Mediální krize v Polsku

Polská média, obsah, který čtenáři vyhledávají, a ve finále i samotná polská společnost jsou čím dál tím víc polarizované. Nejnovější výzkum ukazuje, že polští čtenáři stále častěji vyhledávají a preferují obsah, který odpovídá jejich politickým názorům, spíše, než aby se snažili mít co nejrozmanitější informační kanály.

Na tento nový trend má nejspíše vliv i nová legislativa a přísný dohled na média, které prosazuje polská pravicová vláda vedená stranou Právo a spravedlnost (PiS). V posledních letech tato vláda převzala kontrolu nad veřejnoprávním vysíláním a deklarovala, že z veřejných médií se musí stát média „národní“. Nepopulární opatření vyvolala protesty a vyprovokovala negativní reakce evropských institucí a mezinárodních nevládních organizací.

Polarizace není bezvýhradně polským fenoménem. Odborníci na média, společnost a politiku poukazují na to, že rostoucí propast a neshody mezi politickými stranami a napříč společností podporují vyostřování názorů a v důsledku vedou k radikalizaci novinářské komunity. Média tak pozbývají svou důležitou roli při udržování soudržnosti občanské společnosti a naopak se stávají zdrojem ještě většího rozdrobování.

Cílem nové studie Michała Wenzela „Spotřeba zpráv a politické preference v Polsku“ (News Consumption and Political Party Preferences in Poland) bylo porozumět těmto fenoménům z polské perspektivy. Wenzel analyzoval způsob, jakým polská média ovlivňují politické preference polských voličů. Zároveň se pokusil najít spojitost mezi poptávkou polských čtenářů po určitém obsahu a jejich postoji k nejvýraznějším společenským a politickým rozdílům v zemi.

Vliv internetu na žurnalistiku: Noviny už nikdy nebudou stejné

Wenzel potvrzuje, že internetová média se stala předním zdrojem informací o politice v Polsku. Největší vliv potom mají sociální média. Nejoblíbenějším zdrojem zpráv je v současnosti Facebook, kde hledá informace 75 procent respondentů výzkumu s tím, že ho ale nepovažují za nejdůležitější zdroj. V tomto ohledu si stále drží prvenství televizní kanály a jejich zpravodajství. Negativní vliv na výsledky výzkumu může mít limitující vzorek respondentů. Wenzel provedl dotazníkové šetření on-line a nezahrnul do něj starší, často konzervativní populaci.

Respondenti byli rozděleni do čtyř skupin podle svých politických preferencí: 1) voliči PiS, 2) voliči Občanské platformy (PO) a Moderní strany (Nowoczesna), 3) voliči ostatní stran, 4) politicky pasivní respondenti a nerozhodnutí voliči.

Rozdělené informační bubliny

Wenzel definoval také skupiny médií: veřejnoprávní (kontrolovaná PiS), hlavní soukromá média (většinou vnímána jako opoziční) a nejdůležitější zpravodajské servery. Předpokládal přitom, že tyto skupiny se budou překrývat s politickými preferencemi. Respondenti byli vyzváni, aby uvedli všechny zdroje zpráv, které používají. Zároveň měli specifikovat, která média jsou pro ně nejdůležitějšími zdroji zpráv z oblasti politiky.

Zjištění odpovídají předpokladu. Každá skupina má svůj vlastní způsob mediální konzumace. Největší rozdíly byly přitom zaznamenány mezi voliči PiS a voliči opozičních stran, především Občanské platformy a Moderní strany. Wenzel také upozorňuje, že „uživatelé Facebooku jako hlavního zdroje informací tvoří samostatnou depolitizovanou skupinu.“ Tato skupina se negativně vymezuje vůči dvěma veřejnoprávním médiím TVP a TVN.

Lidé věří svým médiím

Rozdíly v preferencích zdrojů informací přímo souvisejí s hodnocením spolehlivosti různých médií. Například voliči PiS většinou pozitivně vnímají veřejnoprávní média a mají negativní postoj vůči těm soukromým. Voliči PO a N naopak obvykle vyjadřují negativní názory vůči veřejnoprávní televizi a jsou pozitivněji naladěni vůči soukromým médiím. Ostatní respondenti se nacházejí někde mezi těmito dvěma skupinami. Zdá se však, že preference třetí a čtvrté skupiny jsou blíže voličům PO a N než voličům PiS, kteří podle Wenzela žijí „v jiném komunikačním světě.“

Prezentovaný výzkum potvrzuje některé domněnky, které se již dlouho objevují v polské veřejné diskuzi. Prohlubování propasti v polské společnosti, v politické aréně a napříč radikalizovaným mediálním diskurzem je samotnými médii ve velké míře podporován. A to především od leteckého neštěstí ve Smolensku v roce 2010 a parlamentních voleb v roce 2015.

Letecké neštěstí, při kterém přišel o život polský prezident Lech Kaczyński a dalších 96 vysoce postavených politiků a státních úředníků, je nejspíš stěžejní událostí, která změnila dynamiku polské veřejné diskuze. Bezprostředně po tragédii sice byla polská společnost pospolitá a jednotná. V následujících letech ale došlo k zásadní rozpolcenosti v názorech, kdo tragédii způsobil. Polský novinář Krzysztof Dzięciołowski tvrdí, že tato událost „donutila polské novináře zaujmout vysoce politický a polarizovaný přístup.“ Zdá se, že Wenzelův výzkum potvrzuje, že i polští čtenáři se nechali chytit do stejné pasti.

Celý článek si můžete přečíst zde.