Menšinová média, filantropie v žurnalistice, genderová rozmanitost ve zpravodajství, vliv sociálních médií na žurnalistiku a další panely a diskuze. Na začátku prosince hostil Prague Media Point konferenci se shrnujícím tématem What’s Working.
Vrcholem konference byla panelová diskuze o „Solution Journalism“ (pozn. red.: žurnalistika nabízející řešení, v textu je používán anglický termín), kterou moderovala Samantha McCannová, viceprezidentka Practice Change, sítě Solutions Journalism v USA. Koncept Solution Journalism (SJ) je známý zhruba od roku 1998 a pracuje s ním mnoho významných redakcí v zahraničí (například BBC, New York Times, The Guardian) i České republice (Hospodářské noviny).
Panelisty byli Mark Rice-Oxley, vedoucí speciálních projektů z britského The Guardian, Emily Kasrielová, vedoucí redakčních partnerství a speciálních projektů v BBC World Service Group a Nikita Poljakov, zástupce šéfredaktora Hospodářských novin.
Mluvili o svých zkušenostech se SJ, jakým způsobem se dostal do jejich redakcí a také o klíčových otázkách, kterým dnes SJ čelí.
Negativita jako prostředek
pozadí špatných zpráv ukázat možná řešení problému. Právě neúměrný nárůst negativních zpráv v digitální době Rice-Oxley vnímá jako největší změnu v profesi od doby, kdy jako novinář začínal pracovat. Ohromující objem zpráv má podle něj neblahý vliv na čtenáře, kteří se po přečtení zpráv cítí nešťastní a v důsledku toho ztrácí o zpravodajství zájem. Rice-Oxley se proto ptá: „Co s tím můžeme dělat?“ A: „Jak to můžeme změnit?“
Praktický příklad úspěšné aplikace principů „Solution Journalism“ prezentoval Rice-Oxley na britském deníku The Guadian a jeho pravidelném sloupku The Upside. V něm redaktoři každý týden prezentují možné odpovědi na závažné problémy. Během osmnácti měsíců bylo publikováno celkem 300 sloupků The Upside a reakce publika je zatím velmi pozitivní.
Za vším hledej drama
Emily Kasrielová si během svého pobytu v nigerijském Lagosu u příležitosti tamějších voleb všimla, do jaké míry se novináři snaží najít drama a akci v událostech, které takové atributy naprosto postrádají a naopak probíhají bez jakýchkoliv problémů. Během pražské diskuze se potom zamýšlela nad schopností novináře„rozhodovat o tom, co je a co není zprávou“ a jak se tato dovednost tradičně používá k„přikrývání pozitivních událostí a důvodů, proč pozitivními jsou”.
Kasrielová odkázala na zprávu Reuters z roku 2019,kterázkoumá důvody, proč publikum ztrácí zájem o zprávy. Spíše než za nevyhnutelnost považuje ale Kasrielová tento problém za příležitost. Její speciál s názvem „SoIcanbreathe“ ukazuje, jak se v různých částech světa vypořádávají se znečištěným ovzduším. Patří přitom mezi průkopnické počiny na poli SJ v BBC. V návaznosti na něj v BBC vznikl podcast „People Fixing the World“, který prezentuje možná řešení různých problémů po celém světě. Podle Kasrielové SJ pomalu začíná pronikat do práce novinářů.
SJ v českých médiích
Nikitu Poljakova přivedly k SJ dvě události. Kritický ohlas na jeho práci a dobře načasované shledání. Po vydání zprávyo stavu chudoby v České republicečasto slýchával, že jeho interpretace je zajímavá, ale také příliš depresivní, jelikož v lidech vyvolávala pocit beznaděje.
Jeho pohled a názor na to, co žurnalistika může dokázat, dramaticky změnilo setkání s Tinou Rosenbergovou, která se od roku 2010 podílí na vydávání sloupku „Fixes“ v deníku The New York Times. Výsledkem byl projekt, který do sebe začlenil prvky SJ – série článků „Nejsi sám“ o mužských sebevraždách, která nakonec zafungovala jako prevence.
Zájem o negativitu
Samantha McCannová se účastníků panelu zeptala, proč se tradiční žurnalistika zaměřuje na negativní příběhy. Nebo alespoň, proč přetrvává mýtus, že negativní příběhy jsou pro čtenáře nejatraktivnější.
Podle Emily Kasrielové se lidé zajímají o negativní události ve světě obecně. Na média jako BBC se potom obracejí, aby zjistili, co přesně se děje. Novinářské články ale často reagují pomalu a navíc postrádají dramatické vyobrazení z katastrof. Začlenění SJ do zpravodajského schématu podle ní závisí na veřejném obrazu konkrétního titulu. Pokud by prvky SJ používal zpravodajský kanál obecně chápaný spíše jako zprostředkovatel negativních příběhů, je velmi pravděpodobné, že by se od něj čtenáři začali odvracet, případně by naprosto ignorovali zprávy. SJ totiž nabízí určitou naději.
Podobně jako Kasrielová vidí situaci i Mark Rice-Oxley. Nejvíce čtenářů se na média podle něj obrací ve chvílích tragédií a katastrof. Navzdory tomu by novináři „měli popisovat svět takový, jaký je“, jelikož jejich slova mají dalekosáhlý dopad. Bylo by proto pokrytecké podsouvat čtenářům pouze bídu, trápení a smutek.
Jak začlenit SJ do redakcí
Otázka potřeby začlenění SJ do kultury mediálních organizací byla dalším důležitým tématem diskuze. Tendence redakcí vyzdvihovat senzace je sebezničující. Podle zmiňovaného reportu Reuters právě přesycenost z neustálého přívalu špatných zpráv způsobuje apatii a je hlavní příčinou, proč se lidé zprávám vyhýbají.
Všichni diskutující sdíleli obavu o naplnění požadavku nestrannosti a objektivity ve chvíli, kdy se mají zaměřit na možná řešení prezentovaného problému. Nikita Poljakov poznamenal, že jeho kolegové a editoři nechtějí podporovat nic, co by v konečném důsledku mohlo vypadat jako propaganda určitého názoru. Poljakov proto ve svých článcích používá slovo „odpověď“, jelikož pokud se někde vyskytne nějaký problém, měla by logicky následovat odpověď na jeho možné řešení.
Více o Solution Journalism
Mcintyre, K. (2017). Solutions Journalism. Journalism Practice, 13(1), 16–34. doi: 10.1080/17512786.2017.1409647
Reuters Institute for the Study of Journalism. (2019). Reuters Institute Digital News Report. Oxford, UK: Nic Newman, Richard Fletcher, AntonisKalogeropoulos,and Rasmus Kleis Nielsen.
Wenzel, A., Gerson, D., & Moreno, E. (2016, April 26). Engaging Communities Through Solutions Journalism. Retrieved December 10, 2019, from https://www.cjr.org/tow_center_reports/engaging_communities_through_solutions_journalism.php
Tags:BBC, Constructive Journalism, News, Solutions Journalism, The upside