Roboti píšící články již nepatří do sci-fi románů, ale do světových redakcí

Říjen 14, 2012 • Etika a kvalita žurnalistiky, Nová média a Web 2.0 • by

Ze spolupráce studentů žurnalistiky a počítačového inženýrství americké Northwestern University vzešel kontroverzní počítačový program s názvem Quill. Ten díky sofistikovanému softwearu dokáže přeměnit sled holých dat na novinový článek. Novináři, podílející se na vývoji programu, ho vybavili “bohatým slovníkem” žurnalistických frází a počítačový algoritmus mu radí s jejich vhodným využitím na základě logické posloupnosti citovaných dat. Quill tak např. po vložení statistiky baseballového zápasu za několik sekund vygeneruje článek barvitě popisující jeho průběh. Ambice autorů programu Quill však sahají dál, než do redakcí sportovních online serverů…

Vlastníkem programu je americká společnost Narrative Science, jejíž klientem je od března letošního roku například i vlivný a respektovaný finanční server Forbes. Program Quill pro Forbes zpracovává články týkající se růstu či poklesu zisků a akcií firem a další rutinní zpravodajství o dění na finančních trzích. Softwear je primárně určen pro použití v oblastech sportovního, finančního a realitně-makléřského zpravodajství – tedy pro oblasti, kde se samotná struktura článků často moc nemění a důležitá jsou především správně, rychle a přesně seřazená fakta.

Společnost Narrative Science, která není jedinou firmou vyvíjející podobný druh softwearu, program stále zdokonaluje a tak se pro něj letos na jaře našlo i další využití, v probíhající kampani k volbám amerického prezidenta: “…Nová služba generuje články o tom, jak je souboj o prezidentské křeslo reflektován na sociálních sítích, o jakých tématech a kandidátech se nejvíce diskutuje v kterých státech či regionech a Quill dokonce dokáže do finálního článku zapracovat i citaci nejpopulárnějšího příspěvku z Twitteru na dané téma. Nic se nevyzná na Twitteru lépe, než roboti.” glosuje doslova server Slate.com, který se problematice robo-žurnalistů věnuje v rozsáhlém článku Robot mi ukradl Pulitzera, s podtitulkem “jak automatizovaná žurnalistika a ztráta čtenářského soukromí může poškodit společenský diskurs”.

Zastánci technologie program blahořečí především proto, že redakcím ušetří čas a peníze, vydané za lidi, kteří dnes píší rutinní banality. Optimisté věří, že ušetřené peníze pak redakce mohou vložit do většího počtu analytických a reportážních počinů. Samotní zástupci Narrative science pak proklamují, že počítač je nejen rychlejší, ale i objektivnější, než jakýkoli “živý novinář”. Odpůrci se bojí, že Quill sebere pracovní místa začínajícím novinářům, kteří “nějak začít musí”. Zároveň vidí nebezpečí v jeho nadužívání a přeceňování, v hrozbě nedostatečného kontrolování výsledných článků či v degradaci užitého jazyka.

Reálnému využití v českému prostředí jsou programy jako je Quill zatím vzdáleny: “Texty, které by mohl sestavovat robot, servis ČTK neobsahuje, proto není otázka (finančních) úspor relevantní. Klienti agentury by navíc nejspíš neměli o takové texty zájem. Pole pro automatizaci a inteligentní roboty spatřujeme a dlouhodobě uplatňujeme v našem servisu jinde. Například se snažíme extrahovat strukturovaná data z textu k využití v databázích, automatizovaně využívat metadata, ve výhledu naučit systémy rozpoznávat entity, tedy konkrétní jména osob, názvy firem, obcí, sportovních klubů a podobně.” vyjádřila se k problematice využití “robotů” v běžném denním provozu zástupkyně ČTK. Koneckonců, novináři jsou již dnes závislí na nejrůznější moderní technologii a datech statistických úřadů, která rovněž zpracovávají počítačové programy.

Patří budoucnost personalizaci obsahu médií?

Ačkoli nikdo nevěří, že by stroj dokázal analyzovat složité společenské kauzy, je na místě se ptát, kam až by postupná automatizace žurnalistické práce mohla hypoteticky zajít. Novinář Evgeny Morozov ve zmiňovaném článku serveru slate.com polemizuje s takovým možným budoucím automatizováním mediálních obsahů, především v souvislosti propojení online žurnalistiky a sociálních sítí. Vyslovuje tu teorii, že by v budoucnu jeden link mohl zároveň nabízet několik různých verzí článku se stejným titulkem, podle čtenářského profilu příjemce.

“Pokud počítač usoudí, na základě historie v mém prohlížeči, že mezi mé zájmy patří globální právo a spravedlnost, počítačem generovaný článek o Angelině Jolie může končit zmínkou o jejím novém filmu odehrávajícím se v Bosně a Hercegovině. Zatímco můj soused, který tráví hodně času na bulvárních stránkách dostane závěrem stejného článku pikantnost ze společného života s Bradam Pittem” spekuluje novinář na banálním příkladu o možném dopadu automatizované žurnalistiky na společenský diskurz.

Autor ale nahlíží i dál a ptá se, jak by mohla vypadat budoucnost, kde by nová technologie dala podnět k pochybnému využití ze stran velkých hráčů informačního businessu jako jsou Amazon, Google či Facebook. Tyto firmy, jež mají s naším tichým souhlasem dokonalý přehled o tom, co nás zajímá, by s jejím využitím mohli dálé rozšířit personalizaci mediálních obsahů, které čteme na internetu, nejenom na svých počítačích, ale i na tzv. chytrých telefonech a čtečkách. Využití těchto zařízení, která dokáží svého majitele rovnou i geograficky lokalizovat, tak otvírá prostor i ke geograficky podmíněné selekci informací, která nám média budou či nebudou předkládat .

Celé to zní jako sci-fi, a přeci není. Snad je tedy v paměti programu Quill, jeho tvůrců i uživatelů uloženo i ono známe heslo, že technologie je dobrý sluha, ale špatný pán.

 

(Původní článek Evgenyho Morozova vyšel na serveru slate.com v sekci Future Tense, která se zabývá vlivem nových technologií na společnost, politiku a kulturu.)

 

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , , , , ,

Send this to a friend