Státní orgány v loňském roce novináře pronásledovaly, vytvářely nové zákony útočící na nezávislá digitální média a vyvolaly obrovský diplomatický spor o plyšové medvídky, říká publikace newyorského Výboru na ochranu novinářů (CPJ). Nátlaková organizace moniturující hrozby pro svobodu tisku a novináře po celém světě, zveřejnila svou výroční zprávu s titulem „Útoky na tisk. Žurnalistika v první linii v roce 2012“.
Podle ní byla loni pro novináře nejnebezpečnějším místem na světě Sýrie. Nejméně 28 reportérů tam bylo zabito, z toho většinou místní profesionální i občanští žurnalisté, ale zemřeli také nejméně čtyři mezinárodní dopisovatelé. Výzkum CPJ ukazuje, že vládní síly loajální k prezidentovi Bašáru Asadovi byly zodpovědné za mnohé z mrtvých, ovšem někteří novináři a sdělovací prostředky byli ale také napadeni povstaleckými sílami.
Turecko je zatím země, kde se novináři především vězní: v roce 2012 bylo za mříže posláno nejméně 49 z nich díky příliš široce pojatým protiteroristickým předpisům, trestnímu řádu psanému ve prospěch státu a obecně nepřátelskému prostředí vůči svobodným médiím. Většina uvězněných novinářů byla kurdské národnosti a byli obviněni z podpory terorismu za zpravodajství o zakázané Dělnické straně Kurdistánu. Premiér Recep Tayyip Erdogan již mnohokrát podal žaloby za pomluvu a nařizuje vlastníkům médií a editorům, aby své zaměstnance přísněji kontrolovali.
Bělorusko se nadále mezinárodně izoluje i díky řadě vážných, krutých a někdy velice matoucích útoků na tisk. Nejméně čtyřem reportérům bylo v březnu 2012 zakázáno opustit zemi a čtyři byli uvězněni. Několik dalších bylo ohrožováno, pronásledováno, pokutováno a napadeno. Švédská reklamní agentura shodila z letadel stovky plyšových medvídků s připnutými hesly za svobodu tisku po celé zemi. Jeden novinář zabývající se touto akcí byl uvězněn a další dva, kteří publikovali fotografie a články, byli pokutováni a vyslýcháni. Ministr zahraničních věcí byl propuštěn a švédský velvyslanec vyhoštěn ze země. V únoru pak vláda vyloučila polské a evropské velvyslance poté, co EU rozšířila zákaz cestování běloruským představitelům za porušování lidských práv.
Zpráva rovněž zdůrazňuje, že svoboda tisku klesla v loňském roce také v Rusku. Klima pro práci svobodných médií se mírně zlepšilo za Dmitrije Medveděva, ale prudce se zhoršila poté, co se Vladimir Putin vrátil k moci v květnu 2012. Podepsal řadu omezujících zákonů, jejichž cílem je potlačovat disent a omezovat práci občanské společnosti. Medveděv dekriminalizoval pomluvu na civilní přestupek z trestného činu. Putin ji znovu zavedl jako trestný čin a zvýšil maximální pokutu až na 5 milionů rublů (115 000 euro) oproti předchozím 3000 rublům. Prosadil také omezující zákony o obsahu na internetu, který umožňuje státním orgánům blokovat stránky, které jsou považovány za „protiprávní“. Vágní definice zahrnuje „válečnou propagandu“ a „podněcování nenávisti mezi etniky“. Novináři se obávají, že zákon bude používán k umlčení kritických názorů na internetu, který se nedávno stal důležitou základnou pro nezávislé zpravodajství.
Ukrajinští poslanci se také pokoušeli kriminalizovat pomluvu. Byli ovšem nuceni zákon zrušit kvůli celostátním protestům a mezinárodnímu nesouhlasu. Vláda ale dál systematicky útočí na svobodu tisku pomocí cenzury, fyzických útoků na reportéry a politizovaných žalob proti sdělovacím prostředkům. Zahájila například daňové vyšetřování televize TVi, která podporuje opozici. V červenci vpadli vyšetřovatelé do redakce a zmrazili její bankovní účty. Žalobci nakonec od případu proti majiteli TVI Nikolawovi Knyazhitskému upustili, ale dali stanici pokutu a vydali nové zákony omezující on-line obsah.
Maďarská vláda rovněž zavedla mediální zákon, který vyžaduje „vyvážený“ obsah a uděluje pokuty za jeho přestupky, navzdory silnému odporu ze strany Evropské komise.
Ázerbájdžán hostil dvě vysoce sledované události v 2012: Soutěž Eurovision Song a Internet Government Forum, ale úřady stále pronásledují ty, kteří s nimi nesouhlasí. Nejméně devět novinářů, kteří kritizovali vládu, bylo zadrženo z různých důvodů včetně chuligánství, držení drog a vydírání, přičemž většina těchto obvinění jsou podle organizací na ochranu lidských práv fabrikace. Několik nezávislých novinářů včetně oceňovaného Idraka Abbasova, bylo napadeno, a investigativní novinářka Chadidža Ismailova byla předmětem pomlouvačné kampaně poté, co infromovala o obchodních zájmech vládnoucí třídy (Ismailová nedávno navštívila také Prahu – poznámka redakce.) Parlament reagoval na její práci novou legislativou, která dává prezidentovi štědrou imunitu před trestním stíháním a osvobozuje společnosti od povinnosti zveřejňovat širokou škálu finančních informací.
Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev prosadil zákon omezující média na počátku roku 2012, jen týdny po násilných střetech v prosinci 2011 mezi policií a stávkujícími pracovníky ropného průmyslu v západním městě Zhanaozen, které silně narušily tamní pracovněprávní vztahy. Reportéři, kteří se stávkami zabývali, byli napadeni, pronásledováni a vyslýcháni. V lednu 2012 vláda schválila legislativu, která zablokovala distribuci tištěných nebo elektronických zpráv, které úřady považují za hrozbu pro národní bezpečnost. Úřady nově rovněž vyžadují od internetových kaváren blokování přístupu na webové stránky a proxy servery, které jsou na černé listině, monitorování činnosti klientů a sdílení těchto informací s vládními bezpečnostními službami. Mezinárodní vysílání a jeho programy se nyní rovněž musí povinně registrovat u státu.
Foto: Freedom House DC / Flickr CC
Meera Selva je výzkumnicí na Reuters Institute for the Study of Journalism a editorkou anglické verze Evropské observatoře žurnalistiky.
