Jak psát a mluvit o kultuře? Jaká je kondice kulturních rubrik v tuzemských médiích? Jak myslet politiku v kultuře? Prekarizace kulturních publicistů – jaké to je být freelance? To všechno byla témata únorových Rozprav o kulturní publicistice, která je jako obor dlouhodobě přehlížená nebo v ohrožení. Téma rezonuje v době, kdy kulturním rubrikám v českých médiích ubývá prostoru a v uplynulých měsících se diskutovalo o tom, jak vést kulturní stanici Vltava.
V posledním desetiletí se radikálně změnil způsob, jakým konzumujeme kulturu. Se streamovacími službami jako Netflix nebo Spotify jsou televizní seriály nebo hudba na dosah pár kliků, kulturní publicisté už se proto nemusí extenzivně rozepisovat o ději nebo popisovat, jaký nástroj zazní v druhé půlce skladby – všichni se o tom mohou přesvědčit sami a hned. „Kulturní novináři už nejsou okruhem vyvolených, kteří mají regály recenzních cédéček – nejsou držiteli exkluzivních informací,“ popisuje Pavel Turek z týdeníku Respekt. Takové nastavení ovlivnilo i to, jak se o kultuře píše. „Musíte přidávat do textů nečekané perspektivy a vrstvy, psát o kultuře v celospolečenském kontextu,“ dodává.
Rozpravy o kulturní publicistice. Foto: Michal Šindelář
Táňa Zabloudilová, která dlouhé roky působila jako editorka textů na Radiu Wave, už zas nepoužívá zastaralé označení filmová publicistka, ale zaměřuje se výhradně na televizní seriály. „Nemám potřebu psát o mainstreamových seriálech, které budou pokrývat všichni, raději ukazujičtenářům něco, k čemu by se v té záplavě nedostali,“ vysvětluje Zabloudilová. Podle bývalého šéfredaktora Vltavy Petra Fischera je kulturní publicistika svědectvím poučeného pozorovatele: „Musíte být při tom a popsat to jinýma očima. Kultura pro mě nikdy nebyla jenom estetika, neexistuje ve vakuu, ale má na ni vliv společenský a politický kontext.“
Pesimisticky vidí současný stav kulturních rubrik Josef Chuchma, který má zkušenosti ještě z předrevolučního Mladého světa a nyní vede server České televize Artzóna. „Pravidelně k nám píše Karel Veselý s nevídanou pracovní kázní – ty texty o hudbě ale patří k méně čteným, publikum to totiž už všechno zná. Zemřel Mark Hollis, zpěvák britské kapely Talk Talk a Karel obratem napsal nekrolog. Prosil mě, ať to jde na web co nejdříve, ale všichni to už tou dobou věděli. Paradoxně jsou čtenější divadelní recenze – jaksi ta globální témata, na ty jsme krátcí.“
Trpí kulturní redakce nedostatkem nových autorek a autorů? Je to podfinancovaný obor? Chtějí studenti žurnalistiky psát o kultuře? A chtějí si vůbec mladí čtenáři číst o (pop)kultuře? Podívejte se na celý záznam z únorových Rozprav o kulturní publicistice!
Rozpravy se konaly ve čtvrtek 28. 2. od 17:00 hodin v místnosti 215 v budově Fakulty sociálních věd UK na Smetanově nábřeží 6, Praze 1. Rozpravy o českých médiích pořádá Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK již od r. 2012, mediálními partnery jsou Evropská observatoř žurnalistiky a PRESSpektivy – Budoucnost žurnalistiky.
