Centrum pro mediální studia CEMES UK FSV vytvořilo výzkumný projekt Stav mediální gramotnosti v ČR na základě požadavku  Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV).

Tato  zpráva navazuje na průzkum úrovně mediální gramotnosti v ČR formou dotazníkového šetření Stav mediální gramotnosti v ČR provedený v květnu2011 ashrnuje výsledky průzkumu úrovně mediální gramotnosti české dětské populace provedené pro RRTV ČR v listopadu 2011. Výstupy projektu budou prezentovány Poslanecké sněmovně PČR jako reprezentantu veřejnosti. Výzkum vytvořilo Centrum pro mediální studia CEMES UK FSV, listopad 2011, autorský kolektiv: PhDr. Jan Cebe, Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D., PhDr. Tomáš Trampota, Ph.D., Mgr. Radim Wolák.

Souhrn hlavních závěrů

 Dominantním médiem v rodině zůstává televize, ale pomalu se ztrácí spojení televizního programu a televizního přijímače, neboť jeho funkce přebírá počítač a „přístroj“ a „obsah“ se od sebe oddělují i v přístupu mladých uživatelů.

Se změnami ve vybavenosti domácností televize oslabuje svoje postavení média, které integruje rodinu a nabízí sdílené prožitky, a stává se spíše nástrojem individuální volby a spotřeby. Tendence ke vnímání televize jako prostředku individuální volby a spotřeby stoupá s věkem, děti předškolního věku vítají, když jsou rodiče ochotni dívat se na „jejich“ pořady.

 Představy dětí v předškolním, mladším školním i starším školním věku o roli a obsahu zpravodajství jsou závislé na postojích rodičů a v zásadě spíše stereotypní. Převažuje představa, že zpravodajství není relevantní výpovědí o světě.

 Děti všech sledovaných věkových kategorií mají poměrně jasnou představu o roli a komunikačním cíli reklamních sdělení, a to včetně základního povědomí o komunikačních strategiích používaných v reklamních sděleních. S přibývajícím věkem klesá deklaratorní zájem o reklamu a její odmítání se stává statusovou záležitostí.

V rodinách existuje poměrně silná rodičovská kontrola užívání televize. Tato kontrola má jak omezující, tak doporučující rovinu. Omezení se týkají jak rozsahu užívání médií, tak konkrétních obsahů (mezi nimi převažuje restrikce násilných obsahů, obsahů vzbuzujících úzkost a erotických obsahů). Doporučení se týkají vzdělávacího potenciálu vybraných pořadů.

V rodinách se uplatňuje poměrně zřetelná rodičovská kontrola užívání osobních počítačů, a to jak sociální (pravidly a domluvou), tak technologická (softwarem). Limitem této kontroly je počítačová gramotnost rodičů.

Rodičovská kontrola užívání počítačů se výjimečně týká i sociálních rizik (narušení soukromí), ale soustřeďuje se především na technologická rizika (viry) a ekonomická rizika (vynucení internetové platby).

Metody a teoretické ukotvení

Výzkum byl realizován za pomoci metody ohniskových skupin soustředil na vybrané ukazatele úrovně mediální gramotnosti u předškolních dětí a mladších a starších žáků základních škol. Tematické okruhy navržené zadavatelem byly operacionalizovány do čtyř hlavních tematických celků:

(a) vzorce užívání médií s důrazem na televizi a její roli v domácnosti, včetně rodičovské kontroly dětského užívání televize

(b) vnímání a výklad vybraných mediálních obsahů s důrazem na zpravodajství, reklamu a počítačové hry

(c) vzorce užívání „nových“ médií s důrazem na mobilní telefony a osobní počítače, včetně rodičovské kontroly dětského užívání nových médií

(d) zkušenosti s hraničními jevy v užívání médií (probouzení úzkosti, zkušenost s narušováním soukromí v kyberprostoru) a míra racionality a sebekontroly v užívání médií, včetně mediální výchovy.

Tyto okruhy se staly podkladem pro přípravu moderovacího scénáře a pro realizaci vlastního průzkumu. Základním rámcem těchto východisek je přístup k mediální gramotnosti, jak je definována v relevantních dokumentech evropských nadnárodních institucí, především Směrnice Evropského parlamentu 2007/65/ES, která v článku 37 říká: „Mediální gramotnost se týká dovedností, znalostí a porozumění, které spotřebitelům umožňují efektivní a bezpečné využívání médií. Mediálně gramotní lidé by měli být schopni provádět informovanou volbu, chápat povahu obsahu a služeb a být schopni využívat celé šíře příležitostí, které nabízejí nové komunikační technologie. Měli by být schopni lépe chránit sebe a své rodiny před škodlivým nebo urážlivým obsahem.“ (Zvýraznění autory zprávy.) O zásadní důležitosti tohoto pojetí svědčí i skutečnost, že formulace je bez úprav přebírána i do dalších dokumentů a objevuje se ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU z března 2010 (tam v čl. 47).

Důraz na „efektivní a bezpečné užívání médií“ představuje vyvážené pojetí mediální gramotnosti jako kompetence, která na jedné straně dovoluje maximalizaci využití médií k vlastnímu užitku a potěše, jednak minimalizuje rizika, která z užívání médií mohou plynout nebo reálně plynou. Podstatou efektivního a bezpečného využívání médií je v pojetí citovaného dokumentu „informovaná volba“ a „porozumění povaze obsahů a služeb“, která média nabízejí. Z toho plyne, že klíčovými parametry mediální gramotnosti jsou informovanost o povaze obsahů a služeb nabízených médií a porozumění těmto obsahům a službám. Jedním z pozitivních důsledků je v dikci citovaného dokumentu zlepšení schopnosti ochrany uživatele médií před mediálními obsahy, které mohou být škodlivé či urážlivé.

Tento přístup k mediální gramotnosti se fakticky promítá do všech dokumentů na evropské úrovni, které se nějakým způsobem k mediím a mediální gramotnosti vztahují. Tyto výchozí pojetí mediální gramotnosti potvrzují, případně rozpracovávají a doplňují – a to především o „občanský“ rozměr (podíl médií na začleňování do společnosti a výkon občanských práv) a kulturní rozměr.

Doporučení Komise evropských společenství K(2009)6464 ze srpna 2009 nazvané „o mediální gramotnosti v digitálním prostředí pro vyšší konkurenceschopnost audiovizuálního průmyslu a průmyslu obsahu a otevřenou znalostní společnost“ konstatuje, že cílem „mediální gramotnosti je zvýšit povědomí lidí o všech formách mediálních sdělení, s nimiž se v každodenním životě setkávají“, a dodává, že „mediální gramotnost je otázkou začlenění do současné informační společnosti a občanství v této společnosti. Představuje základní dovednost, a to nejen mladých lidí, ale rovněž dospělých a starších osob, rodičů, učitelů a odborníků v oblasti sdělovacích prostředků. Internet a digitální technologie umožňují stále většímu počtu Evropanů vytvářet a šířit obrázky, informace a obsah. Mediální gramotnost je dnes považována za jeden ze základních předpokladů aktivního a úplného občanství a za prostředek k prevenci a snížení rizik vyloučení ze života společnosti“. S ohledem na kulturní rozměr médií ale mediální gramotnost rozšiřuje a konstatuje, že „má klíčovou úlohu při zvyšování povědomí o evropském audiovizuálním dědictví a kulturní identitě a také zájmu o audiovizuální dědictví a nejnovější evropská kulturní díla“. (Podrobnější rozbor současné evropské politiky na poli mediální gramotnosti – a to včetně realizačních omezení – nabízí například irský mediolog Brian O’Neill v článku Current policy developments in European media literacy, který vyšel v roce 2010 v časopise International Journal of Media and Cultural Politics, roč. 6, č. 2, s. 235–241).

Vzhledem k tomu, že zadáním průzkumu, o němž informuje tato zpráva, bylo zjišťování úrovně mediální gramotnosti v české dětské populaci, soustředil se průzkum právě na ty parametry mediální výchovy, které zdůrazňují citované dokumenty akceptované na evropské úrovni a které jsou spojeny s

(a) informovaností uživatelů (v tomto případě dětí a skrze jejich limity a podpory jejich uživatelského chování i rodičů), tedy efektivitu a užívání médií, včetně rodičovské kontroly dětského užívání médií (zvláště televize),

(b) porozuměním mediálním obsahům, tedy vnímáním a výkladem vybraných mediálních obsahů dětmi s důrazem na zpravodajství, reklamu a počítačové hry

(c) bezpečností užívání médií s důrazem na média „nová“ (zvláště mobilní telefony a osobní počítače),

(d) zkušeností s riziky souvisejícími s užíváním médií.

Stejný nebo velmi blízký přístup k pojetí mediální gramotnosti lze vysledovat i u zahraničních výzkumných institucí a projektů, které se zkoumání mediální gramotnosti věnují – především britský regulační orgán Ofcom, k němuž se jako k metodologické a koncepční inspiraci vztahovala i zpráva o první fázi výzkumu (http://www.ofcom.org.uk/), a dlouhodobé šetření EU Kids Online (http://www2.lse.ac.uk/media@lse/research/Home.aspx). Ofcom nabízí vlastní definici mediální gramotnosti obohacenou o tvořivý prvek (mediální gramotnost jako “schopnost užívat rozumět a vytvářet média a komunikační prostředky v nejrůznějších kontextech“, viz např. zpráva Ofcom Children and parent: media use nad attitudes report z 25. října 2011), ten ale nebyl v tomto průzkumu zohledněn (a nebyl ostatně ani součástí zadání).