Žurnalistika stojí na prahu změn, které s sebou nese multipolarita globálního mocenského uspořádání, přístup ke konstrukci mediálních sdělení, nové technologie nebo různé pohledy na novinářskou etiku. Všemi těmito tématy se zabýval třetí ročník tuzemského Novinářského fóra, který zorganizoval Nadační fond nezávislé žurnalistiky společně s Nadací OSF v pražských karlínských kasárnách v polovině června. Ve čtyřech panelových debatách svým způsobem probublával étos změn, jimiž mohou média v (nepříliš vzdálené) budoucnosti projít – některé mohou sama ovlivnit, u jiných budou moci „jen“ rozhodnout, jak moc se ocitnou v jejich vleku.

Být ve vleku různých sil nehrozí jen médiím, ale celé České republice. V poměrně politickém projevu (čas 1:12:00, ve psané verzi k přečtení zde) tuto obavu vyjádřil ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky Josef Šlerka během předávání Novinářských cen 2019, které se stejně jako fórum konalo 17. června. „To, co nám hrozí je unesený stát, v němž zločinci z řad bílých límečků kompletně převezmou státní správu a nechají média hrát roli neškodných, převážně užitečných psíků, případně idiotů,“ vyjádřil se. Zároveň připomněl, že střet zájmů vlastníka média neznamená jen jeho politickou angažovanost, ale také podnikání v oblastech regulované státem nebo velký objem smluv mezi státem a jinými vlastníkovými firmami – střet zájmů tedy nastává kdykoli se mu hodí z povahy jeho byznysu manipulovat s veřejným míněním. Většina současných českých mediálních magnátů z řad zdejších velkopodnikatelů přitom tuto definici splňuje.

V tomto ohledu vlastně Šlerka navázal na panelovou diskuzi Novinářského fóra Čína v českých médiích. Jedním z diskutujících byl i Lukáš Valášek, redaktor Aktuálně.cz, který několik posledních měsíců mapuje čínskou snahu ovlivňovat tuzemskou veřejnou debatu – ať už skrytým financováním akademických konferencí nebo prostřednictvím firmy Home Credit patřící pod společnost PPF, která se chystá převzít nejsledovanější českou televizi Nova, jež se snažila prostřednictvím PR agentury C&B „racionalizovat“ mediální obraz Číny v českých médií. To Martin Hála, ředitel projektu Sinopsis.cz, zasadil do kontextu: „Diskuze o Číně je v posledních dvou letech je zcela očividně manipulovaná. (…) Manipulace jsou v podstatě reakcí na krach společnosti CEFC a ekonomické diplomacie, respektive na vlnu negativní publicity, které se Čínské lidové republice dostává od roku 2018.“

Vliv na zdejší mediální krajin začal čínský režim uplatňovat již dříve. Například média spadající pod společnost Empresa začaly podle výzkumu Chinfluence po vstupu čínského kapitálu v roce 2016 o zemi informovat výhradně s pozitivním zabarvením. „Neutrální a negativní zmínky z diskurzu (těchto médií – pozn. aut.) úplně vymizely. (…) Ať ta motivace byla jakákoli, pro nás jako pro konzumenty zpravodajství to znamená, že médium výrazně změnilo svou linii, kterou referovalo o Číně směrem k vychýlení k pozitivnímu sentimentu svých výstupů,“ prezentovala jedno ze zjištění výzkumu Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky, která Chinfluence vypracovala.

Ne všechny zvolené taktiky však byly takto očividné – řeč přišla i na podzimní kauzu, o níž reportovali právě Lukáš Valášek a Jan Horák loni v prosinci, když odhalili, že Home Credit platila organizaci Sinoskop – Institut pro současnou Čínu s hlavním představitelem tlumočníkem Vítem Vojtou. Panelistka Anna Zádrapová působící rovněž v Sinopsisu připomněla debatu v České televizi, kde Vojta vystoupil jako oponent profesorky sinologie na Filozofické fakultě UK Olgy Lomové. „Na běžného diváka médií to vytvářelo dojem, že dostává názory z obou stran spektra, které bylo označeno jako polarizované. V běžném formátu zpravodajství, analytickém pořadu, není prostor na to zkoumat, kdo svoje názory opírá o výzkum, o informované ponětí o Čínské lidové republice a podobně. Vliv na veřejnost je zhoubný v tom, že si lidé řeknou, že není možné rozhodnout, kde je ta pravda,“ uvedla na konferenci Anna Zádrapová.

Tím mimoděk připomněla kritiku konceptu novinářské objektivity, která se může zvrhnout v sartrovské poskytování prostoru dvou extrémním stranám a novinářům slouží jako alibi k rezignaci na reflexi vlastní role jako účastníka celospolečenské komunikace – diváku vyber si. Vlastimil Růžička v knize Politika a média v konzumní společnosti píše, že celý koncept je de facto pozůstatkem pozitivistické filozofie, podle níž je vnější svět poznatelný, a tedy i poznatelný. „Objektivita byla ztotožněna s pravdivostí, s možností popsat, zobrazit nebo vyložit věci, které nás obklopují takové, jaké jsou, a nikoliv jak je poznáváme, jak se nám jeví,“ poukazuje Růžička. Objektivita v první fázi svého uplatňování také znamenala lepší komodifikaci zpráv – když (agenturní) novináři psali co nejvíce neutrálně, byla větší šance své výstupy prodat všem stranám. Gaye Tuchman dokonce říká, že se objektivita zvrhává do strategického rituálu obsahujícím v sobě například uvedení jen dvou oponujících názorů (což často upozaďuje jiné vidění zpracovávaného problému).

Jiného kritika celého konceptu objektivity na Novinářském fóru v panelové diskuzi Hranice etiky novinářské práce připomněla Lenka Vochocová, mediální vědkyně z Fakulty sociálních věd UK, a to Američana Roberta McChesneyho. „McChesney zdůrazňuje, že žurnalistické profesní hodnoty nejsou neutrální, protože vznikly z podnětu vlastníků komerčních médií jako jejich určité alibi, aby mohli říct ‚Podívejte se, my tady máme profesionály, kteří pro nás pracují, to jsou lidé, kteří mají své standardy, a oni přece nikomu nestraní.‘“ Výzkumnice dále zdůraznila, že samotné etické kodexy nejsou neutrální, a ustanovení jako loajalita k médiu mohou dostat novináře do pozice rukojmí vůči vlastníkovi. „Přímo do nich [etických kodexů komerčních médií] jsou vepsány zájmy vlastníků. Tam jsou přímo formulace, které říkají, že občanská angažovanost novináře a jeho politické přesvědčení nesmí ohrožovat zájmy vlastníků,“ uvedla Lenka Vochocová. Výzkumník Jan Motal z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ve svém vystoupení dokonce místo termínu objektivity pracoval s „obligátní“ pravdou – podle něj je třeba, aby novináři častěji plnili roli kvalifikovaného oponenta. Že ani zprávy psané umělou inteligencí, které už fungují v ČTK, nemohou být de facto stoprocentně objektivní, protože jejich algoritmus stále podle nějakého klíče sestavuje člověk, zmínila debata týkající se právě roboticky vytvářených zpráv.

Že se naplnila kapacita Novinářského fóra (akce je zadarmo, což samozřejmě hraje v účasti podstatnou roli) může svědčit o tom, že je o jakousi profesní diskuzi zájem. Ona sama by měla být základem další oborové soudržnosti, k níž na konci akce vyzýval ředitel NFNZ Josef Šlerka.

Žurnalistika se mění – ať už v rovině obsahu a způsobů jeho tvorby nebo z hlediska jejího vztahu k sobě samé i společnosti. Není neměnným jevem, což témata všech panelových debat, doložila. Novináři musí na proměny mediálního prostoru reagovat, jinak se celá žurnalistika, která stále zastává zásadní roli ve společnosti, zhroutí do sebe sama, stane se svým vlastním vyprázdněným obrazem. Pokud jim v tom akce typu Novinářského fóra alespoň částečně pomohou, stejně jako je mohou popostrčit k určité reflexi vlastního oboru, bude to jen dobře.

Foto: NFNŽ