Twitter, dnes již fungující pod názvem X, byl léta pomyslným ohněm žurnalistiky. Byl dobrým sluhou, ale špatným pánem. Někteří novináři jeho využití odmítali, jiní z něj citovali a přebírali informace. Další přišli o vydobytou exkluzitivu, když se politici a další klíčoví hráči naučili vydávat svá vlastní vyjádření místo toho, aby je poskytovali přímo novinářům a médiím. Jak se ale k Twitteru staví samotní novináři?

Síť X, podobně jako další sociální sítě, nabízí rychlost, přístup k širokému spektru řečníků a možnost přímé komunikace s publikem. Zároveň ale představuje výzvu pro tradiční žurnalistické hodnoty a zvýrazňuje a inovuje etické otázky. Je správné, aby se novinář na Twitteru vyjadřoval k veřejnému dění? Dokáže oddělit soukromý a profesionální pohled na věc? Měl by novinář, který se prezentuje jako objektivní, komentovat příspěvky?

Z hlídacích psů jen sběrači tweetů

Tradiční novinářské hodnoty, mezi které patří třeba objektivita a nestrannost, jsou na Twitteru vystaveny tlaku. Studie Dominika Lasorsy (2011) analyzovala 22 tisíc novinářských tweetů a prokázala, že novináři obvykle nerozdělují osobní emoce a pracovní náplň a velmi často zveřejňováním svých názorů narušují etické kodexy svého média, nestrannost a objektivitu. Zároveň dochází k větší transparentnosti: novináři sdílejí detaily o své práci, odpovídají na otázky sledujících, reagují okamžitě i na zpětnou vazbu ke svým článkům. Podle Lasorsy se tak vlivem Twitteru novináři soukromých médií vzdávají role hlídacího psa a přijímají spíše pozici komentátora a sběrače zpráv. Svůj tradiční odstup si ale podle výsledků jeho analýzy stále drží novináři veřejnoprávních médií. Ti se od projevů vlastních názorů a emocí stále drží více stranou, než novináři soukromých médií.

Dopady využívání Twitteru

Využívání Twitteru jako komunikační sítě i jako zdroje pak může být žurnalistům ku prospěchu ale současně i ovlivňovat jejich úsudek. Další studie (McGregor & Molyneux, 2018) zkoumá roli Twitteru v procesech gatekeepingu a důvěru novinářů v jednotlivé tweety. Novináři, kteří pro svou práci Twitter nepoužívají, bývají často negativně zaujatí, podceňují užitečnost sociálních médií a bez ověření často rovnou odmítají zprávy s původem z Twitteru. Podle autorů studie to způsobuje především spojením sociálních sítí a dezinformátorů, kteří na nich působí. Tato zkušenost vyvolává v novinářích automatický předpoklad, že zprávy pocházející ze sociálních sítí, je nutné výrazně více ověřovat.

Naopak novináři, kteří berou Twitter jako běžný zdroj, tweety vnímají se stejnou důvěryhodností, jako zprávy pocházející z agentury AP. “Pokud se tweet jeví jako zpravodajský a novináři ho využijí nebo ho dokonce retweetují, může to přispět k takovému druhu žurnalistiky, kde se všichni snaží udržet krok s nejnovějšími aktivitami na sociálních sítích,” komentují autoři studie.

Podobný závěr přináší také studie z roku 2022, která zkoumala redakční rutinu při využívání Twitteru podle typu médií. Bulvární a méně seriózní média využívala Twitter často a to především z oblasti celebrit či vztahů důležitých činitelů. V článcích novináři využívali přímou řeč a komentáře významných osobností, které by jim dost možná vlastní citaci jinak neposkytli. Na tweetech známých lidí pak stavěli celé články, maximálně s přidaným kontextem. Oproti tomu veřejnoprávní či seriózní média využívala spíše aktuální informace z ověřených oficiálních zdrojů, kdy tweety přinášely mnohdy jako první konkrétní informaci z místa. Využití těchto sociálních sítí je zkrátka kontroverzní. “Na jedné straně mohou být cenným zdrojem, například pro výpovědi očitých svědků nebo hlasy občanů k diverzifikaci a rozmanitosti zdrojů. Na druhou stranu se jejich prostřednictvím šíří dezinformace, které tak snadno proniknou i do novinářské práce” (Kapidzic, 2022).

Muskova éra

Když Elon Musk převzal Twitter a spustil vlnu kontroverzních změn, novináři začali mít dilema. Studie Anniny Claesson (2023) se zabývala francouskými médii, ve kterých novináři začali zpochybňovat důvěryhodnost platformy, která dlouhodobě sloužila jako klíčový zdroj. Místo toho, aby Twitter na základě těchto pochyb opustili a přestali používat, rozhodli se ho pouze méně citovat, nevěnovat mu prostor a přiznat mu jeho kredit. “Změny provedené Muskem byly v rozporu se základními hodnotami novinářské profese. Zdůraznily nejistotu novinářů, kterou v sobě dlouhodobě nesli v otázce, zda Twitter odopovídá jejich profesním hodnotám,” vysvětluje Claesson.

Po nějaké době ale přišlo ochlazení a odpojení se u všech podobných platforem, se kterými se novináři dostali do kontaktu i bez ohledu na sporné vlastnictví, jak popisuje také Bossio (2019). Částečně je zde na vině únava z pohybu po sociálních sítích a spojování osobního a pracovního života. Částečně také potřebný čas a zvyšující se digitální gramotnost, která je mitovuje k tomu vést si profesní profily. “Důležité je ale dodat, že zatímco novináři, kteří byli zkoumáni v rámci studie, často zmiňovali vypínání sociální sítí a odpojování se od nich ve svém osobním čase, nikdy nezmiňovali naprosté odstřihnutí se,” dodává Bossio v závěru svého výzkumu.

Muskovy změny nicméně podle výsledků jejího výzkumu dokázaly vrátit novináře k tradičnějšímu přístupu k sociálním sítím a k návratu k obezřetnosti při využívání podobného typu zdrojů. Nechtějí se ale vzdát svého inovacemi prostoupeného “blahobytu”, kterým využívání sociálních sítí jako zdrojů nepochybně je. I kvůli vzniklým etickým pochybám, zda Twitter po zásahu Elona Muska používat, se novináři naučili pracovat více než dříve i s dalšími sociálními sítěmi jako je Instagram. Jejich přístup dokazuje, jak hluboce je dnes již síť X zakořeněna v novinářské praxi. Navzdory vnějším vlivům tak Twitter, neboli X, zůstává „nutným zlem“, které nelze jednoduše opustit.