Jak se dělá investigativní žurnalistika na mezinárodní úrovni

Září 30, 2014 • Nová média a Web 2.0 • by

„Česká investigativní žurnalistika je na dobré úrovni. Chybí jí ale přesah mimo českou kotlinu,“ komentuje investigaci mainstreamových médií v rozhovoru pro Evropskou observatoř žurnalistiky Pavla Holcová, zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku (CCIZ). Centrum vzniklo v roce 2013 s cílem šířit povědomí o kvalitní investigativní žurnalistice. Dnes se ve spolupráci s mezinárodním sdružením Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) podílí na tvorbě investigativní projektů a článků, které sklízí mezinárodní úspěch. Základní nástroje investigativního novináře jsou přitom podle Holcové poněkud jednotvárné: rejstříky, katastry a zase rejstříky.

EJO: Nedávno jste obdrželi cenu pro investigativní novináře Global Shining Light. Za jaký projekt?

Pavla Holcová:  Centrum ji obdrželo za sérii článků, na nichž jsme spolupracovali s Ázerbájdžánkou Khadijou Ismayilovou. Mapovali jsme firmy a nemovitosti, které v Česku vlastní Ázerbájdžánská prezidentská rodina.

Kdo se podíli na chodu centra?

Tři novináři. Každý z nás ale pracuje na plný úvazek někde jinde, protože centrum nemá dostatečné finance. Existuje totiž velmi úzký okruh potenciálních donorů. Z českých podnikatelů to nikdo být nemůže a zahraničního donora s dobrým jménem se nám nedaří získat. Centrum má naštěstí velmi nízké měsíční náklady a momentálně ho živí platby za články pro OCCRP.

Jak je vaše práce organizovaná?

V případě kratších článků spolupracují jednotlivá centra OCCRP. Mapujeme finanční toky, návaznosti na firmy, nemovitosti a podobně. Pracujeme ale také na dlouhodobých projektech. V takových případech bývá zadání stejné pro všechna centra, která se projektu účastní. Kromě článků a projektů pořádáme i školení.

Náročný schvalovací proces

V jak velkých týmech zpracováváte témata?

Většinou je to tým tří až čtyř novinářů. S každým případem je ale spojený hodně náročný editorský proces. OCCRP má pojištění na krytí právních nákladů v momentě, kdy by se s námi chtěl někdo soudit, že informace uvedené v článku nejsou pravdivé. Kromě editorů tak všechny články čtou i právníci z Londýna, což činí schvalovací proces hodně náročným.

V jakémkoliv zločinu jde o peníze.

Kolik času strávíte na jednom tématu?

Opět je třeba rozlišovat článek a projekt. Práce na jednom projektu může trvat i rok. Často se jedná o komparativní studie, které mají vlastní web či interaktivní interface. Články jsou méně časově náročné – od jednoho do třech, čtyř měsíců.

Jak fakticky vypadá vaše investigace a jaké nástroje používáte?

Na začátku je idea, že něco není v pořádku a my musíme dopátrat důkazy a dokázat, proč tomu tak je. Prvním krokem je zmapování majetku. Platí totiž úměra – o jakýkoliv zločin se jedná, vždy v něm jde o peníze. Základní činností je proto odhalit strukturu toku peněz – odkud přicházejí, kde se perou, na co jsou napojené a do čeho se investují. Používáme hodně obchodní rejstříky a katastry. OCCRP například vytvořila platformu Investigative Dashboard s přístupem do různých světových rejstříků.

Následně získaná data analyzujete…

Často společně s právníky ověřujeme nakolik jsou takové toky peněz legální. V momentě, kdy začneme psát článek, snažíme se ho osekat natolik, aby byl co nejsrozumitelnější. Často to ale není úplně jednoduché. Navíc se snažíme vejít maximálně do čtyř normostran.

Používáte tajné informátory?

Podle našeho etického kodexu nemůžeme založit článek na tvrzeních, která se nedají ověřit z veřejně dostupných zdrojů. Výpovědi svědků mohou sloužit pouze jako komentáře. Stejně tak nemůžeme jako důkaz použít dokumenty, které by nám neoficiálně poskytla policie, prokuratura a podobně. Existuje jediná výjimka – mapování drogového podsvětí, kde chybí dokumenty, s nimiž by se dalo pracovat.

Na jaké překážky nejčastěji narážíte?

Česká republika má jeden z nejlepších obchodních rejstříků. Problematický je například i obchodní rejstřík v Kanadě. Kvůli přísnému zákonu na ochranu osobních údajů neshromažďuje data o vlastnicích firem. Problematičtí jsou také bílí koně nebo právníci, na něž jsou firmy napsané. Často mají pouze bianco smlouvu bez data, v nichž se vzdávají svého podílu. Takové dokumenty bývají i notářsky ověřené a vše se jeví naprosto v pořádku.

Kdo jsou vaši čtenáři?

Většinou cizinci, jelikož texty automaticky píšeme anglicky. V tomto roce bychom články rádi začali překládat i do češtiny a chtěli bychom je doplňovat o český úhel pohledu.

Daří se vám proniknout do médií?

Zatím jsme se o to příliš nesnažili. Teď ale máme dva dobrovolníky, kteří to budou mít na starost.

Kde tedy články publikujete?

OCCRP má svoji webovou stránku, která je hodně známá mezi zahraničními médii. Editoři si na ni zvykli chodit a berou si, co potřebují. Stránka je pod creative commons licencí. Média tak mohou volně přebírat články a dost často to dělají. Pokud by se ale na konkrétním článku začala živit, už by se jednalo o porušení licence.

Přestože konkrétní výsledky jsou obtížně měřitelné, cítíte nějaké zadostiučinění?

Myslím si, že nekalé praktiky se mají monitorovat a lidé o nich mají vědět. Například v případě článku o Ázerbájdžánu byli do tří měsíců od publikování vyměněni lidé ve správních radách.

Ani o tento konkrétní článek česká média neměla zájem? Podnikání ázerbájdžánské prezidentské rodiny se přece týkalo i Česka.

Článek ve zkráceném a učesané podobě převzaly Lidové noviny a Český rozhlas. Skutečnost je taková, že Ázerbájdžán není u nás nijak exponované téma. Teprve s ukrajinskou krizí a závislostí na ruském plynu se novináři na Ázerbájdžán, jakožto na alternativní zdroj ropy a plynu, zaměřili.

Jaký máte pocit z investigativní žurnalistiky v českých „mainstreamových“ médiích? Dělá ji vůbec někdo? A pokud ano, dělá ji dobře?

Myslím si, že česká investigativní žurnalistika je na dobré úrovni. Chybí jí ale přesah mimo českou kotlinu. Například mapování dění kolem Ivo Rittiga nebo Romana Janouška česká média zvládají hezky. I v tomto případě ale existuje několik pochybností. Například není zcela jasné, proč by někdo novinářům poskytl tak důležité dokumenty.

Jaká je vaše pozice? Chcete se profilovat jako novináři, nebo jejich pomocníci, nebo úplně jinak?

Zprvu jsme se chtěli zaměřit na školení pro novináře. Postupně jsme ale zjistili, že o něco takového není zájem. Novináři totiž nezřídka mají pocit, že všemu podstatnému rozumí. Proto jsme se rozhodli nejprve psát a publikovat.

Na jakých konkrétních tématech aktuálně pracujete?

Momentálně finalizujeme projekt o vlastnictví médií, které se hodnotilo podle tří kritérií: napojení na politiku, transparentnost vlastnické struktury a napojení na nějaké formy zločinu. Finální prezentací projektu budou případové studie a jednoduchý interface. Čtenář si bude moci klikat na souhrnné informace, nebo se podívat, jak si Česká republika vede v porovnání s ostatními zeměmi ve východní a střední Evropě. K dispozici bude i schéma vlastnické struktury.

Investigativní žurnalistika on-line

OCCRP se podílí také na zajímavém projektu, který se týká bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukoviče…

Projekt se jmenuje Yanukovich Leaks. Bývalý ukrajinský prezident měl na svém sídle všechny smlouvy a před svým útěkem ze země se je snažil zlikvidovat. Některé skartoval, jiné spálil. Ty, co nestíhal zničit, naházel do jezírka před svou vilou. Ukrajinský novinář Vlad Lavrov, který mimo jiné pracuje i pro OCCRP, spolu s dalšími novináři dokumenty z jezírka vylovili a usušili je v Janukovičově sauně. Následně je začali společně zpracovávat a zveřejňovat na internetu. Novinářská investigace tak probíhá ve stejný čas, kdy si kdokoliv může dokumenty přečíst online a komentovat je.

S jakým ohlasem se Yanukovich Leaks setkaly?

Yanukovich Leaks mají obrovský úspěch na Ukrajině i mimo ni. Jedná se o ukázkový „success story“ pro všechny možné novináře.

 

Pavla Holcová, investigativní žurnalistika

Pavla Holcová

Pavla Holcová je zakladatelkou Českého centra pro investigativní žurnalistiku. Spolupracuje s investigativními novináři na mezinárodních projektech v rámci Organized Crime and Corruption Reporting Project (www.occrp.org). Podílela se na kauzách týkajících se srbského organizovaného zločinu, podezřelých ruských investicích v Černé Hoře, praní špinavých peněz nebo mapování offshore firem. Pracovala také šest let v Člověku v tísni jako vedoucí Kubánské sekce. Nedávno byla spolu s Khadijou Ismailovou nominována na Global Shining Light Award za sérii článků týkající se nezákonných obchodních aktivit Ázerbájdžánského prezidenta a jeho rodinných příslušníků.

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend