Šokující zpráva z pondělního rána vyvolala úděs, vztek i rozhořčení. Na Slovensku zastřelili teprve 27letého investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyni Martinu Kušnírovou.
Podle slovenského policejního prezidenta Tibora Gašpara smrt Jána Kuciaka s velkou pravděpodobností souvisí s jeho novinářskou činností. Na serveru Aktuality.sk se věnoval kauzám daňových podvodů a mapováním daňových úniků. Psal mimo jiné o machinacích podnikatelů spjatých s vládní stranou SMER.
Je to vůbec první případ vraždy novináře v historii Slovenska. Nejen na Slovensku, ale po celém světě vyvolal vlnu velmi hořkého odporu a zděšení. „Je mi z toho těžko a smutno. Zoufalství, frustrace. Úkladná vražda kvůli práci? Kvůli tomu, že ten kolega něco psal a něco říkal? Je to šílené, odporné,“ řekl EJO jeden z nejznámějších českých investigativních novinářů Jaroslav Kmenta.
Zděšení vyjádřil i slovenský policejní prezident: „Je to bezprecedentní útok na novináře a takto závažnému zločinu Slovensko ještě nečelilo. Ostře odsuzuji tento zločin a slibuji, že nasadíme maximální kapacity, abychom ho vyšetřili a poskytli odpovědi na otázky, které s ním souvisí.“
Zarážející na celém případu je i to, že Jánu Kuciakovi v posledních měsících chodily výhrůžky, kvůli nimž se obrátil i na policii. Investigativní novinář Tom Nicholson, který s Jánem Kuciakem spolupracoval, pro Denník N vyslovil podezření, že by za vraždou mohla být italská mafie vydělávající na dotacích z evropských fondů na východě Slovenska.
Na otázku, zdali jsou novináři ve střední Evropě ohroženi, odpověděl Kmenta jednoznačně: „Ano, jsou. Je jen náhoda, že k podobnému činu zatím nedošlo i v ČR.“
Snaha umlčet investigativní žurnalistiku a selhání systému
Pohodlné bezpečí rozhodně není samozřejmostí, shodují se novináři. „Jána Kuciaka jsem znala, tak jaký z toho asi můžu mít pocit? Je mi horko i zima zároveň, mám pocit, že mi exploduje hlava a jsem těžce v depresi. A ano, v momentě, kdy jde o úkladnou vraždu novináře motivovanou jeho prací, tak mám za to, že i novináři v našem regionu jsou v ohrožení,“ řekla EJO zakladatelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku Pavla Holcová.
Podle Kmenty slovenský případ vypovídá o tom, že selhal systém. „Policie nebyla schopna zabránit vraždě novináře, který jen rozplétal a popisoval konkrétní kauzy, o kterých se na Slovensku vědělo a které šetřili i zdejší policisté. Buď to tam policisté podcenili, nebo nebyli tak rychlí, aby pozatýkali gangstery pro finanční podvody,“ uvedl pro EJO Kmenta.
Slovenský novinář Peter Hanák, který působí v Rozhlasu a televizi Slovenska, pak vnímá vraždu Jána Kuciaka jako snahu umlčet investigativní žurnalistiku, jako signál od bohatých a mocných, kteří doteď měli všechno, že se jim není radno stavět do cesty a kazit jim jejich byznys model. „Jediná odpověď od novinářů může být nenechat se odradit. Ukázat, že tudy cesta nevede – a že pokud umlčí jednoho, ostatní budou v jeho práci pokračovat. V čase útoků na kvalitní žurnalistiku z více stran na to budeme potřebovat ještě více odvahy,“ řekl Hanák EJO.
Novináři trpí i kvůli výrokům politiků
Za to, že novináři ve středoevropském regionu potenciálně čelí ohrožení, do jisté míry může i obecně nízká důvěra k novinářům a jejich práci, ale samozřejmě také fakt, že práce novináře je často zesměšňována i napadána samotnými politiky.
Samotná hlava státu, prezident Miloš Zeman, je svými výpady proti žurnalistům pověstný. V květnu loňského roku například při setkání se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem prohlásil, že „novinářů je moc, měli by se likvidovat“. Byť je tento výrok myšlen v nadsázce, věhlasu novinářů rozhodně neprospívá. V čerstvé paměti je rovněž fyzický útok na novináře ve volebním štábu Miloše Zemana, který měl na svědomí jeho příznivec.
Kmenta k tomu ve svém vyjádření pro EJO podotkl: „Když politici mluví neustále o novinářích jako o gaunerech, kteří by se měli likvidovat (byť to náš prezident prý říká jen jako bonmot), tak se ve společnosti vytváří atmosféra násilí. Od takových slov je pak hrozně blízko k činům. Ty hrůzné činy pak nevykonají politici, ale provedou je ti, kdo z úst politiků ‚odezírají‘.“
Vyhrožování smrtí, násilím a šikana v minulosti
Obdobná situace jako na Slovensku přitom mohla nastat i v České republice – v roce 2002 čelila velké hrozbě novinářka Sabina Slonková, která tehdy působila v Mladé frontě DNES. Tehdy se prokazatelně připravovala její vražda, k níž se nakonec anonymně doznal sám nájemný vrah vystupující pod přezdívkou „Citrón“. Z přípravy vraždy byl tehdy obviněn a později i odsouzen někdejší sekretář ministra zahraničí Jana Kavana Karel Srba.
Sama Sabina Slonková, nynější šéfredaktorka serveru Neovlivní.cz, slovenský případ označila za hanebný čin a vyjádřila hlubokou soustrast rodinám obou obětí. Vazbu investigativní práce na politiku a ohrožení s ním spojené má stále v paměti.
„Doufám, že politici tuto sprostou vraždu jednoznačně odsoudí a zasadí se za to, aby byli vrazi a objednavatelé dopadeni bez ohledu na to, z jakých sfér pocházejí. Osobně považuji v této souvislosti za velmi nebezpečné, když politici dělají z novinářů plošně ničemy a tím jim malují terče na čela,“ sdělila EJO Slonková.
V květnu roku 2000 zase neznámí pachatelé zbili a přepadli Martina Řezníčka, spolupracovníka České televize. K dokonané vraždě došlo v roce 1992. Tehdy zabil nájemný vrah Václava Dvořáka z Kostelce nad Černými lesy. Případ byl po mnoha letech uzavřen s tím, že si jeho vraždu objednal kmotr František Mrázek. Dvořák nebyl novinářem, ale s novináři spolupracoval při odhalování podvodů Mrázka.
V devadesátých letech si mafiáni, kteří byli obviněni z podvodů s lehkými topnými oleji, objednali vraždu novináře Blesku Stanislava Čecha. K vraždě nakonec nedošlo, ale pachatelé byli za její přípravu také odsouzeni.
Na Slovensku je už od roku 2015 nezvěstný reportér Hospodárských novín Miroslav Pejko. A před deseti lety zmizel investigativní reportér a spolupracovník slovenské televize a pořadu Reportéri Pavol Rýpal, který se zabýval zločiny spojenými s mafií.
Barometr stavu demokracie
Podle celosvětových statistik Reportérů bez hranic bylo jen za rok 2017 zabito na světě při výkonu svého povolání 54 profesionálních novinářů. V roce 2018 je k dnešnímu dni evidováno šest vražd. Bezpečnost novinářské profese je přitom barometrem stavu demokracie, o kterém tyto statistiky vypovídají.
V prohlášení českých novinářů uveřejněném 26. února Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky přitom stojí: „Útoky na novináře a jejich slovní napadání kvůli jejich práci jsou útoky proti svobodě slova. Jejich vraždy kvůli práci jsou pak holým barbarstvím, které nesmí být v demokraciích chápáno jako tiše přijímané riziko povolání.“
Nejnebezpečnějším regionem je Latinská Amerika, kde bylo v loňském roce zabito 11 novinářů. Mezi extrémně nebezpečné země se řadí také Irák, Pákistán, Sýrie či Rusko. V Evropě jsou tyto případy sice ojedinělé, přesto se stávají. Naposledy byla v říjnu na Maltě zavražděna novinářka Daphne Caruanová Galiziová – zabil ji výbuch bomby nastražené v jejím autě.
Zastrašování nepohodlných novinářů je však i ve středoevropském kontextu skoro na denním pořádku. „Novinářům pořád někdo vyhrožuje, už jsou na to skoro až zvyklí. To, co se stalo, je samozřejmě naprosto šílené a je to absolutně za hranicemi. Jiný pocit z toho ani mít nelze,“ řekl EJO Janek Kroupa, který vede investigativní redakci Českého rozhlasu.
