V lednu 2025 představilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy novou koncepci Rámcových vzdělávacích programů (RVP) pro základní školy. Nová podoba RVP si klade za cíl modernizovat české školství a lépe připravit žáky na současné výzvy.

Revize RVP: kompetence, gramotnosti a nové směry

Nově jsou zavedeny základní gramotnosti, konkrétně čtenářsko-pisatelská a logicko-matematická, které budou rozvíjeny napříč všemi vzdělávacími obory. Dále je stanoveno osm klíčových kompetencí, které „představují funkční propojení vybraných znalostí, dovedností, postojů a hodnot, které jsou důležité jak pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti, tak i pro společnost a svět jako celek“. Změnou prošla i průřezová témata, v novém pojetí RVP jsou tři: Péče o sebe a druhé, Společnost pro všechny a Udržitelné prostředí.

Jak uvádí Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu: „Průřezová témata propojují poznatky a dovednosti z různých oborů do společensky významných témat a vedou žáky k myšlení v souvislostech, ke kritickému myšlení a sebereflexi, včetně uvažování o vlastních postojích a sdílených hodnotách.“ V neposlední řadě jsou zavedeny očekávané výsledky učení (OVU), které představují konkrétní cíle, kterých by měly vyučující u žáků dosáhnout, a které budou nově testovány napříč celou republikou. Nové RVP mohou školy dobrovolně nasadit od školního roku 2025/26, od školního roku 2027/28 pak budou povinně postupně zaváděny do všech stupňů základního vzdělávání.

Kam se poděla mediální výchova?

V rámci současných RVP je Mediální výchova jedním z průřezových témat, společně s Osobnostní a sociální výchovou, Výchovou demokratického občana, Výchovou k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchovou a Environmentální výchovou. Tvoří povinnou součást základního vzdělávání, nemusí však (a většinou ani nejsou) být realizována v rámci samostatného předmětu, ale mohou být vyučovány v rámci jiných předmětů nebo jako jednorázové akce (projektové dny, besedy apod.). Mediální výchova tak byla vyučována zejména v rámci předmětů český jazyk, informatika nebo základy společenských věd.

V novém pojetí již Mediální výchova není samostatných průřezovým tématem, a mediální gramotnost není ani jednou z klíčových kompetencí. Není explicitně uvedena jako samostatné téma, ale je integrována napříč několika vzdělávacími oblastmi. Mediálního vzdělávání se týká několik OVU, ale jak uvádí Kamil Kopecký a jeho kolegové, „nebude snadné identifikovat konkrétní učivo, které patří k deklarovaným kompetencím a uzlovým bodům. Je do nové revize RVP integrována fragmentovaně a nesystematicky.“

To, že není mediální vzdělávání pojato komplexně a není již nadále součástí průřezových témat, může být potenciálně problém ještě z jednoho důvodu. Z průzkumu, který si nechal vypracovat Jeden svět na školách od agentury STEM, vyplývá, že učitelé si koncepci výuky mediální gramotnosti sestavují sami. Jen jedna pětina škol má vypracovanou koncepci na úrovni školy. Z výzkumu také vyplývá, že učitelé často nevědí, jakým způsobem jejich kolegové naplňují průřezové téma Mediální výchova. To může vést k roztříštěnosti výkladu, která je u jiných předmětů, jako například biologie nebo matematika, asi jen těžko představitelná.

Co nám chybí pro kvalitní výuku mediální výchovy?

Podobné výzvy neřeší jen české školství. Jedním příkladem za všechny budiž Finsko, které je často uváděno jako modelová země v oblasti mediální výchovy. Mediální gramotnost je zde integrována do všech stupňů vzdělávání, od předškolní výchovy po celoživotní učení. Je součástí průřezových kompetencí, zejména v oblasti multiliteracy a ICT kompetencí. Na rozdíl od Česka však je mediální výchova centralizovaná. Finsko pravidelně pořádá Týden mediální gramotnosti a má národní politiku mediální výchovy, kterou koordinuje Národní audiovizuální institut (KAVI). Napříč Evropou se objevuje snaha začlenit do výuky témata jako umělá inteligence, algoritmy nebo deepfakes. Například projekt Algowatch, financovaný z programu Creative Europe, se zaměřuje na vzdělávání veřejnosti o výzvách spojených s algoritmy a umělou inteligencí. Cílem je podpořit mediální gramotnost profesionálů, jako jsou učitelé, knihovníci a novináři, a pomoci jim adaptovat své praktiky v oblasti informací a dezinformací.

Současná podoba revize RVP tak přináší řadu otazníků, pokud jde o systematické rozvíjení mediální gramotnosti u žáků. I když je mediální vzdělávání v nové koncepci přítomno, jeho rozptýlené a nejednotné ukotvení může ztěžovat pedagogům orientaci i samotnou výuku. Vzhledem k tomu, že učitelé často postrádají oporu v metodice a jednotný rámec aspoň na úrovni školy, může se stát, že mediální výchova ve výuce zcela zanikne — a to navzdory jejímu zásadnímu významu pro orientaci dětí ve světě, který je médii formován více než kdy dřív.

Namísto rozvolnění by bylo tedy žádoucí přijít s jasně formulovanou metodikou, která by vycházela z nových RVP, ale zároveň by poskytla konkrétní návod, jak lze mediální gramotnost naplňovat napříč předměty i stupni vzdělávání. Takový nástroj by nejen usnadnil práci učitelům, ale zároveň by pomohl zajistit, že děti budou z školy odcházet s dovednostmi a znalostmi, které jim umožní kriticky přemýšlet o světě médií, kterým jsou každodenně obklopeny.

Otázkou zůstává, kdo by měl iniciativu v tvorbě takové metodiky převzít – zda Národní pedagogický institut, odborníci z oblasti mediálních studií, neziskové organizace, nebo někdo úplně jiný. Možná je právě teď vhodný čas se nad tím společně zamyslet.