České redakce nepovažují současné studenty a absolventy žurnalistických oborů za plně připravené na práci v novinářském prostředí. Vyplývá to ze studie, která vznikla na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Výzkumníci se zaměřili na požadavky, které redakce kladou na začínající novináře, a také zkoumali výzvy, jimž redakce čelí při náboru nových talentovaných kandidátů.

Do výzkumu se zapojilo deset tuzemských redakcí veřejnoprávních i soukromých médií napříč různými mediatypy. V polostrukturovaných rozhovorech odpovídali vedoucí pracovníci médií na otázky o podmínkách náboru mladých a nezkušených novinářů, o procesu zaučení a možnostech kariérního růstu.

Podle studie začínající novináři mají často nerealistická očekávání o povaze své práce. Někdy se vyhýbají terénní práci a preferují psaní za počítačem, což může být v rozporu s realitou novinářského povolání. Praxe v terénu a získávání informací jsou přitom klíčovými prvky žurnalistiky, a novináři musí být ochotni se tímto aspektem své práce aktivně zabývat.

Mezi kandidáty se často objevují studenti žurnalistiky, kteří musí v rámci svých studijních povinností absolvovat pracovní stáž. Nejenže se tak studium žurnalistiky odlišuje od většiny jiných vysokoškolských programů, ale odborná pracovní zkušenost hraje také zásadní roli ve formování budoucích novinářů. Navíc podle redakcí jsou stáže, mnohdy neplacené, nezbytné. Studenti díky nim přímo v terénu získávají žurnalistické dovednosti a jako bonus si vytvářejí síť kontaktů.

Studium žurnalistiky není podmínkou

Studie zjistila, že média zřídka svěřují hledání nových novinářských talentů veřejným inzerátům. „Kdykoliv dáme veřejný inzerát, je to strašný,“ uvedla například respondentka ze soukromého média. Zkoumaná média tak výjimečně zveřejňují pracovní inzeráty, často pouze v případech nouze. Běžnější je nábor na základě osobní známosti, doporučení a přes školy.

Zájemci o práci či praxi navíc média sami oslovují. V případě potřeby tak mohou jednotlivé redakce vybírat ze seznamu čekatelů. „Já mám vlastně pořád třeba dva až tři lidi schované v mailu, ‚na potom‘. Vím o nich, že jsou schopni přijít a začít,“ uvedla respondentka z veřejnoprávního média. Redakce také běžně spolupracují se studenty, kteří potřebují praxi u studia – stážisty. I oni ale musí být iniciativní a média oslovit napřímo.

Jiná média naopak preferují možnost si nové zaměstnance vycvičit v rámci vzdělávacího programu. Především redakce Českého rozhlasu často sahají mezi elévy, tedy absolventy roční neplacené vzdělávací stáže. „Je to taková win-win situace. Mladí lidé si vyzkoušejí práci v rádiu, a je to zároveň přípravka,“ dodal k programu jeden z respondentů z Českého rozhlasu.

Ačkoliv média studenty žurnalistiky nepreferují, mnohdy se k nim jiní zájemci o práci vůbec nedostanou. To souvisí s výše zmíněným náborem bez veřejných výběrových řízení. Pokud ale média osloví zájemce s jiným zaměřením, většinou jde o studenty ekonomie, politologie či práv, mají v médiích podle respondentů výhodu.

Výběrová neplacená stáž

I na neplacenou stáž mohou média pořádat výběrové řízení. Většinou má podobu pohovoru a zájemci také musí zpracovat praktický úkol. Mezi oceňované vlastnosti začínajících novinářů patří především všeobecný přehled, zájem o profesi, proaktivita, schopnost komunikovat, odolnost vůči stresu a týmový duch.

Obecně platí, že zaučení novinářského nováčka může být zdlouhavý a pro redakce náročný proces. „Když někoho vezmeme na stáž, trvá dlouho, než se nám takový člověk vyplatí,“ uvedl respondent z regionálního soukromého média.

Neplacené či málo placené stáže slouží médiím také k selekci studentů, kdy se u některých z nich po čase ukáže nedostatečný zájem o obor. „Žurnalistika prostě není obor, který se dá kompletně naučit ve škole,“ uvedl respondent z regionálního veřejnoprávního média. Podle něj a ostatních redakcí je právě praxe nezbytná, aby se z nováčka mohl stát dobrý novinář.

Šéfredaktor ze soukromého média souhlasí: „Zažil jsem několik dobrých novinářů, kteří byli hned po škole. Ale to proto, že při škole pracovali v médiích.“

Talent vítaný

Cesta k plnohodnotnému novinářskému zaměstnání může být náročná. Nejčastěji se tak děje přes neplacenou stáž, následnou externí spolupráci až případně ke smlouvě na částečný nebo plný úvazek.

Doba, během níž může mladý novinář očekávat finanční a pracovní růst, se různí. Nabídka médií se odvíjí od volných pozic v redakci, ale také záleží na samotném novináři. „Je to mnohdy o náhodě u nás pracovat, protože když nemám pro šikovného mladého novináře místo, nebudu vyhazovat starého, zkušeného.“

Na druhou stranu talentovaným novinářům jsou média ochotna nabídnout kvalitní zaučení i lepší finanční ohodnocení. Některá soukromá média jsou navíc v případě potřeby schopna vytvořit i nové pracovní místo. Požadovaný „talent“ ale není snadné definovat. Může se jednat o již zmíněný zájem o obor a aktivitu nad rámec očekávání. Ale ani to nemusí stačit. Respondenti v rozhovorech zmiňovali například také „schopnost přemýšlet mediálně“, nebo ocenili analytické porozumění problematice.

A jak tedy redakce poznají takto obdarované kolegy? „To vycítíte,“ odpovídají. Na vnitřní intuici tak spoléhá většina respondentů výzkumu.

Nedostatek financí napříč oborem

Mezi jednotlivými výpověďmi nabírajících novinářů lze najít společná témata – novinařina je sice krásná profese, kvalitní novináři ji ale opouštějí kvůli špatným finančním podmínkám.

Finanční ohodnocení je ve veřejnoprávních médiích dáno tabulkově. V médiích soukromých je sice větší možnost individuálních bonusů, platy ale přesto odpovídají dlouhodobému podfinancování oboru. „Peníze jsou velmi individuální, ale odvíjí se to od výkonu konkrétního člověka,“ řekl respondent ze soukromého média.

Ještě horší finanční situaci deklarují regionální média, kde mnohdy mají problém kolegy na žurnalistických pozicích udržet. Naproti tomu v reklamě, marketingu nebo PR mají lidé nabídky až s dvojnásobnou mzdou.

Zdroj obrázku: Unsplash, Carlyn Alarid/CC