Moldavsko se často popisuje jako země „mezi Východem a Západem“. Novinář a mediální výzkumník Victor Gotisan ale upozorňuje, že toto klišé zakrývá důležitější skutečnost: Moldavsko není jen pasivním geopolitickým prostorem. Je to společnost, která aktivně utváří svou budoucnost a zároveň se vyrovnává s politickým tlakem, ekonomickou zranitelností a složitými výzvami v oblasti informací.

Moldavsko leží mezi Rumunskem a Ukrajinou. Nezávislost získalo v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu. Většina obyvatel mluví rumunsky, vlivné jsou však i početné ruskojazyčné komunity. Nevyřešený konflikt v Podněstří a autonomní oblast Gagauzsko nadále významně ovlivňují politiku země, zejména v souvislosti s ruským vlivem.

Dobré umístění v žebříčku, přetrvávající slabiny

Victor Gotisan označuje moldavskou mediální scénu za „pluralitní, ale křehkou“. V žebříčku svobody tisku organizace Reportéři bez hranic se Moldavsko v roce 2026 umístilo na 31. místě ze 180 zemí, což je jeden z nejlepších výsledků ve východní Evropě. Gotisan ale varuje, že samotné žebříčky nevystihují každodenní realitu novinářů a médií.

Nezávislá média působí v prostředí, které ovlivňuje šest zásadních problémů: finanční udržitelnost, politický vliv, bezpečnost, nedostatek pracovníků, měnící se návyky publika a dezinformace.

Ekonomické limity malého mediálního trhu

Nejpalčivější problém je ekonomický. Moldavský reklamní trh je velmi malý. Podle Gotisana na něm soutěží přibližně 300 mediálních společností, přestože jeho hodnota dosahuje jen asi 15 milionů eur. Mnohá nezávislá média jsou proto výrazně závislá na grantech a jiné finanční podpoře.

Taková závislost je činí zranitelnými. Na začátku roku 2025 připadalo podle odhadů 55 procent veškeré zahraniční podpory moldavských médií na americké grantové programy. Mnohá nezávislá média uvedla, že bez těchto peněz by bojovala o přežití. Vliv oligarchů a politicky napojených vlastníků sice v posledních letech oslabil, obavy z koncentrace médií a neprůhledného vlastnictví ale přetrvávají.

Bezpečnost a nedostatek lidí

Moldavsko není pro novináře považováno za tak nebezpečné prostředí jako Ukrajina. Pracovníci médií se přesto pravidelně setkávají s obtěžováním na internetu, zastrašováním a slovními útoky, zejména v době volebních kampaní. Jen v roce 2025 bylo zaznamenáno přibližně sto případů útoků nebo zastrašování novinářů. Za zvlášť obtížné se považují podmínky v Podněstří a Gagauzsku.

Redakce po celé zemi zároveň trpí vážným nedostatkem pracovníků. V regionálních médiích často pracují týmy o pouhých třech až patnácti lidech, takže novináři musejí zvládat několik rolí najednou. Nábor ztěžují nízké platy a omezené možnosti kariérního růstu. Mnozí vyškolení novináři navíc z profese odcházejí za lépe placenou prací v komunikaci, public relations nebo v mezinárodních organizacích.

Podle Gotisana nejde jen o peníze, ale také o systémový problém: Moldavsko nevychovává dost nových novinářů, kteří by nahradili ty, kdo z oboru odcházejí.

Úzké hrdlo: vzdělávání novinářů

V zemi jsou pouze dva univerzitní studijní programy žurnalistiky, oba v hlavním městě Kišiněvě, a jedna specializovaná novinářská škola. Každoročně z nich odchází přibližně 70 absolventů. Podle odhadu Victora Gotisana jich v redakcích nakonec pracuje jen asi čtvrtina.

Nízký počet nových absolventů přímo přispívá k nedostatku kvalifikovaných pracovníků v médiích. Redakce stále obtížněji hledají uchazeče se základními dovednostmi v psaní a často musejí zajišťovat rozsáhlé interní školení. Ani to však nezabrání tomu, aby řada nováčků po krátké době žurnalistiku opustila.

Výzvou proto není jen připravovat nové absolventy, říká Gotisan, ale také učinit žurnalistiku natolik přitažlivou, aby v ní talentovaní lidé zůstali.

Informace lidé hledají hlavně na sociálních sítích

Způsob, jakým Moldavané sledují média, se rychle mění. Podle nedávných průzkumů publika jsou sociální sítě pro více než 60 procent respondentů hlavním zdrojem informací. Přibližně 70 procent lidí uvádí, že je používá každý den.

Televize zůstává významným zdrojem zpráv a stále ji za tímto účelem sleduje zhruba 55 procent obyvatel Moldavska. Těžiště se však výrazně přesunulo k digitálním platformám. Nejpoužívanější sociální sítí zůstává Facebook, rychleji se ale šíří také YouTube, TikTok, Instagram a Telegram.

Tradičním médiím lidé navzdory tomu stále důvěřují více než sociálním sítím. Roztříštěné digitální prostředí však vytváří příznivé podmínky pro dezinformace, které se často šíří rychleji, než na ně novináři a ověřovatelé faktů dokážou reagovat.

Dezinformace s domácím původem

Dezinformace patří k největším výzvám, kterým moldavská společnost čelí. Ruské a prokremelské narativy pravidelně míří na státní instituce, volby, bezpečnostní politiku i debaty o národní identitě.

Podle Gotisana se však povaha dezinformací proměnila. Mnohé narativy už nepřicházejí převážně ze zahraničí, ale jsou „domestikovány“: místní politici, mediální osobnosti, influenceři, podnikatelské sítě a duchovní je přebírají, nově formulují a dále posilují.

Zvláštní pozornost si zaslouží náboženské instituce. Pravoslavná církev je totiž v Moldavsku stále institucí, které lidé důvěřují nejvíce. Média naopak důvěru veřejnosti postupně ztrácejí a v průzkumech se nyní umisťují za několika dalšími institucemi.

Mediální gramotnost jako strategická odpověď

Mediální gramotnost se v této situaci stala důležitou politickou prioritou. Moldavsko připravilo státní strategie a meziresortní iniciativy, které ji podporují na školách a univerzitách. Kurzy jsou nadále dobrovolné, stále více je však podporují veřejné instituce i organizace občanské společnosti.

Gotisan považuje mediální gramotnost za jednu z nejtrvalejších odpovědí na dezinformace. Společnost by se podle něj neměla spoléhat jen na dodatečné ověřování nepravdivých tvrzení. Měla by také občanům předat dovednosti, díky nimž dokážou informace kriticky posoudit a rozlišit důvěryhodný obsah od zavádějícího.

Žurnalistika a evropská cesta

Výzvy, kterým moldavská média čelí, se prolínají s širším procesem evropské integrace země. Spolupráce s Evropskou unií začala dlouho před současnými přístupovými rozhovory, ruská rozsáhlá invaze na Ukrajinu však evropské směřování Moldavska urychlila. Země požádala o členství v EU v roce 2022, ještě téhož roku získala status kandidátské země a v roce 2024 oficiálně zahájila přístupová jednání. Evropská unie nedávno otevřela první vyjednávací okruh označovaný jako „Základy“.

Budoucnost země podle Gotisana nezávisí jen na politických reformách, ale také na odolnosti jejího mediálního systému. Moldavská žurnalistika zůstává zranitelná. To, že si i pod ekonomickým, politickým a informačním tlakem dokáže udržet pluralitu, z ní ale činí důležitý příklad demokratické odolnosti.

Úvodní fotografie: Pexels.

Článek byl přeložen z německého originálu: Moldawiens Medienlandschaft: pluralistisch, fragil und unter Druck