Svoboda internetu, nízké překážky pro vstup do světa síťových médií, rozšíření a uživatelská obliba sociálních sítí přinesly nejen nebývalé možnosti komunikace, ale také příval tzv. fake news, hoaxů a dezinformací. „Významově se výrazy částečně překrývají, rozdíl je spíše v záměru šíření. U dezinformací je zřejmý záměr oklamat příjemce, především z politických důvodů. V případě falešných zpráv a hoaxů mohou být motivace jiné. Například snaha přilákat pozornost k médiu, které je šíří, za účelem zisku z reklamy“, vysvětluje Lucie Šťastná, z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Jejich společným jmenovatelem je, že na ně lze narazit na internetu dnes a denně. Do boje s nimi se pouští jak mediální odborníci, komerční subjekty, vládní instituce, tak i samotní novináři.

Mediální vzdělávání jako východisko

V červnu tohoto roku proběhly pod záštitou organizace Člověk v tísni Týdny mediálního vzdělávání 2017. Během měsíce a půl byly školám nabízeny semináře věnující se mediálnímu vzdělávání, debaty s novináři a mediálními odborníky či promítání tematických dokumentárních filmů. Jedním z hlavních témat byly i zmíněné fake news a dezinformace.

Týdny mediálního vzdělávání 2017 byly zahájeny diskusí v pražské Knihovně Václava Havla, kde se se studenty sešli přední čeští novináři – Marek Wollner z Reportérů ČT, Sabina Slonková z Neovlivní.cz, Veronika Sedláčková z Českého rozhlasu, Robert Břešťan z HlídacíPes.org a Silvie Lauder z Respektu. Debatu moderoval Jindřich Šídlo, šéfreportér webu Seznam Zprávy. Hlavními body diskuze byly otázky: Jak rozpoznat fake news a dezinformace? Co jsou jejich základní charakteristiky? Jak se proti nim bránit? Jaká je role sociálních médií v šíření fake news? Apod. Všichni diskutující se v průběhu debaty shodli na klíčové roli mediálního vzdělávání. Jak ale uvedla Veronika Sedláčková, „každé dobré vzdělání stojí čas.“

Z dlouhodobého hlediska se mediální vzdělávání jeví jako zásadní východisko v boji proti falešným zprávám a dezinformacím. V České republice i ve světě se však objevují aktivity, které mohou být v tomto boji úspěšné i v kratším časovém horizontu.

Aktivity bourající fake news a dezinformace

Takovými aktivitami jsou nejen debaty, které rozšiřují povědomí občanů o existenci a podstatě fake news. Z vládních snah bourat poplašné zprávy nelze nejmenovat iniciativu HateFree Culture, která byla v Česku jednou z prvních svého druhu. Začátkem letošního roku bylo rovněž založeno Ministerstvem vnitra Centrum boje proti terorismu a hybridním hrozbám, jehož hlavní činnost spočívá ve vyvracení dezinformací, které ohrožují národní bezpečnost.

I některé české zpravodajské portály pravidelně aktualizují seznam webů podílejících se na šíření hoaxů a falešných zpráv. Příkladem je server Neovlivní.cz v čele s výše zmíněnou Sabinou Slonkovou, který se zaměřuje zejména na šíření ruské propagandy. Fake news stojí v centru pozornosti i zpravodajského webu HlídacíPes.org, jehož šéfredaktorem je Robert Břešťan. Upozorňovat na falešné zprávy a nepravdivá tvrzení se dále snaží např. i portály jako Hoax.cz, Demagog.cz či Manipulátoři.cz.

Proti šíření falešných zpráv bojují i soukromé subjekty. Nejen „giganti“ jako Google a Facebook, média, která ze své podstaty nemohou garantovat přesnost zpráv, jež je vyžadována po žurnalistech v tradičních médiích, deklarují snahu potírat falešné zprávy. Řada z dezinformačních webů je financována na základě příjmů z reklamy, která je na nich zobrazována. Mnoho firem inzeruje na těchto webech, čímž je, byť často nevědomky, podporuje.

Firmy ale povětšinou nechtějí být spojovány s obsahem, který by mohl poškodit jejich reputaci. Příkladem z nedávné doby může být druhý největší mobilní operátor na světě Vodafone, který ve svém prohlášení informoval, že bude celosvětově blokovat zobrazování svých reklam na stránkách šířících nenávist nebo falešné zprávy. Ani českým firmám není tato problematika lhostejná, jen povědomí o ní není zřejmě příliš rozšířené. „Všechny české firmy, se kterými jsem spolupracoval a upozornil je, že jsou jejich reklamy zobrazovány na dezinformačních webech, resp. českých Parlamentních listech, reagovaly nejprve překvapeně, následně podnikly kroky k zakázání propagace svých značek na tomto a jemu podobných serverech. Není to o tom, že by to samy od sebe nechtěly řešit, bohužel je to zatím mnohdy pod jejich rozlišovací schopnost,“ říká Martin Neuschl, digitální analytik.

Již na podzim minulého roku vznikla na Twitteru skupina Sleeping Giants, která sdružuje aktivisty obesílající firmy s informací, že inzerují na dezinformačních webech. V sousedním Slovensku se objevil podobný projekt. Web Konspiratori.sk založila digitální agentura, která zde spravuje databázi webů se zavádějícím obsahem. Jak ale stojí v popisu její činnosti, databáze má informativní a doporučující charakter. Způsob jejího využívání je na odpovědnosti a uvážení každého klienta. Na webové stránce www.Konspiratori.sk je podrobně popsán mechanismus zařazování jednotlivých zpravodajských portálů do databáze. O přiřazení konkrétního webu rozhoduje komise odborníků, která weby hodnotí dle předem stanovených a veřejně dostupných pravidel.

Do jaké míry dokážeme odhalovat manipulaci v médiích?

Že jsou všechny tyto aktivity potřeba, ukazují závěry nedávného experimentu psycholožky Sophie Nightingaleové, které byly zveřejněny v časopise Cognitive Research: Principles and Implications v článku Can People Identify Original and Manipulated Photos of Real-world scenes?. Nightingaleová se svými kolegy zkoumala, jak lidé reagují na falešné, resp. digitálně upravené fotografie. Cílem experimentu bylo konkrétně odhalit, zda jsou lidé schopní rozpoznat, zda bylo s fotografiemi digitálně manipulováno. Výzkumníci tedy zařadili do testu několik fotografií. Úkolem testovaných osob bylo nejprve určit, zda je předložená fotografie upravená, a poté stanovit, na základě čeho tak usuzují.

Výsledky ukázaly, že testovaní dokázali správně klasifikovat 62 % fotografií, přičemž úspěšnější byli v rozpoznávání manipulovaných fotek (65 % správně určili jako upravené oproti 58 % správně určených jako původních). Slabinou testovaných byla přesná detekce zmanipulovaného místa na fotografii. V tomto úkolu byla úspěšnost 56%. Závěry výzkumu konstatují, že vůči obrazové manipulaci nejsme příliš odolní. Experiment přitom neukázal, že by některý ze zkoumaných demografických faktorů (věk, úroveň vzdělání, pohlaví) hrál v úspěšnosti jedinců významnou roli. Ačkoli muži byli schopni lokalizovat manipulaci uvnitř fotografie o něco lépe než ženy.

V českém kontextu nebylo v této oblasti realizováno zatím příliš mnoho výzkumů. Na podzim minulého roku zadala nezisková organizace Think-tank Evropské hodnoty agentuře STEM vypracovat výzkum, který měl odpovědět na otázku, do jaké míry veřejnost věří v dezinformace šířené „pro-kremelskými“ médii. Hlavním zjištěním bylo, že dezinformacím a dezinformačním projektům věří čtvrtina Čechů.

Schopnost rozpoznat dezinformace a fake news bude zkoumat od roku 2018 nový model mezinárodních testů PISA zaměřující se na čtenářské, matematické, přírodovědné a nově i globální kompetence patnáctiletých studentů. Česká republika se ale z finančních důvodů do projektu nezapojí. Dle Aktuálně.cz ale Česká školní inspekce připravuje šetření s cílem zjistit, jak se vyučuje mediální výchova na českých školách a jak mediálně gramotní jsou čeští žáci a studenti.