Jmenování Hynka Chudárka generálním ředitelem České televize nepředstavuje pouhou rutinní změnu ve vedení veřejnoprávní televize Nový šéf ČT, který zosobňuje kontinuitu s předchozím vedením, se po říjnových volbách téměř s jistotou ocitne v pozici hlavního obránce autonomie veřejnoprávního vysílání. Otázkou zůstává, s jakou vervou se této role zhostí.

V sázce je mnoho. Opoziční hnutí ANO, které v průzkumech vede s 32 procenty pouhé dva měsíce před parlamentními volbami 3. a 4. října, výslovně slíbilo zrušení koncesionářských poplatků, sloučení České televize s Českým rozhlasem a uvedení veřejnoprávních médií pod přímou státní kontrolu – tedy de facto konec autonomie veřejnoprávní žurnalistiky na ČT. Bývalý premiér a předseda ANO Andrej Babiš označuje Českou televizi za „čistou korupci“ a slibuje, že si jeho budoucí vláda od ČT nenechá diktovat svoji politiku. Vzhledem k tomu, že podle odhadů volebních výsledků by ANO mělo získat 86 ze 200 poslaneckých křesel, jde o výroky, které by jakéhokoliv ředitele ČT neměly nechat v klidu.

Chudárkovo vítězství ve výběrovém řízení přitom přímo souvisí s netransparentní situací v Radě České televize, na které má svůj podíl právě i ANO. Jeho předchůdce Jan Souček vydržel pouhých 19 měsíců, než ho Rada ČT v květnu 2025 odvolala poměrem hlasů 15:2 s poukazem na Součkovu údajně nevhodnou komunikaci, rušení programů a pochybné obchodní praktiky. Podle expertů šlo o účelové argumenty v situaci, kdy Souček většině členů Rady přestal vyhovovat, protože se bránil jejich tlakům.

Kompromisní kandidát v polarizované situaci

Čtyřiašedesátiletý Chudárek má za sebou 13 let zkušeností jako obchodní ředitel České televize, v 90. letech spoluzakládal hudební televizi Óčko. Jeho jmenování následovalo po šesti nerozhodných kolech, kdy televizní radní volili mezi ním a programovým ředitelem ČT Milanem Fridrichem. Fridrich nakonec ze soutěže odstoupil, aby „uvolnil“ patovou situaci, na základě dohody s Chudárkem se ale stal jeho zástupcem, čímž vznikl nečekaný kompromisní tandem.

Spíše než nějaký zájem veřejnosti na lepším fungování veřejnoprávního vysílání tento kompromis ve vedení ČT odráží aktuální situaci v politicky rozdělené Radě ČT. Její členové jmenovaní za vlády ANO ve volbě podporovali Chudárka, zatímco členové reprezentující současnou vládní koalici upřednostňovali Fridricha. Přestože mediální analytička Marina Urbániková poznamenala, že ve srovnání s Fridrichovými podrobnými reformními plány Chudárkův projekt „klouže po povrchu“, nebyly nakonec vize rozvoje a jejich kvalita ve volbě rozhodujícím kritériem.

Chudárek ve svém programu slíbil restrukturalizaci managementu a posílení dramatické produkce, přičemž deklaroval jednoznačný nesouhlas s fúzí s veřejnoprávním rozhlasem tak, jak to navrhuje ANO, nebo dokonce s financováním veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že se dosud zabýval především finanční stránkou fungování televize a s veřejnoprávní žurnalistikou vlastní zkušenost nemá, není jasné, jak silně se tento nesouhlas bude projevovat i po volbách a zda se Česká televize pod jeho vedením na nadcházející bouři v režii Andreje Babiše adekvátně připraví.

Regionální kontext

V kontextu střední Evropě působí prekérní situace ČT povážlivě. Vláda Viktora Orbána strávila v Maďarsku poslední dekádu a půl systematickým budováním mediálního vlivu prostřednictvím finančních tlaků na nezávislá a opoziční média, strategických nákupů médií spřátelenými oligarchy a především plným ovládnutím mechanismů mediální regulace, čímž dosáhla odhadované 80% kontroly nad maďarským mediálním trhem. Ovládnutí veřejnoprávních médií bylo jen jedním ze střípků celkové mozaiky. Obdobně polská vláda strany Právo a spravedlnost v letech 2015–2023 ovládla veřejnoprávní vysílání prostřednictvím přímých jmenování televizního managementu a změnami právního rámce.

Pro ČT je dnes ale relevantní především vývoj na Slovensku, odkud Babišovo ANO zjevně čerpá inspiraci primárně. Vláda Roberta Fica v roce 2024 rozpustila veřejnoprávní vysílání RTVS a nahradila ho nástupnickou institucí STVR, která je pod státní kontrolou – tedy stejný model, který nyní ANO prosazuje v českém kontextu. Slovenský precedent mimo jiné ukazuje, jak rychle lze provést institucionální změny ve vysílání, jakmile je dosaženo dostatečně robustní politické kontroly.

Dosavadní institucionální odolnost České televize pramení do značné míry z historického vývoje. Vánoční protesty v letech 2000–2001, kdy desítky tisíc lidí demonstrovaly proti politickému vměšování do vysílání, potvrdily symbolickou hodnotu České televize jako instituce, kterou veřejnosti stojí za to bránit. Jak uvádí expert na mediální etiku Jan Motal, toto dědictví způsobuje, že „jsou politické tlaky na veřejnoprávní televize v České republice hůře uskutečnitelné než třeba na Slovensku“.

Dilema institucionálního přežití

Tato historická imunita ČT vůči politickým tlakům ale nemusí být v rozhodujícím okamžiku dostatečně silná. Česká televize bude s velkou pravděpodobností čelit dilematu „institucionální přežití versus novinářská nezávislost,“ přičemž Chudárek jako představitel institucionální kontinuity může znamenat bezpečnou volbu pro přežití ČT jako instituce, ale už ne pro přežití její autonomie vůči dominantní politické síle Babišova hnutí.

Česká televize si po léta udržuje pozici nejsledovanějšího vysílacího média v zemi s 30% podílem na trhu a zároveň má nejvyšší důvěru mezi mediálními zdroji informací. Tato důvěra však stále silněji koreluje s politickými postoji, což odráží širší společenskou polarizaci: na rozdíl od voličů současné koalice voliči ANO České televizi příliš nevěří.

Vzhledem k tomu, že volby jsou za pouhých několik týdnů, má Chudárek jen minimální čas na nějaké budování rezistence ČT vůči politickým tlakům nebo na mobilizaci veřejné podpory, která by stejně jako před čtvrt stoletím televizi ochránila před potenciálním politickým ovládnutím. Konkrétní návrhy ANO – zrušení licenčních poplatků, zavedení dohledu Nejvyššího kontrolního úřadu, snížení počtu kanálů ze šesti na tři – by mohly být po volebním vítězství rychle realizovány bez ohledu na to, co si o tom lidé reprezentující ČT budou myslet.

Chudárek tak má před sebou dva hlavní úkoly: udržet Českou televizi jako fungující veřejnoprávní instituci a zároveň ji připravit na existenční zápas, ke kterému po volbách téměř s jistotou dojde. Ani jeho pragmatický tandem s Fridrichem k tomu ale nedává jednoznačné záruky a zárukou by nebyl ani kdokoliv jiný, pokud bude po volbách ANO dostatečně silné a bude mít na přímém podřízení ČT státu dostatečně silnou motivaci.

Zdroj foto: Česká televize

Názory v článku se nemusí shodovat s názory EJO.