Bývalý šéfredaktor Lidových novin a současný ředitel akciové společnosti Echo media Dalibor Balšínek (42) se v besedě pořádané agenturou PR Konektor mimo jiné rozhovořil o novém projektu Echo24, do kterého vkládá nemalé naděje a pokládá za poslední profesní výzvu.
Změnu profesního prostředí popisuje jako zásadní zlom, kdy opouští pro něj známé prostředí velkých korporací, které je spojeno s velkou mírou rizika změny vlastníka a následné možnosti znehodnocení dlouholetých výsledků vlastní práce a ztráty pozičního zakotvení v hierarchii organizace, jejíž kultura se radikálně změní právě příchodem nového vlastníka s vlastní koncepcí.
Utvrzení v názoru spustit čistě elektronický nezávislý deník Echo24 v něm dozrál na základě sledování vývoje mediálního trhu v horizontu posledních pěti let. Balšínek tištěné noviny nadále pokládá za „hmatatelnou hodnotu“, která nadále dokáže být v určitém směru dostatečně aktuální, avšak nikoli v původním slova smyslu. Noviny svou primární funkci zprostředkovatele aktuálních dat již zcela ztratily na úkor digitálního prostředí. Jako příklad uvádí sportovní výsledky či volební zpravodajství, které jsou k dispozici okamžitě on-line a nikdo by kvůli nim noviny nekupoval, stejně jako v případě běžného denního zpravodajství.
Balšínek vidí pro možný vývoj úlohy novin ekvivalent v aktuálním vztahu uživatelů k vinylovým deskám, kde došlo k posunu chápání LP z masově šiřitelného média na exkluzivní záležitost analogové reprodukce v jinak digitalizovaném světě muziky. Značka LN tak může v obdobném duchu tištěného média pro elity uspět, nikoli však v elektronické podobě. Za další principiální problém digitalizace Balšínek (vzděláním rovněž literární vědec) uvádí otázku literární historie, kdy si nedokáže představit, jak budou literární historici zkoumat dílo Petry Hůlové, když většinu svých poznámek komunikovala prostřednictvím mobilního telefonu.
V souvislosti s Echem je zajímavé Balšínkovo zvažování aktuální úlohy časopisů. V rámci zamýšleného byznys modelu totiž vidí možnost vydat se zcela protichůdnou cestou, kdy na základě zaběhnutého internetového projektu začne vydávat také tištěnou mutaci blíže nespecifikované periodicity a cenové relace. Portfolio pro inzerenty u takto malého projetu (12-15 interních pracovníků) je nutné rozšířit, a jako jedna z vhodných cest marketingového mixu se jeví právě cesta printu, kde má Balšínek nejvíce zkušeností a úspěchů, jakými jsou ztrojnásobení nákladu časopisu Týden v letech 2000-2003 nebo založení časopisu Instinkt.
Časopisy by totiž nemusely být ohroženy snížením nákladu novin, avšak realita je zcela opačná, což přikládá efektu tzv. selektivní viktimizace. Snížení objemu distribuce novin, ale také cigaret nebo jízdenek vede k menšímu vyhledávání trafik ze strany potenciálního zákazníka. Efekt titulní strany, která může navýšit prodejnost časopisu až o 35 %, již nemůže mí takový dopad na zákazníky, kteří si časopisy v trafice kupovali nezáměrně. Nejstrmější propad navíc postihl bulvární tituly, které mají silný dopad na vývoj celého trhu.
Při budování Echa upustil Balšínek od bulvárního ztvárnění, jelikož se s ním – navzdory působení v TV Nova na pozici ředitele tisku a PR a založení původně politického tabloidu Spy – nedokáže identifikovat. Svou silnou stránku naopak vidí ve své obrovské sociální inteligenci, intuici, citu pro věc a umění zrealizovat nerealizovatelné, což by mohl být i případ Echa, kde měl se svým věřitelem Janem Klenorem (bývalý šéf finanční skupiny Patria Finance) za cíl dosáhnout 100 000 unikátních návštěv v průběhu jednoho roku, přičemž došlo k překonání této hranice již 12. den, a to s 50% mírou opakované návratnosti.
Ve střednědobém horizontu tří let má v plánu získat 350 000 stálých čtenářů a stát se profitabilním projektem. Ačkoli je Balšínek znám dlouhodobým odporem k Facebooku, uznává, že drtivá většina návštěvnosti se generuje právě přes tuto sociální síť a nelze ji tak opomíjet. Dle informace, kterou zveřejnil v jednom z editorialů na Echo24, kde se ohradil vůči výtkám současného šéfredaktora LN Istvána Léka o přemrštěných mzdách a úpadku titulu pod jeho vedením, je na Echo vyčleněna investice 20 mil. korun pro rozhodné období zmíněných tří let. Tomu odpovídá nejenom nízký počet interních pracovníků převážně z řad bývalých komentátorů LN, ale také další úsporné kroky, jako pořízení levných počítačových sestav s Linuxem.
O překotném vývoji doby svědčí i fakt, že ještě před pěti lety by tak rychlý start s takto nízkými náklady byl neproveditelný, přičemž dnes stačí pouze hardware, software a tvůrci obsahu. O změně poměrů vypovídá rovněž skutečnost, že za jednu z nákladnějších položek lze považovat doménu, která vyšla na 50 000 korun. Z hlediska propagace proběhne pouze kampaň na ČT 24, která bude mít zacílení výhradně na budování značky. Balšínek chce zdůraznit, že se nejedná o žádný garážový projekt, ale dalšího plnohodnotného hráče na mediálním trhu.
Samotný výběr názvu podléhal několika kritériím: jednoduchosti 5-6 písmen, absenci diakritiky, univerzalitě užití pojmu a také inspiraci z mediálního prostředí ve světě – francouzský deník L’Echo. Zajímavostí je, že původní Balšínkův nápad byl Kontext24, který se však ukázal příliš nejednoznačný a těžko uchopitelný.
Dlouhodobým záměrem není udělat z Echa další plnoformátový server, který čtenáři navštěvují překotně a stráví na stránce v průměru 1-1,5 minuty. Statistiky Echa prozatím uvádějí slibné 4,5 minuty. Objevovat by se zde měly tři hlavní komentáře denně, které budou reflektovat důležité události dne dle principu „Editors Choice“, čímž se má zabránit informačnímu smogu. Lidi prý nezajímají pouhé komentáře („Editors Page“), ale také se neosvědčil princip hyperobjektivity. Názor je nesmírně důležitým prvkem, který nejenom upoutá čtenáře, ale vytváří i bod konkurenční výhody, na rozdíl od běžných zpráv, které si servery mezi sebou stejně kradou. Komentované analytické zpravodajství, které půjde do hloubky, bude mít pravidelnou frekvenci odvozenou od návyků uživatelů číst na zpravodajských serverech, tedy ráno, odpoledne a večer.
Echo se chce vymanit aktuálnímu diktátu vizualizace – zpráva se přečte pouze tehdy, pokud je zde fotografie. Jako extrémní příklad realizace tohoto trendu uvádí zpravodajský server Aktuálně. Echo se naopak vydá opačnou cestou, což ovšem automaticky neznamená, že nebude s fotografickým doprovodem pracovat vůbec. Nově se totiž interním fotografem stává Jan Zátorský st., s nímž Balšínek spolupracoval v LN.
S datovou žurnalistikou Balšínek nepočítá vůbec, nikoli však z důvodu její neopodstatněnosti, ale z hlediska nákladů, kde je přesvědčen, že podobně jako v USA nemají nezávislé projekty bez podpory nadace finanční možnosti tento typ žurnalistiky dlouhodobě realizovat. Investigativní žurnalistiku pro změnu nepovažuje za primární produkt Echa z důvodu obecně špatné situace pseudoinvestigativy v místním mediálním prostředí. Druhým důvodem je přílišné riziko vystavení čtenáře případné dezinformaci a nenávratné ztrátě jeho důvěry, což koresponduje se zmíněnou 50% mírou návratnosti čtenářů coby dlouhodobého záměru projektu.
Balšínek upozorňuje na celou řadu problémů, které Echo24 v následujících třech letech čekají. Prozatím se stále potýká s některými technickými nedodělky, jako jsou zpětné odkazy na vlastní texty, RSS feed a zavedení 3 nových verzi homepage pro korektní zobrazení na zařízeních s různými rozlišeními a úhlopříčkou. V každém případě bude zajímavé následující tři roky sledovat zejména vývoj byznys modelu. Již nyní se však ozývají skeptické hlasy, které nevěstí projektu delší trvání. Zmínit můžeme Balšínkova dlouhodobého názorového oponenta, současného šéfredaktora časopisu Týden Jaroslava Plesla, který besedu zveřejněnou v předvečer 1. dubna neváhal na svém otevřeném facebookovém účtu příznačně označit za „apríl jako kráva“.
Beseda:
Schodiště s Daliborem Balšínkem (šéfredaktor nového internetového deníku Echo24.cz). KONEKTOR. Konektor.biz [online]. 2014 [cit. 2014-04-05].
Editorial:
BALŠÍNEK, Dalibor. Jak se do lesa volá… ECHO MEDIA A. S. Echo24.cz [online]. 2014 [cit. 2014-04-05].
Vybrané reakce Jaroslava Plesla zde, zde a zde.
