedinou povinnost, kterou v tomto ohledu mají – a to pouze provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání – je poskytnout Radě pro rozhlasové a televizní vysílání informaci o tom, jaká opatření na podporu mediální gramotnosti za daný rok přijali, popř. že žádná nepřijali.

Aktivity televizních a rozhlasových stanic

Podle výroční zprávy RRTV za rok 2016 většina provozovatelů převzatého vysílání (71 %) žádná opatření nepřijala, v případě provozovatelů s licencí jich 55 % uvedlo opak. Většina z těchto aktivních provozovatelů si ale mylně vysvětlila obsah pojmu mediální gramotnost, neboť jako opatření na podporu mediální gramotnosti uváděli nejčastěji „nějakou formu komunikace s recipienty či zákazníky, případně další služby nebo aktivity, které jsou součástí vztahů s veřejností a image nositele služeb“ (RRTV, 2017, s. 111). Pouze minimum provozovatelů uvedlo, že témata spojená s mediální gramotností zařazují do programu. Jak ale dále konstatuje zpráva, často se jednalo spíše o informace o dění na mediální scéně než systematické vzdělávací pořady podporující mediální gramotnost.

Za mediálně vzdělávací pořady je v poslední době možné označit tři počiny České televize: „Být v obraze“ (2011), „Pirátské vysílání“ (2016) a „Nauč tetu na netu“ (2016), všechny pojaté jako edutainment určený spíše mladším divákům. „Posilování mediální gramotnosti je pro Českou televizi významnou prioritou,“ uvedla Alžběta Plívová z ČT. Veřejnoprávní televize podle ní například také pořádá semináře pro učitele, pravidelné workshopy pro školní televizní štáby z celé republiky, školení profesionálů z neziskových organizací na téma médií a mediální komunikace, exkurze škol v České televizi, účastní se mediálně vzdělávacích projektů neziskových organizací atd.

Český rozhlas téma zpracovává dílčím způsobem v různých pořadech napříč programem. Například šéfredaktorovi stanice Český rozhlas Dvojka Martinu Gromanovi ale v programu speciální pořad chybí: „Rád bych, kdyby Český rozhlas uvedl pravidelný pořad o médiích, o jejich fungování apod. Mělo by se jednat o skutečně dlouhodobý projekt, ale zatím není na programu dne.“

Oslovené nejvýznamnější soukromé televizní stanice se ankety nezúčastnily.

Aktivity tištěných a on-line médií

Zástupci redakcí tištěných a on-line médií, kteří se ankety zúčastnili, se nejčastěji podílejí na mediálním vzdělávání formou diskusí či přednášek pro studenty, umožňují školám exkurze ve svých redakcích, případně se účastní projektů, které pořádají neziskové organizace. „Dělali jsme a stále děláme projekty zaměřené na rozpoznávání fake news. Pořádáme odborné konference, například právě probíhající Fórum média, pořádáme veřejné debaty, organizujeme pro školy i širší veřejnost komentované prohlídky našeho newsroomu, které poskytují hlubší vhled do současné žurnalistické profese,“ vyjmenovává Martin Jašminský, šéfredaktor Hospodářských novin. Na čtyři desítky novinářů z různých českých médií (jejich seznam je zde) se také zapojily do projektu společnosti Člověk v tísni s názvem „Týdny mediálního vzdělávání“, jehož první ročník proběhl letos na jaře. Nezisková organizace v projektu zprostředkovává propojení škol s konkrétními novináři, kteří jsou ochotní přijít do školy na diskusi či přednášku.

Literární noviny v rámci projektu Akademie Literárních novin nabízejí další vzdělávání pedagogů v oblasti médií pod názvem Média a my. Dvoudenní kurz je akreditovaný MŠMT a je sestaven tak, aby poskytoval přehled o základních tématech z oblasti médií. Kurzy nabízí v rámci Akademie ČTK i národní zpravodajská agentura. Její kurzy jsou otevřené pro veřejnost, proto se do nich hlásí i ti, které zajímá žurnalistika jako jejich budoucí profese. Takové stáže či programy pro začínající novináře poskytují i jiná média, ale to už se od mediálního vzdělávání dostáváme spíše ke studiu žurnalistiky.

Společnost Seznam.cz, která se v poslední době také zařadila mezi poskytovatele zpravodajství a publicistiky, se v oblasti mediální osvěty zaměřuje zejména na bezpečné používání internetu dětmi, pro které například připravuje vzdělávací filmy, s nimiž pak objíždí školy v ČR (Seznamsebezpecne.cz).

Odpovědnost, uvědomělost a pragmatismus

Motivace novinářů, kteří se pokoušejí o mediální vzdělávání, jsou různé. Prvním uváděným důvodem je zvyšování mediální gramotnosti jako důležitého prvku vzdělání a předpokladu orientace v současné společnosti. S tím souvisí druhý důvod, a to snaha podpořit zvyšováním mediální gramotnosti novinářskou profesi. Jak novináři doufají, tím, že pomohou lidem rozlišovat mezi kvalitní a méně kvalitní mediální tvorbou, mohou zvýšit i důvěru lidí v média, která dělají dobře svou práci.

Důležitým předpokladem je kvalitní žurnalistika. „V rámci mé novinářské profese se snažím, aby její výsledky byly pro lidi skutečně kvalitním a vyváženým zdrojem informací,“ uvádí Veronika Sedláčková z Českého rozhlasu. Třetím důvodem je vnímání mediální gramotnosti jako předpokladu pro zachování demokracie v Česku. Čtvrtý důvod je ryze pragmatický – využití mediálního vzdělávání pro účely marketingu, tedy zlepšení mediální značky, popř. získání více čtenářů.

Pro a proti na závěr

Velkou výhodou zapojení novinářů do rozvoje mediální gramotnosti české populace je v tom, že mohou na příkladech z vlastní praxe ukázat, jak média fungují, jakými pravidly se řídí a trochu tak odkrýt tajemství tvorby médií. To může pomoct lidem lépe pochopit, kdo a jak danou informaci vytvořil, co tím může sledovat, a na základě toho se snáze rozhodnout, jak s takovou informací naloží.  Méně už média podporují vlastní tvůrčí činnost uživatelů, to jsou pak spíše stáže či programy zaměřené na začínající novináře.

Nevýhodou zapojení novinářů a mediálních organizací je možnost „zneužití“ mediálního vzdělávání pro účely vlastní propagace. Velkým problémem může být nedostatečná reflexe vlastní tvorby – poukazovat na vlastní chyby není zrovna nejlepší vizitkou. Na druhou stranu ukazování chyb druhých bez vlastní sebekritiky vyvolává zdání, že daná mediální organizace chyby zkrátka nedělá, což přináší i napětí mezi ní a dalšími mediálními organizacemi. I na tvorbu médií zaměřenou na mediální vzdělávání se vztahují pravidla mediální logiky, a proto je vhodnější je brát jako jednu z možných perspektiv, jak je možné se na svět médií dívat.

 

Detaily ankety:

Anketa probíhala od 16. 11. do 24. 11. 2017.

Osloveny byly redakce médií tištěných, on-line, v menší míře rozhlasových i televizních (zejména kvůli prováděnému monitoringu RRTV).

Z oslovených 35 osob (24 redakcí) odpovědělo 11 osob (Česká televize, Idnes.cz, CNC Center – redakce Blesk/Aha, Reportér, Hospodářské noviny, Marketing&Media, The Fleet Sheet, Literární noviny, Český rozhlas, Echo24.cz).

Položené otázky: Je podle Vás důležitý rozvoj mediální gramotnosti v ČR? (Odpověď zdůvodněte.) Co by podle Vás měl umět mediálně gramotný člověk? Měly by se na rozvoji mediální gramotnosti české populace podílet i média a jejich zaměstnanci? Co konkrétně pro rozvoj mediální gramotnosti Vy nebo Vaše redakce/médium děláte? Pokud něco podnikáte, proč to děláte, co Vás k tomu motivuje? Plánujete v budoucnu v oblasti rozvoje mediální gramotnosti ještě něco nad rámec toho, co děláte v současnosti? (Pokud ano, co je to?)

 

Foto kredit: Kentucky Country Day / Flickr.com (licence Creative Commons)

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to a friend