© Pixino

Kvalita je nyní pro žurnalistiku klíčová, ale také to může být jen prázdné slovo.

Na nedávné konferenci Google Newsgeist v Lisabonu se více jak 150 lidí, kteří se věnují žurnalistice a technologiím, zabývalo tím, jak může „dobrá“ žurnalistika přežít a prospívat v době plné zavádějících informací, soutěživosti a rozptýlování. Zde je pár postřehů, které z tohoto setkání vzešly.

Většina z nás předpokládá, že naše žurnalistika je „kvalitní“ a pouze hledáme cesty, jak k ní přitáhnout více pozornosti (a jak na ní více vydělat). Čím dál tím více to znamená přemýšlet o tom, zda by sociální sítě a platformy jako Facebook, YouTube a Twitter měly pomáhat v tomto tříbícím procesu. Mimo to jde o to navrhnout způsoby připojení uživatelů ke „kvalitnímu“ obsahu místo všech ostatních málo hodnotných a dokonce zavádějících nesmyslů, které zanáší informační tepny. Navrhoval bych, abychom se vrátili o krok zpátky a na prvním místě strategicky přemýšleli o tom, co si pod pojmem „kvalita“ vlastně představujeme.

Ekonomie pozornosti

Technologické společnosti jako Apple si toto uvědomily, což je vidět na jejich nedávných inovacích, kterými se snažily zlepšit jejich zpravodajský agregátor a dokonce přispět k utváření ekonomie pozornosti a provozování různých zařízení, které vyrábějí. V rámci iniciativ týkajících se důvěryhodnosti žurnalistiky, jako je Trust Project, se vyvíjejí „ukazatele důvěry“, které propagují „standardy transparentnosti, které vám pomohou snadno posoudit kvalitu a věrohodnost žurnalistiky“. Samy zpravodajské organizace se podstatně zlepšují v tom, jak svým zákazníkům pomoct dostat se ke „kvalitnímu“ obsahu, který vytvářejí, a to díky přizpůsobení svých služeb na míru, např. e-mailovými newslettery a personalizovanými aplikacemi.

Ale co znamená „kvalita“ pro příjemce zpráv?

„Kvalitní zprávy“ dříve znamenaly noviny velkého formátu (v dobách, kdy jsme mívali velké noviny) a označovaly elitní, vážnou a důležitou žurnalistiku. Bylo to jaksi definováno (většinou samotnými novináři) tím, že „nebyla“ populistická, zábavná a nevěnovala se „triviálním“ záležitostem. Ale co je to ve věku, kdy osobní a emocionální, subjektivní a okamžitý jsou významnými tahouny veřejného zájmu, debaty a porozumění událostem? A co tím myslíme v době zanedbávané, distribuované žurnalistiky na vyžádání, která se promítá do našich individuálních informačních toků řízených umělou inteligencí, informačních přehledů a doporučujících platforem?

Kvalita znamená povahu věcí. To je trochu obecné. A co na to jít jinak – „není to kvantita“? Problémem je, že pro zpravodajské organizace na kvantitě (nebo dosahu) stále záleží, když uvážíte to, co si můžete dovolit vytvořit. Nebo kolik času musí každý uživatel mediálním obsahům věnovat. Nebo jak za to zaplatíte. I ti nejlepší vydavatelé potřebují dostatečnou kvantitu ke generování příjmů.

Pro tuto chvíli ponechme stranou hodnotový úsudek, který naznačuje, že „kvalitní“ žurnalistika je „lepší“, a zaměřme se na její povahu v praktickém, redakčním smyslu. Jak můžeme konzumentovi poskytnout „kvalitnější“ zkušenost?

1. Kvalita = uživatelská zkušenost

Nezáleží na tom, jaká je „kvalita“ vašeho obsahu, pokud ho lidé nekonzumují. Toto je nyní zčásti v rukou ostatních, pokud spoléháte na vyhledavače nebo sociální sítě. Jednou z nejzajímavějších konverzací na konferenci Newsgeist byla ta s „platformami“ a jejich úsilím, které vynakládají na „nadhodnocování“ kvalitního obsahu, aby zjednodušily jeho identifikaci a stahování. Tyto platformy se mohou zlepšovat v třídění zavádějících informací a útočného nebo škodlivého obsahu. Ale editorsky nejsou tak dobře vybavené, aby posoudily hodnotu toho, co zbývá. Tak jako tak, chcete jim přenechat tuto zodpovědnost?

Prvním krokem je ten věčný žurnalistický imperativ: „udělejte to čitelným“. To znamená eliminovat tření a zmatení z dělené druhé volby mezi přístupem a kliknutím. To je o obsahu stejně jako o rozhraní. Několik stovek slov z Axiosu může mít lepší „kvalitu“ pro deprimovaného uživatele než láskyplně vytvořené interaktivní scrollování s pěti nezeditovanými odstavci na úvod.

Většina digitálních redakcí na tom tvrdě pracuje, ale proč potom zakrýváte vaše články vyskakujícími reklamami, které ničí pozornost příjemce?

2. Kvalita = osobní služba + čištění

Jedná se především o personalizaci. To může znamenat, že méně je více. Příliš mnoho možností může být kontraproduktivní. Z toho důvodu jsou omezené příběhy a samostatné souhrny nabízené aplikací, jako je CompassNews. Dochází k umělou inteligencí řízené personalizaci článků vydavatele na určitá témata, což vám umožňuje sledovat vaše vlastní zájmy, ale zároveň je výchozím bodem stále redakční úsudek provedený člověkem.

To však musí být součástí probíhající služby, která umožňuje zpětnou vazbu, interakci a angažovanost. Například London Times má na Facebooku skupiny o určitých tématech, z nichž některé spravují samotní čtenáři. Ostatní se více zaměřují na předplatné. Ale to musí být víc než pouhé cvičení určené k růstu příjmů. Co děláte, abyste změřili „kvalitu“ své služby šest měsíců po registraci?

3. Kvalita = přidaná hodnota

„Zprávy“ jako reportování o něčem, co se děje, jsou nyní distribuovány instantně. Mimořádné zprávy budou hodnotnou službou pro některé mediální organizace, ale v bezprostředně propojeném světě je skutečnou příležitostí pro přidanou hodnotu kontext, analýza a komentář. Jsou to také odborné znalosti, výzkum a zkušenosti stejně jako novost. Zkoumejte a odhalujte. Přestaňte duplikovat.

To může znamenat věnovat více pozornosti třiceti procentům (nebo tak nějak) vaší tvorby, která nenajde žádné publikum. Údaje o publiku vám mohou pomoci vyzdvihnout méně navštěvované články nebo najít lepší způsoby, jak je ospravedlnit. Že to může znamenat, že byste měli s vašimi zdroji a časem vašich uživatelů naložit jinak? Rutinu nechte automatizaci.

4. Kvalita = relevance

Všichni uživatelé jsou odlišní. Jednotlivé osobnosti se liší v různých časech během dne nebo v průběhu jejich životů. Tzv. filtrovací bubliny jsou příležitostí. Nerozumím tomu, proč nás tolik znepokojují. Výzkumy ukazují, že uživatelé sociálních médií ve skutečnosti využívají více zdrojů, ne méně. Ano, možná budete chtít zpochybnit jejich předsudky, ale nejprve pochopte, odkud se berou. V tomto smyslu bych řekl, že nejlepší populární masově šířená bulvární média jsou „kvalitní“ zprávy. Často jsou vynikající, když z politických zpráv vytváří relevantní obsah pro demografické publikum, které by se o mainstreamovou politiku jinak příliš nezajímalo. Možná se vám ne vždy líbí, jak to dělají, ale jejich schopnost zapojit velké (a často rozmanité) publikum může být pro vás poučením.

5. Kvalita = rozmanitost, šťastná náhoda a radost

Nesprávně chápeme, proč lidé vlastně konzumují zprávy. Může to být pro to, aby byli „informováni“. „Úkol“ konzumovat zprávy může být odměnou sám o sobě. To jsou dobré zprávy pro novináře, kteří přinášejí zprávy založené na důkazech. Ale je to také o rituálu, zábavě, podívané, řešení problémů a potěšení. Přestaňte tyto důvody vnímat jako méně „kvalitní“. Chceme chodit do posilovny, ale stejně tak si chceme užít opalování.

Lidé ne vždy vědí, co chtějí. Překvapte je. Je jisté, že klíčovou kvalitní hodnotou zpráv je to, že vám bude řečeno, co jste nevěděli, nebo jste dokonce ani netušili, že to chcete vědět? Pro vytvoření rozmanitosti musíte otřásat svými vlastními předpoklady a zaběhnutými systémy. Miloval jsem jednu norskou redakci, která všechny svoje stoly na den vyměnila. Sportovní redaktoři zpracovávali politiku a tak dále. Provoz se podle všeho zvýšil. Osvěžujte. Vypněte Twitter. Najímejte odlišně. Nejsilnější „komnatou ozvěn“ je často samotná redakce.

6. Kvalita = dopad

Přemýšlíme o kvalitě jako o obsahu a konzumaci, ale co účinky žurnalistiky? Univerzity jsou nyní nuceny měřit „dopad“ jejich výzkumu a v politických dokumentech a legislativních opatřeních jsou nastavena formální měřítka jako citace nebo reference. Kdyby mohly redakce lépe porozumět tomu, jaký účinek mají na životy lidí, možná by si lépe uvědomovaly svou hodnotu, kterou lidem a komunitám přinášejí. Novináři začali mluvit s veřejností o tom, jak důležitá je jejich práce pro demokracii a zdraví společnosti. Ale jaký pro to máte důkaz kromě snahy o vlastní sebezáchovu? Zeptali jste se svých uživatelů?

7. Kvalita = emocionální zkušenost

Tradičně jsme degradovali žurnalistiku apelující na city na to nejhorší – senzacechtivost, ale emoce, city, identita a hodnoty jsou nezbytné části kvality života lidí a jejich mediální zkušenosti. Berte to vážně. Dlouho jsem se zastával „citově propojené“ žurnalistiky a faktem je, že funguje, a to i v případě vážně nastaveného tématu.

Jedna vysoce úspěšná zpravodajská aplikace má nyní algoritmus, který využívá sentimentální analýzy, aby pro uživatele vytvořila personalizovaný zpravodajský tok, který jim dodává emocionálně vyváženou „symfonii“ obsahu. Cílem je poskytovat psychologicky rozmanitý zážitek. Míra konzumace se zlepšila.

Neva Labs tvrdě pracuje na širším aspektu zpráv, který se týká pohody uživatele, a pokouší se vytvořit automatický nástroj, který bude respektovat to, jak může přetížení informacemi a servírování katastrof a těžkých témat odpuzovat uživatele, zatímco „zdravější“ jídelníček může vylepšit kvalitu jejich zkušeností.

8. Kvalita = za „novinkami“

Zprávy se od základu mění ve své „povaze“ a „kvalitě“. Možná už žurnalistika nestačí? Vždy jsme rozuměli našemu světu skrze ostatní média kromě žurnalistiky. Jak podotýká Husajn Derakhshan, tradiční idea zpráv se posouvá do bodu, v němž je už lidé nebudou mít rádi. Novináři na to reagují tím, jak je dělají, od videa přes zpracovávání dat až po aktualizace. Ale Husajn navrhuje, že bychom se měli podívat na kulturní projevy, které informují a ovlivňují jinými způsoby, jako například divadelní hry nebo i hudba. Možná je načase, aby se redakce snažily o navazování spolupráce s ostatními „komunikátory“ a kreativci?

Tento článek původně vyšel na stránce Medium Charlieho Becketta. Zde je publikován se svolením autora.