Jsou veřejnoprávní média pro společnost užitečná? Odpověď se může zdát samozřejmá, ale nová data Reuters Institute ukazují, že v mnoha zemích už dávno není. Zatímco ve Skandinávii většina obyvatel považuje veřejnoprávní zpravodajství za jednoznačný přínos, v řadě evropských států sílí pochybnosti. Česká republika se ocitla někde mezi.

Výzkum, který Reuters Institute provedl ve 26 zemích, zjišťoval, zda lidé považují veřejnoprávní zpravodajství za pozitivní, nebo negativní sílu ve své zemi. Průměrně převažoval pozitivní pohled. Češi však patří spolu s Poláky a Brity mezi respondenty, kteří se nedokáží přiklonit ani na jednu stranu.

Veřejnoprávní média nevnímají jednoznačně pozitivně, ale ani negativně. Tento výsledek přichází v mimořádně citlivém období. Česká televize a Český rozhlas totiž čelí největší změně financování od svého vzniku.

Důvěra rozhoduje

Analýza Reuters Institute ukazuje, že postoje k veřejnoprávním médiím úzce souvisejí s důvěrou ve zpravodajství obecně. V zemích, kde lidé médiím důvěřují, bývá pozitivnější i hodnocení veřejnoprávních institucí. Naopak tam, kde je důvěra nízká, roste skepse.

Právě Česká republika patří dlouhodobě mezi státy, kde důvěra ve zpravodajská média není příliš vysoká (v roce 2026 médiím důvěřuje 31 % českých respondentů, globální průměr činí 37 %). To se promítá i do pohledu na média veřejné služby. Reuters Institute zároveň zjistil, že lidé, kteří veřejnoprávní média pravidelně využívají, jejich přínos hodnotí výrazně lépe než ti, kteří jejich obsah nesledují.

Veřejnoprávní média tak čelí dvojí výzvě. Nestačí pouze produkovat kvalitní obsah, ale musí také přesvědčit publikum o své relevanci v době, kdy se pozornost publika přesouvá na sociální sítě, podcasty a alternativní informační zdroje.

Když se z médií stane politické téma

Zjištění studie ukazují ještě jeden důležitý trend. Veřejnoprávní média se stále častěji stávají součástí politických konfliktů. V řadě zemí Evropy i Severní Ameriky se postoje k veřejnoprávnímu zpravodajství výrazně liší podle politické orientace respondentů. Lidé na levici bývají k veřejnoprávním médiím zpravidla vstřícnější než voliči pravice. Výjimky sice existují, celkový trend je však zřejmý.

Autoři studie upozorňují, že veřejnoprávní média historicky fungovala na základě širokého společenského konsenzu. Dnes je ale jejich role stále častěji zpochybňována a stávají se předmětem kulturních i politických sporů.

Nejvýrazněji je to patrné v zemích, kde došlo k zásahům do fungování veřejnoprávních institucí. Reuters Institute připomíná například změny na Slovensku, kde byla RTVS nahrazena novou institucí STVR, nebo situaci v Srbsku a Itálii, kde se vedou debaty o politickém vlivu na veřejnoprávní média.

Český spor o financování

Podobné otázky dnes rezonují také v České republice. Po dvaceti letech stagnace byly koncesionářské poplatky zvýšeny teprve v květnu 2025. Nová vládní koalice, která vznikla po parlamentních volbách na podzim téhož roku, však nyní navrhuje jejich úplné zrušení a přechod na financování České televize a Českého rozhlasu přímo ze státního rozpočtu.

Podle návrhu by rozpočty obou institucí klesly přibližně o 15 procent, tedy asi o 1,4 miliardy korun ročně. Česká televize a Český rozhlas varují, že by takový výpadek znamenal omezení výroby pořadů i propouštění stovek zaměstnanců. Odhady hovoří o 450 až 700 pracovních místech. Vláda argumentuje úsporami a plněním předvolebních slibů. Podle jejích představitelů není nezávislost veřejnoprávních médií novým systémem ohrožena a obdobné modely fungují i v některých dalších evropských zemích.

Kritici návrhu však upozorňují, že samotná výše financování není jediným problémem. Ještě důležitější je otázka, kdo bude o penězích rozhodovat. Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral varuje, že médium, které musí každoročně čekat na rozhodnutí politiků o výši svého rozpočtu, nemůže mít stejnou míru autonomie jako instituce financovaná prostřednictvím zákonem garantovaných poplatků.

Výhrady zaznívají také ze zahraničí. Pavol Szalai z organizace Reportéři bez hranic upozorňuje, že navržený model nemusí splňovat požadavky Evropského aktu o svobodě médií (EMFA), který zdůrazňuje potřebu přiměřeného, předvídatelného a stabilního financování veřejnoprávních médií. Podobně argumentuje i Syndikát novinářů ČR, podle něhož vláda navrhuje změnu bez dostatečné odborné diskuse a bez pojistek proti politickému vlivu.

Nejde jen o peníze

Právě zde se česká debata zajímavě propojuje se závěry studie Reuters Institute. Lidé, kteří veřejnoprávní média hodnotí pozitivně, nejčastěji oceňují jejich schopnost poskytovat důvěryhodné informace a zajistit přístup k důležitým národním i regionálním zprávám. Naopak kritici nejčastěji poukazují na údajný politický vliv, nedostatečnou reprezentaci různých názorů nebo odtrženost od běžného života.

Nejsilnějším zdrojem nedůvěry přitom není konkurence soukromých médií ani výše poplatků. Napříč sledovanými zeměmi je největším problémem obava z politického ovlivňování. To je důležité i pro Českou republiku.

Debata o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu se často vede jako diskuse o miliardách korun nebo o výši poplatků. Výzkum Reuters Institute ale naznačuje, že skutečnou otázkou je něco jiného: zda budou veřejnoprávní média schopna přesvědčit veřejnost, že zůstávají nezávislá na politické moci.

Výsledky mezinárodního průzkumu ukazují, že veřejnoprávní média vstupují do období rostoucí nejistoty. Zatímco v některých zemích si stále udržují silnou podporu veřejnosti, jinde se stávají předmětem politických střetů a společenské polarizace.

Česká republika se nachází na rozcestí. Veřejnost zatím nepatří ani mezi přesvědčené zastánce, ani mezi jednoznačné odpůrce veřejnoprávních médií. Právě proto může být současná debata o jejich financování a nezávislosti rozhodující pro to, jakou roli budou Česká televize a Český rozhlas v české společnosti hrát v příštích letech.

Nejde pouze o otázku rozpočtu. Ve hře je také důvěra veřejnosti a schopnost veřejnoprávních médií zůstat institucemi, které slouží občanům bez ohledu na to, kdo právě drží politickou moc.