Otisky dezinformací aneb Ne všechny se čtou stejně

29 června, 2022 • Etika a kvalita žurnalistiky, Nová média a Web 2.0, Top příspěvky • by

V době internetu a nových médií je přístup k informacím lepší a rychlejší než kdykoliv dřív. Současně je ale na strmém vzrůstu počet dezinformací. Proti nim již sociální sítě přijaly různá opatření a mechanismy pro jejich regulaci. Ty jsou ale mnohdy moc pomalá a neefektivní. Stejně tak organizace, které se soustředí na vyvracení dezinformací. Obsah totiž vyvracejí až zpětně, když už měl možnost zasáhnout i miliony lidí. Totéž platí o nahlašování obsahu na jednotlivých platformách. Souhrnně lze říct, že jakékoliv opatření závislé na lidské činnosti je neefektivní. Řešením je spíše kontinuální strojová detekce pracující s několika parametry a vlastnostmi dezinformací.

Právě tomu se věnoval Carlos Carrasco-Farré ve svém výzkumu „Otisky prstů dezinformací: jak se lživý obsah liší od důvěryhodných zdrojů, co se týče kognitivního projevu a apelu na emoce“. V následujícím textu bude tento výzkum stručně představen.

Dezinformace a jejich nástroje jsou rozmanité

Lživý obsah je problematický ve třech rovinách: objem, šíře a rychlost. Počet nepravdivých informací na internetu neustále roste – což je objemem problematiky. Dezinformace se se můžou objevovat v mnoha podobách. Clickbaity, pomluvy /drby, pavědy či fake news a konspirační teorie; jejich rozmanitost je šíří problému. Zásadní je také rychlost dezinformací. Ty se šíří šestkrát rychleji než seriózní zprávy. A právě tyto tři problematické vlastnosti jsou důvodem, proč jsou dezinformace jedním z největších problémů a výzev současnosti.

Přestože dezinformace jsou předmětem mnoha výzkumů, většinou nebývají rozděleny do dalších subkategorií. Přitom i tyto distinkce mohou pomoci k zodpovězení té nejdůležitější otázky: „Jak bychom mohli zmírnit jejich šíření?“

Kognitivní metody, které dezinformační sdělení využívají, jsou detekovatelné v kvantitativnímu výzkumu. Například Informační manipulativní teorie (McCornack et al., 2014) říká, že je možné odhalit lživé informace specifickým stylem psaní. Ty informace, které ke zpracování vyžadují menší kognitivní úsilí, mají větší úspěch v dosahu a mají vyšší šanci se stát virálními (Alhabash et al., 2019). Jinými slovy, pokud je informace napsaná jednoduše – využívá krátkých vět, jednoduchou slovní zásobu, a principy v ní jsou snadno pochopitelné – pravděpodobně zasáhne více lidí.

Výzkumy ukazují, že pokud text cílí na podporu analytického myšlení, na rozdíl od emocí, pravděpodobnost sdílení nebo interakce s obsahem se snižuje (Efron a Raj, 2020). Stejně tak příspěvky na Twitteru jsou sdílené rychleji, pokud obsahují negativní emoce (Tsugawa a Ohsaki, 2017). Sentiment obsahu má vyšší vliv na jeho dosah a úspěšnost v interakci než informace jako taková (Matalon et al., 2021). Dezinformace se vyznačují častějším apelem na emoce, negativitou, ale také cílením na moralitu příjemců sdělení. Na téma vlivu morality ve sdělení a jeho vlivu na úspěch obsahu zatím nevzniklo mnoho relevantních výzkumů (Rathje et al., 2021). Přesto lze v literatuře najít oporu v tom, že pokud obsah apeluje na to, co příjemci považují za morální/nemorální, je vyšší pravděpodobnost, že bude virálně šířen (Brady et al., 2020). Obzvlášť v kombinaci s negativním sdělením, které cílí na sociální identitu příjemce (Brady et al., 2017).

Metodologie

Carrasco-Farré pracoval s rozsáhlým data setem Fake News Corpus (Szpakowski, 2018), který obsahuje téměř devět a půl milionu článků a jiných obsahů ze 194 webových stránek. Kategorizaci obsahů převzal z OpenSources projektu (Zimdars, 2017). Definice jednotlivých druhů dezinformací jsou následující: Clickbait – zdroje s běžně důvěryhodným obsahem, které ale používají zavádějící titulky za účelem zvýšení čtenosti; Konspirační teorie; Fake News – zdroje, které vytvářejí zcela zavádějící a nepravdivé informace; Hate News (nebo také Hate speech) – zdroje podporující stereotypy, rasismus a podněcující nenávist; Junk science (pavěda) – zdroje sdílející neseriózní vědy a pseudovědy; Rumor (pomluva/drb) – zdroje, které svůj obsah zakládají na pomluvách a neověřených informacích; a závěrem Důvěryhodné zdroje – zdroje poskytující tradiční a seriózní žurnalistiku.

Ve výzkumu Carrasco-Farré analyzoval 92 112 článků, které byly v mediánu dlouhé 461 slov. Nejkratší článek měl 201 slov, nejdelší 1961 slov. Analýzu provedl v rámci jednotlivých kategorií dezinformací pomocí multinominální logistické regrese. Dezinformační obsah srovnal s články od důvěryhodných zdrojů. Kritéria analýzy byla: kognitivní úsilí, které musí jednotlivec vynaložit ke zpracování obsahu (gramatická a slovní rozmanitost), a cílení na vyvolání emocí (analýza sentimentu a apelace na morálku).

Výsledky výzkumu

Výsledky ukazují, že dezinformace jsou v průměru kognitivně snáze zpracovatelné, o 3 % gramaticky a o 15 % méně lexikálně rozmanité, a emocionálnější. Na negativní sentiment spoléhají desetinásobně a o 37 % více apelují na morálku.

U jednotlivých druhů dezinformací jsou ale rozdíly ještě výraznější. Fake news jsou v průměru 18krát negativnější než důvěryhodné zprávy, hate speech dokonce 30krát negativnější. Hate speech je na morálku nejvíce apelujícím žánrem mediálního obsah, ve srovnání s důvěryhodnými zdroji o 50 %.  Pomluvy obsahují o pětinu méně rozmanitý slovník. Konspirační teorie a fake news jsou velmi podobné, co se týče jazykových nástrojů, které využívají.

Podle Carrasco-Farré by jeho výzkum měl být iniciativou k větší distinkci jednotlivých dezinformačních obsahů, především v mediálních studiích a výzkumu.

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , , , , , , , ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to a friend