Čísla samotná nestačí. Aby měla smysl, musí být v kontextu a jasně srozumitelná pro diváka a podaná tak, aby si je co nejlépe zapamatoval. U televizního vysílání se divák nemůže většinou k informaci vrátit – něco se dozví a už dostává další informace. Mezi výjimky televizního vysílání patří průběžné výsledky voleb, které jsou zobrazovány prakticky neustále. Novinář tak musí počítat s tím, že divák má při sledování reportáže a obecně živého vysílání typicky jedinou šanci danou informaci pochopit, zorientovat se v ní a zapamatovat si ji.

Ukázat, co se skutečně děje

V online nebo tištěných médiích se k informaci v jednom článku může čtenář vracet, snažit se ji pochopit a zapamatovat neomezeně dlouho. Pro čtenáře pak může stačit jednoduchý seznam, který si čtenář prochází a může s ním pracovat podle svých potřeb. Příkladem jsou popisy dopadů tzv. konsolidačního balíčku vlády Petra Fialy (např. Novinky nebo Aktuálně).

Vizualizace dat je i proto v televizním vysílání o to důležitější a týká se řady různých oblastí. Ilustrují to konkrétní příklady ze začátku bojů na Blízkém východě po útoku hnutí Hamás na Izrael 7. října 2023 i volby prezidenta v ČR.

Kde, kdo je?

„Izrael oznámil totální blokádu Gazy, nebude dodávat elektřinu ani potraviny“ titulek článku ČTK, který 9. října 2023 převzala (někdy s mírnými úpravami) řada médií (např. irozhlas.cz nebo denik.cz).

Jak hluboký ale mají lidé v ČR přehled o situaci v Gaze? Jak velká část diváků ví, kolik v místech zasažených blokádou žije lidí? Kolik lidí je v oblastech přímo u hranic s Izraelem, kde se už v tu dobu počítalo s boji? Vyjmenovat v reportáži konkrétní čísla, případně udělat tabulku nebo jednoduchý graf, není ideální. Například hustotu zalidnění daleko lépe ukazuje níže uvedená 3D grafika.

Ilustrace 1; Zdroj: Česká televize (printscreen)

Na první pohled je vidět, v jaké části Gazy žije nejvíc lidí a kolik je to lidí ve srovnání s počtem obyvatel Jeruzaléma nebo Tel Avivu. Divák tak získává okamžité porovnání a informaci si bude lépe pamatovat i díky doplňujícímu komentáři, který slyší.
S vysvětlením dalších dopadů aktuálního dění (reportáž byla vysílaná v době každodenních bojů na hranici) pomáhá zobrazení počtu obyvatel, kteří se nachází v blízkosti pásma Gazy a můžou tak být například ostřelováním přímo ohroženi.

Ilustrace 2; Zdroj: Česká televize (printscreen)

Do pouhých dvaceti kilometrů od pásma Gazy žije podobný počet lidí jako v Brně. Grafika spojuje a divákovi srozumitelně ukazuje hned tři klíčové informace: 1. počet obyvatel, kteří jsou do dvaceti km od pásma, 2. rozsah pásma jako takového, 3. místní kontext, tedy o jaké oblasti se konkrétně jedná (viz ilustrace 2 a 3).

Ilustrace 3; Zdroj: Česká televize (printscreen)

Všechny tři informace je možné dávat do různě rozsáhlých souvislostí podle potřeby. V tomto případě ukázkou narůstající vzdálenosti od pásma samotného a měnícího se počtu potenciálně ohrožených obyvatel. Díky tomu si diváci informace nejen lépe zapamatují, ale budou jim lépe rozumět.

Volby: jedna mapa nevládne všem

Vizuální zpracování také musí co nejlépe reflektovat realitu, a to ideálně hned na první pohled. Příkladem je zobrazování výsledků prezidentských voleb. Často jsou výsledky zobrazovány na mapě ČR rozdělené po krajích a barevně jsou jednotlivé kraje přiřazeny tomu, kdo v něm získal nejvíc hlasů. Tím ovšem může dojít ke zkreslení ve vnímání celkového výsledku.

Ve volbách totiž nejde o „získání plochy“, ale získání voličů, a tak vybarvení celých ploch může může být zavádějící. Vystihuje to termín „Land doesn’t vote. People do“, tedy „Půda nevolí, volí lidé.“ Každá část území má jinou výhu ve výsledku voleb podle toho, kolik je na ni voličů. Navíc není zohledněn rozdíl mezi kandidáty – stejně je znázorněno těsné i dominantní vítězství daného kandidáta.

V prezidentských volbách 2023 do druhého kola postoupili Petr Pavel a Andrej Babiš. Při vybarvení celých volební okrsků barvou kandidáta, který na daném místě získal větší počet hlasů, vznikají v některých oblastech velké jednobarevné plochy, které ale úplně nereprezentují voliče (ilustrace 4).

Ilustrace 4; Zdroj: Česká televize (printscreen)

Proto můžou být vhodná jiná zobrazení. Variantou je “deformace mapy”, kdy velikost jednotlivých částí mapy ukazuje počet lidí, kteří v dané oblasti hlasovali (ilustrace 5). Vidět jsou tak na první pohled místa, kde bylo odevzdáno hodně hlasů i v poměru k celkovému počtu hlasujících a kdo je získal.
Nejjasnějším příkladem je Praha, která má vzhledem k počtu odevzdaných hlasů větší vliv, než odpovídá její ploše při srovnání s průměrem ČR. Proto je její plocha na deformované mapě větší, protože nová plocha odpovídá odevzdaným hlasům, ne kilometrům čtverečním .

Ilustrace 5; Zdroj: Česká televize (printscreen)

Nevýhodou tohoto zobrazení je, že na něj není divák zvyklý, a proto se v něm hůře na první pohled orientuje. Proto je vhodné taková zobrazení využít primárně v situaci, kdy je víc času mapu vysvětlit a nechat ji diváka sledovat delší dobu, než bývá v reportážích zvykem.
Další variantou je zachovat tvar mapy, jak ji diváci znají, ale pracovat se symboly, které ukazují konkrétní hodnoty. V tomto případě jednotlivé kruhy reprezentovaly obce, velikost kruhu počet voličů a zbarvení pak to, který z kandidátů byl úspěšnější (ilustrace 6).

Ilustrace 6; Zdroj: Česká televize (printscreen)

Na první pohled je vidět, že mezi řadou kruhů je volné místo – v dané oblasti tak nebylo odevzdáno tolik hlasů. Limitem tohoto zobrazení je, že u nejmenších kruhů už není patrné, který z kandidátů měl větší podporu. Divák není na podobná zobrazení zvyklý, a to je nevýhoda i výhoda. Nevýhoda pro orientaci v mapě, ale výhoda v tom, že takové grafiky diváka spíš zaujmou a zvyšuje se tak jeho pozornost a také pravděpodobnost, že si bude tuto část vysílání (lépe) pamatovat.

„Land doesn’t vote. People do“

Extrémním případem jsou volby v USA, kde je rozdíl ve vnímání výsledků v závislosti na jejich zobrazení velmi výrazný. A to i v případě, kdy je zohledněný, jak velký/malý byl rozdíl mezi získanými hlasy u kandidátů.
Mapa proto není jen modro-červená, ale použité jsou i přechodové barvy, aby bylo zřetelněji vidět, jak těsný byl výsledek v daném místě. V prvním zobrazení jsou vybarvené celé okresy a je tak vidět, že v řadě oblastí nedominoval ani jeden kandidát (ilustrace 7).

Ilustrace 7; Zdroj: USA Today (printscreen)

Druhé zobrazení ukazuje pomocí velikosti kruhů, jaký byl rozdíl s ohledem na počet voličů, kteří hlasovali pro daného kandidáta (ilustrace 8). Na první pohled je tak patrné, že Donald Trump uspěl na řadě míst, ale s menším náskokem. Zatímco Joe Biden zvítězil v menším počtu okresů, ale s výrazně větším náskokem.

Ilustrace 8; Zdroj: USA Today (printscreen)

Samotná data nestačí

Zobrazení dat je klíčové, a to nejen v době krizí a voleb. Jednotlivé údaje dostávají skutečný smysl jen v kontextu a jen v případě, kdy jim může divák porozumět. Nové možnosti zobrazování dat dané rozvojem softwaru i hardwaru dávají obrovské možnosti pro datovou žurnalistiku i v televizní praxi.