Česká žurnalistika v posledních letech prošla proměnou. Podle World Press Freedom Indexu, který sestavují Reportéři bez hranic, se Česká republika od roku 2021 posunula z 40. na 10. místo žebříčku. Stejný vývoj odráží i aktuální vlna výzkumu Worlds of Journalism Study (WJS), zaměřeného na to, kdo v médiích pracuje, jaké mají novináři a novinářky podmínky a jak svou profesi vnímají.

Celkem se mezinárodní studie zúčastnilo více než 32 000 novinářů a novinářek ze 75 zemí – jedná se o největší světovou komparativní studii zaměřenou na pracovní podmínky v tomto oboru. Českou část výzkumu zpracoval tým výzkumnic a studujících z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK (IKSŽ FSV UK). Sběr dat probíhal v českém prostředí v letech 2022–2023.

Výzkum ukazuje, že čeští novináři a novinářky vnímají jen omezený počet faktorů, které by zásadně ohrožovaly jejich práci. Většina z nich nečelila právním krokům mířeným přímo proti nim, ani fyzickému násilí. Za největší hrozby označují osobní útoky, nátlak, zpochybňování profesní integrity a nenávistné projevy. S tím souvisí i jejich nejčastější obavy.

Tomu odpovídají i jejich nejčastější obavy. Téměř 38 % se bojí, že pachatelé útoků na novináře zůstanou nepotrestáni, 16 % vyjadřuje obavy o své emoční a mentální zdraví, 10 % se obává ztráty zaměstnání v médiích a necelá 3 % mají strach o své fyzické zdraví.

Kdo jsou čeští novináři

Výzkum zároveň přináší odpověď na otázku, kdo dnes v českých médiích pracuje. Data ukazují, že žurnalistickému prostředí dominují muži, kteří tvořili téměř 60 % všech dotazovaných. Průměrný věk respondentů byl 41,6 let a jejich pracovní týden obvykle přesahoval standardní pracovní dobu — v průměru činil 46,3 hodin.

K celkovému obrazu profese patří i skutečnost, že téměř polovina novinářů a novinářek (46 %) si přivydělává mimo žurnalistiku, což vypovídá o finanční nejistotě a dlouhodobé nestabilitě v oboru.

Redakční autonomie versus obavy o celkovou mediální svobodu

Čeští novináři a novinářky zároveň uvádějí poměrně vysokou míru redakční autonomie. Převážná většina z nich se cítí svobodná při každodenním rozhodování. Celkem 77 % se silně ztotožňuje s tvrzením, že mají volnost ve výběru témat, a 82 % ji pociťuje také při rozhodování o způsobu jejich zpracování.

Tato individuální zkušenost však kontrastuje s celkovým pohledem na stav mediální svobody v zemi. Důvěru v ni vyjadřuje jen 58 % respondentů, což svědčí o opatrnějším vnímání širšího politického a ekonomického prostředí, které žurnalistickou práci rámuje.

Ve srovnání s předchozí vlnou výzkumu z let 2012–2014 navíc poklesl podíl těch, kteří vnímají „extrémní či velmi silný“ vliv majitelů médií — z téměř 25 % na současných 18 %. Jako hlavní faktory, které jejich práci skutečně formují, tak novináři a novinářky označují především profesní etiku a vlastní hodnoty.

„Relativně optimistické výsledky ve srovnání se zahraničními zeměmi je nutné v tuto chvíli nahlížet trochu s opatrností v kontextu nové politické situace po volbách do poslanecké sněmovny. A to zejména v souvislosti s postojem nově se formující vlády k veřejnoprávním médiím, nebo s útoky na Deník N, a zejména investigativní novinářku Zdislavu Pokornou,“ dodává Alice Němcová Tejkalová, vedoucí katedry žurnalistiky na IKSŽ FSV UK a jedna z koordinátorek výzkumu ve střední a východní Evropě.

Společně s ní se na studii podílely Sandra Lábová (která je i spoluautorkou globální kapitoly o editoriální autonomii a svobodě médií), Barbora Součková a Anna Hrbáčková z IKSŽ FSV UK. Do mapování české mediální krajiny a dotazování novinářek a novinářů se zapojili i studující tohoto institutu.

Politický a vojenský vliv

Expertka na média Alice Němcová Tejkalová byla v rámci výzkumu WJS rovněž jednou z hlavních autorek globální kapitoly, která se zabývá tím, jak novináři a novinářky vnímají faktory ovlivňující jejich práci.

Z výsledků vyplývá, že míra těchto vlivů se v jednotlivých regionech výrazně liší. Západní země, především ty v severní Evropě, dlouhodobě vykazují nejnižší úroveň vlivu – například Spojené státy americké byly (před znovuzvolením Donalda Trumpa) jedinou neevropskou zemí mezi dvacítkou států s nejnižší vnímanou mírou vládní cenzury.

Naopak novináři a novinářky na Blízkém východě, v Africe, Asii a z části v Latinské Americe vnímají podstatně silnější politické ovlivňování svojí práce. V konfliktních oblastech, jako je Jemen, Ukrajina či Pákistán, je výrazně vnímán vliv armády.

V souladu s předchozí vlnou WJS se celosvětově potvrzuje, že novináři a novinářky nejvíce pociťují organizační a procedurální tlaky, které přímo ovlivňují jejich každodenní praxi. Vliv osobních vazeb zůstává stabilní, zatímco ekonomický a politický tlak se v řadě zemí prohloubil. Tyto trendy ukazují, že novinářská práce nikdy neprobíhá izolovaně od společenského kontextu, a vzhledem k sílícímu populismu odrážejí obavy z vnějšího zasahování do novinářské práce.