V Maďarsku se opakovaně objevují obavy z nadměrného vlivu státu na univerzity a školy. V posledních letech se jasně rýsuje trend: postupná restrukturalizace systému veřejného školství. Obzvláště zasaženo je tím vzdělávání novinářů. Maďarský sociolog a profesor Dr. Ferenc Hammer to považuje za útok na akademickou svobodu a demokracii. O svém hodnocení situace a jejích dlouhodobých důsledcích diskutuje s Leonem Hüttelem a Josiane Speckenwirthovou.

Leon Hüttel: Jaký je současný stav akademické svobody v Maďarsku?

Ferenc Hammer: No, to, co se děje v Maďarsku, je mimořádné. Důvodem, proč je akademická svoboda v Maďarsku v ohrožení, je to, že vláda využívá zákonů, které nově přijala, aby podkopala většinu systému ve svůj prospěch. Je to, jako kdyby bankovní lupič nepoškodil trezor, ale místo toho vytvořil zákon, který mu umožňuje vykrást celou banku. Je to mnohem elegantnější.

Leon Hüttel: Zákon, o kterém mluvíte, zahrnuje zestátnění univerzit – jaké důsledky by to mělo pro univerzity a vzdělávání?

Ferenc Hammer: Jde o autonomii univerzit. Pokud vláda otřese touto myšlenkou autonomie univerzit, pak se to týká obsahu, učebních osnov, četby, typu slov, která můžete použít v názvu kurzu. Slovo „gender“ bylo ze vzdělávacího života v Maďarsku vymýceno. To je ukazatel toho, co univerzity mohou a nemohou dělat – budeme o tom mluvit v roce 2024. Mohou diktovat, kdo může skládat zkoušku, což se nedávno stalo na Korvínově univerzitě. Není to tak, že by profesoři, kteří učí na znárodněné univerzitě, museli od rána do večera kázat Viktora Orbána. Opravdu nejde o to, aby na univerzitu házeli veškerou vládní propagandu, která je vidět všude v zemi. Pro mě skutečná destrukce nespočívá v tom, že se nesmí učit to či ono. Skutečná destrukce spočívá v tom, že tento magický trojúhelník svobody, autonomie a disciplíny už nefunguje.

Josiane Speckenwirthová: Znárodněním, že? Stručně řečeno, znárodnění znamená odebrat univerzitě to, co by mělo být jejím účelem?

Ferenc Hammer: Přesně tak. To je to, co dělá univerzitu univerzitou. Odeberete jí podstatu. V Budapešti zbývá jen pár univerzit, které nejsou tímto zákonem ovlivněny. Jednou z nich je ELTE, druhou je Technická univerzita.

Josiane Speckenwirthová: Jak to, že tyto dvě dosud nebyly znárodněny?

Ferenc Hammer: Protože nejde jen o zákon. Jde také o spolupráci s univerzitní administrativou, rektory, děkany atd. Rektor ELTE a předchozí rektor Technické univerzity byli do svých pozic dosazeni před několika lety. Ale nedávno měla Technická univerzita nového rektora, jehož plány neznám. Předchozí rektoři byli údajně proti vládnímu přivlastňování. Obě univerzity tedy vyjádřily určitý druh odporu vůči navrhované transformaci. Není náhodou, že se jedná o dvě největší univerzity v Maďarsku, a také není náhodou, že jsou v Budapešti. Maďarsko se stává podivnou, bolestivě zajímavou zemí. Abych byl upřímný, nikdy v životě jsem nic podobného nezažil. Nejbližší paralely lze hledat v románech, snad v Kafkově Zámku, Buzzattiho Tatarské stepi, Lightmanových Einsteinových snech, Bodorově Zóně Sinistra, které pojednávají o strašidelných krajinách.

V politicky ovládaných městech, regionech či institucích se na první pohled zdá vše normální: Vidíte nově vybudovaná centra měst s pořádnými lavičkami a zmrzlinárnami, nic vám nechybí. A o tabuizovaných tématech se v místním rozhlase, v okresních novinách nebo při slavnostním předávání diplomů na místní vysoké škole příliš nemluví. Třeba to, že se zavírají školy, že lidé musí čekat měsíce na lékařské vyšetření a že hlavní náměstí opět zrenovovaly firmy Orbánovy rodiny. Nebo že Rusko je kupodivu opět naším přítelem a Evropa nepřítelem.l.

Myslím, že pomalá stagnace v těch málo zbývajících nezávislých institucích, univerzitních katedrách, kulturních iniciativách, které obvykle mají jen malý rozpočet, mediálních kanálech, ta pomalá stagnace, to neustálé dusení uprostřed vysychajících finančních prostředků a cílených legislativ proti svobodě jsou velmi destruktivní.

Ale jemná spolupráce, selektivní pozornost k věcem, ztišení hlasu při vyslovení starostova jména a občasná zrada lidí nebo myšlenek jsou stejně destruktivní, možná v dlouhodobějším horizontu. To jsem zažil za komunismu před rokem 1989. Nové je, že lidé ztrácejí kontrolu, protože se domnívají, že jejich vlivní přátelé vše kryjí za ně. Vidíte zakrývání zneužívání dětí, všechno je hrozné. Tohle nové bezpráví, kde se zastavil čas, je špatný magický realismus Mad Maxe z Maďarska.

Josiane Speckenwirthová: Jaký má vláda důvod pro znárodnění univerzit?

Ferenc Hammer: Univerzity vždy potřebovaly kontinuální strukturální údržbu, a samozřejmě někdy jsou zapotřebí skutečné strukturální změny. Ale z různých jiných příkladů vím, že když chce strana Fidesz něco změnit, dělá to ze dvou důvodů. Jedním důvodem je generování osobních příjmů pro rodinu premiéra. Druhým důvodem je odstranit všechny známky toho, že by Fidesz mohl nést odpovědnost. Život v Maďarsku je dnes tak snadný, protože kromě těchto dvou důvodů žádný třetí neexistuje. Dříve nebo později si uvědomíme, že je tu buď problém s penězi, nebo s odpovědností.

V případě univerzit jsou peníze v univerzitních budovách. Náš strašný osud s ELTE spočívá v tom, že kampus Fakulty humanitních studií je dnes možná jednou z nejcennějších nemovitostí v Maďarsku. Vláda o něj stojí. A také; pokud dnes v Maďarsku zůstala nějaká politická opozice, je nějakým způsobem spojena s některými částmi zbývajících nezávislých univerzit. Pokud by tedy došlo ke znárodnění soukromých vysokých škol, byla by to pro tyto univerzity jistě katastrofa.

Dr. Ferenc Hammer působil jako profesor sociologie a médií na Univerzitě Eötvöse Loránda v Budapešti a byl přibližně šest let vedoucím Katedry médií a komunikace. Nyní pracuje na iniciativě na podporu ohrožených vědců (SAR) prostřednictvím sítě mentorství a anonymních možností publikování. Jeho cílem je podpora akademické svobody a snížení strukturálních nerovností ve vědě. Proto v současnosti žije v německém Essenu a neví, kdy se vrátí do Maďarska.

Leon Hüttel: Jaká konkrétní opatření používá maďarská vláda k uplatňování kontroly nad univerzitami?

Ferenc Hammer: Jde o určitý druh administrativní diktatury s pomocí zákonů a peněz. Vláda trestá zbývající univerzity v Budapešti, tedy ELTE a Technickou univerzitu. Všude, kde mají možnost utlumit finance těchto univerzit, to dělají. Protože jde stále o veřejné vysoké školy.

Slyšel jsem znepokojivé zprávy: chtějí velkým univerzitám odebrat veškerou přípravu učitelů, a to nejen ELTE, ale i univerzitám v Pécsi, Sgezedu a dalším. Chtějí přesunout veškerou přípravu učitelů na tuto nově vytvořenou národní univerzitu veřejné služby. Pokud to udělají, bude to znamenat, že se finance univerzit dostanou do velkých problémů.

V posledních parlamentních volbách v Maďarsku v roce 2022 Viktor Orbán řekl, že to byla velmi tvrdá volební kampaň a že demokracie zvítězila. Tvrdí, že zlovolné síly vedené zahraničními zájmy nemají prostřednictvím zahraničím založených médií v Maďarsku, z nichž všechna jsou podporována liberálními novinářskými vzdělávacími instituty, co dělat. Mluví samozřejmě o nás. Takže se plánuje i zestátnění novinářského vzdělávání.

Leon Hüttel: Myslíte, že stále existuje šance na akademickou nezávislost nějakým způsobem?

Ferenc Hammer: Ano, myslím si to. V posledních dvou letech došlo k některým významným změnám. Některé univerzity, pod vedením vlády, začaly lépe platit profesorům. Myšlenkou bylo, že my, učitelé na zbývajících nezávislých univerzitách, řekneme: „Dobře, nechceme dál dostávat tento opravdu ponižující univerzitní plat, který dostáváme nyní.“ Ale udělali chybu: pro nás je to o univerzitě, neučíme pro peníze. To zapomínají. Většina našich pedagogů zůstává stejná.

Josiane Speckenwirthová: Stále cítíte potřebu vrátit se do Maďarska?

Ferenc Hammer: Šest let jsem byl vedoucím katedry. Na tuto práci jsem opravdu velmi hrdý. Myslím, že tato práce přispěla k tomu, že jsme letos měli více přihlášek do bakalářských studijních programů než kdykoli předtím. To znamená, že trh středoškolských studentů oceňuje práci, kterou jsme odvedli. Ale je mi 61 let, takže už nemám dalších šest let na to, abych pokračoval v tom, co jsem už udělal. Nyní se soustředím na projekt akademické svobody, který jsem právě spustil, organizaci s názvem Mesh: Academia without borders (Akademie bez hranic).

Život mých kolegů pracujících na těchto zbývajících nezávislých univerzitách má opravdu bolestivé problémy, ale pořád je lepší než život vysokoškolských učitelů v Turecku. Problémem mých maďarských kolegů je dusivý, umlčující charakter utlačovaných vědců a akademiků. To trvá již tolik let a lepší to nebude. Stále nemáme katedrovou knihovnu, pracuje se na patnáct let starém počítači. Je těžké vystihnout podstatu tohoto pomalu dusivého charakteru. Představte si někoho, kdo je zbaven vzduchu. Zpočátku to na jeho tváři není poznat. Ale čím déle to trvá, tím je to horší. A to je to, co chci zkoumat, dlouhodobé účinky potlačování akademiků.

Leon Hüttel: Myslíte, že si EU uvědomuje stav akademické svobody v Maďarsku? A pokud ano, cítíte podporu od evropských institucí?

Ferenc Hammer: Moji kolegové a já obecně nemáme velmi pozitivní názor na EU.

Problém států, jako je Maďarsko, je v tom, že dělají strašné věci svým akademikům. Na papíře však často není nic špatně. Všechny mají ústavní záruky, všechny mají správné zákony. A i když nyní EU zdvihne varovný prst, Fidesz dělá to, co dělá už více než 14 nebo 15 let: provedou pár drobných změn na povrchu, kosmetických úprav.

Trvalo více než deset let, než si EU uvědomila, že vlastně nic nemění. V důsledku toho se v těchto diskusích zcela ztratila důvěryhodnost. Tentokrát už tyto povrchní změny nefungovaly, EU nepřesvědčily. EU se tedy učí, jak s Orbánem jednat. Ale jak se to naučila? Samozřejmě pomocí peněz. To je to jediné, čemu ten chlapík rozumí. Z dlouhodobého hlediska odvádějí důležitou práci, pokud jde o upoutání pozornosti. Bohužel, Evropská komise má sice nejsilnější kapacity, ale zároveň jsou to oni, koho mohou národní vlády zaskočit. Evropský parlament je v tuto chvíli asi nejdůležitějším hráčem. Existuje iniciativa STOA, jejímž předsedou je velmi vlivný německý europoslanec Christian Ehler. Právě oni se nejvíce angažují za akademickou svobodu a já některé z těchto lidí znám. Viděl jsem tam vynikající, naprosto oddané kolegy, kteří pracují na přesném výzkumu a zpravodajství. V tomto ohledu hodnotím velmi pozitivně to, co dělá Evropská unie. Myslím, že Maďaři čekají na velké modré tanky se spoustou žlutých hvězd, které je zachrání. Ale to se nikdy nestane.

Původně vyšlo na německém EJO.