Role médií a komunikačních technologií v životě a vzdělávání dětí jsou v současné digitální době velmi aktuálním tématem. Stejně tak se důsledkem Evropské migrační krize vrátila do popředí problematika multikulturního porozumění a respektu. Podle doktorky Markéty Supa spolu tyto oblasti spolu souvisí, „jelikož raná zkušenost dnes mediálně velmi aktivních dětí hraje podstatnou roli ve formování názorů, postojů a chování k druhým.“
Markéta Supa vede projekt Multikulturní život a vzdělávání dětských prosumerů, který má přinést zlepšení mediálních obsahů týkajících se lidí z odlišných kultur.
Výzkumný tým, který sestává z odborníků FSV UK a ČRo, považuje zaměření projektu za důležité zejména v současném digitálním světě.
Děti, média a kultura
Cílem projektu bude, jak dále rozvedla „nejprve pochopit propojenost mezi multikulturní a mediální zkušeností českých dětí a poté navrhnout inovativní přístupy ke společnému vzdělávání v obou oblastech.“
Zmíněnou inovací má být odlišný přístup k dětem. Nebude k nim „přistupováno jako k pouhým konzumentům mediálních obsahů, ale také jako k jejich tvůrcům s možností aktivně se zapojit do zkvalitňování života sebe i druhých. Odtud výraz ‚dětský prosumer‘ v názvu projektu,“ doplnila vedoucí týmu.
Po počáteční fázi projektu se tým soustředil na výzkum formou ohniskových skupin za použití kreativních metod zkoumajících jejich zkušenosti a postoje k médiím na jedné straně a k diverzitě na straně druhé. Část použitých metod bude dále popsaná.
Rozhovory s dětmi
Participační akční výzkum proběhl s žáky čtyř českých základních škol z různých geografických prostředí. Ohniskových skupin se zúčastnilo celkem 73 dětí (39 dívek
a 34 chlapců) ve věku 8–12 let různorodého etnického původu a z rozdílného socioekonomického prostředí. Ty se konaly se dvěma zaměřeními (1) ohniskové skupiny
o multikulturních zkušenostech a postojích; (2) ohniskové skupiny o mediálních a digitálních zkušenostech a dovednostech. Ta poskytla výzkumníkům vhled do vnímání médií
a multikulturalismu prostřednictvím dětí. Celkem se uskutečnilo 23 rozhovorů s ohniskovými skupinami.
Důležitou roli při rozhovorech hrály kreativní metody. Děti se díky nim cítily v přátelském prostředí bezpečně a lépe tak s výzkumníky sdílely své poznatky a myšlenky. Nejlépe přitom obstály dvě metody, které budou dále rozvíjeny v souladu se zaměřením ohniskových skupin. První metodou byla hra na castingovou agenturu se zaměřením na mediální a digitální zkušenosti. Druhou metodou se zaměřením na multikulturní zkušenosti a postoje bylo vybírání budoucích spolužáků do své třídy ve škole.
Ve hře na castingovou agenturu děti vybíraly herce a herečky do rolí svého filmu či seriálu. Jejich výběr poté odůvodnily a popsaly děj filmu či seriálu. Z role castingového ředitele měly děti vybírat z 25 herců a hereček různé etnicity do rolí:
- Kladné postavy a jejího kamaráda;
- záporné postavy a jejího partnera;
- mudrce a vtipálka jako neutrální postavy.
Obázek. 1 Vybírání budoucích možných spolužáků
Při druhé aktivitě, vybírání spolužáků, měly v nabídce vzhledové a etnicky různorodé děti. Výběr se uskutečnil v několika fázích. Nejprve označily spolužáky, které by ve třídě chtěly, následně ty, co by jim nevadily a nakonec ty, které by ve své třídě nechtěly. Svůj výběr následně odůvodnily a spolu s dalšími dětmi a výzkumníky o nich detailně diskutovali.
Koho děti preferují do svých scénářů?
Výběr dětí se zpravidla neliší. Jak uvádějí Supa et al.[1], v případě castingu vybíraly do hlavních rolí zejména dospělé herce, z větší části muže. Nejčastěji hlavní role kladných postav přidělily muži či ženě světlé pleti a s atraktivním vzhledem. Naopak do negativních rolí vybíraly muže tmavé pleti, kteří měli výrazné vizuální rysy, jako turban nebo dredy. Do role mudrců vybíraly starší herce, což odůvodňovali tím, že starší lidé jsou zkušenější. Také se jim zdálo, že pokud na sobě měli herci např. dioptrické brýle, musejí být chytří. Jako vtipálka preferovali mladého herce, a to dítě nebo mládežníka.
Při výběru spolužáků měly děti podobné preference. Vítězil u nich vzhled spolužáků
a jejich vizuální atraktivita, např. pěkné vlasy, úsměv. Neměly tedy zájem o nikoho, kdo se jim vizuálně nelíbil, mezi důvody nepřijetí patří např. i nadváha.
Je zjevné, že rozhodování ovlivňovaly některé zažité stereotypy a předsudky. Například stáří spojovaly s moudrostí, především kvůli životním zkušenostem a nabytými vědomostmi. Turban a černé vousy naopak evokovaly v dětech terorismus a nebezpečí. Nadváha zase může mít vliv na socializaci člověka a vést k jeho vyloučení ze skupiny.
Co z toho plyne?
Inovativní didaktická metoda vychází přímo ze zjištění výzkumu a má děti seznámit s možnostmi jejich aktivní participace v digitální prostředí, a představení nástrojů, které jim k tomu poslouží.
Jak uvádí člen týmu Vojtěch Hodboď: „S tématy předsudku a stereotypu, které brání spolupráci dětí, pracuje tím způsobem, že se snaží ukázat, jaká témata jsou pro děti společná nehledě na místo, odkud pocházejí a jazykovou bariéru, kterou musí překonat.“
To samé platí i pro jejich vzhled. Děti po celém světě sdílejí různé problematiky, které se týkají například ochrany zvířat nebo klimatické změny. Jako podklad používá „příklady tzv. superhrdinů, s mladými aktivisty, kteří buď sami řeší nebo spolupracují na řešení důležitých společenských témat, a k čemuž mj. využívají příležitosti nových médií,“ doplňuje Vojtěch Hodboď.
O projektu
Projekt Multikulturní život a vzdělávání dětských prosumerů, který byl zahájen v roce 2018, má přinést zlepšení mediálních obsahů týkajících se lidí z odlišných kultur. Kvůli tomu se do projektu zapojili odborníci z oborů mediálních studií, vzdělávání a antropologie. Spolu s aplikačními garanty projektu, konkrétně s Českým rozhlasem a dále pak s Českou televizí a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, se pokusí zkvalitnit mediální obsahy cílené na dětské diváky a posluchače. A od koho se dozvědí, co dětem v mediálních obsazích chybí? Přeci od samotných dětí. Jako posledním a neméně důležitým aplikačním garantem je Multikulturní centrum Praha, které se podílí na vytvoření inovativní didaktické metody pro děti jako tvůrce vlastních mediálních obsahů.
Více o projektu si můžete přečíst na webu projektu, který bude spuštěn v příštích měsících. Naleznete tam také mediální výstupy, ať už poskytnuté rozhovory, nebo prezentace dosavadních zjištění prostřednictvím vystoupení na konferencích.
Projekt je financovaný Technologickou agenturou České republiky.
Zdroje
[1] Supa, Marketa, Nečas, Vlastimil, Rosenfeldová, Jana, Nainová, Victoria, in print. “Children as Cosmopolitan Citizens: Reproducing and Challenging Cultural Hegemony.” International Journal of Multicultural Education.
Zdroj fotografie: Úvodní foto: Stockphotos.com; Obrázek 1: vlastnictví FSV UK, pořízené v terénu během sběru dat autorkou
