© Banksy, CC BY 2.0

Těžko bychom hledali aspekty rozvodu Spojeného království (UK) s Evropskou unií, kterému by se britská média zevrubně nevěnovala. Brexit téměř tři roky dominuje britským médiím a je s podivem, že samotnému mediálnímu rámování této široké tématiky nebylo dosud věnováno více pozornosti. Zejména pokrytí tématu bulvárními médii by si zasloužilo podrobnější zkoumání.

Vliv médií na utváření veřejného mínění je nepopiratelný. Ale zatímco „hlídací psi“ mohou zastávat užitečnou funkci ochránců demokratických principů v roztříštěné veřejné sféře, snadno podléhají komerční logice, politickým zájmům vlastníků médií či ideologické agendě. Zprávy tak nemusí být pouze nezávisle šířeny. Stejně dobře mohou být rámcovány směřováním a perspektivou konkrétního média.

Euroskeptická a eurofobická tradice

Právě britská bulvární média a jejich pokrytí vztahů mezi UK a EU a především brexitu jsou dobrým příkladem pro studium vlivu tisku na formování veřejného mínění. Krom toho, že mají historicky silné euroskeptické a eurofobické postoje, nebojí se vyrazit ani do „křížových výprav“ proti různým, často smyšleným mýtům. Bulvár je také zodpovědný za trivializaci (případně „bulvarizaci“) evropské politiky. I díky tomu se britský tisk potýká s jednou z nejnižších důvěryhodností v Evropě.

Po léta tituly jako The Daily Mail, The Suna Daily Expressaktivně zobrazují Velkou Británii jako obětního beránka bruselského „kosmopolitního“ spiknutí. Některé titulky v minulosti hlásaly, že britský parlament byl kvůli regulím EU nucen zakázat žárovky a tradiční britské konvice, nebo že britské ženy musí vrátit staré a nevyhovující sexuální hračky (více mýtů je možné najít na této stránce).

Většina bulvárních plátků v kampani k referendu zastávala roli promotérů probrexitovských hlasů (s výjimkou labouristického Daily Mirrora Sunday Maila neutrálního Daily Star), čímž pouze potvrzovaly názory svých již tak protievropsky smýšlejících čtenářů.

Populistický diskurz

To, co jsme viděli během kampaně o referendum, byla de facto konsolidace populistických diskurzů. Ve svém příspěvku na konferenci na London School of Economics (LSE) jsem používal termín populista v jeho základním významu, tj. oslovování lidí. Samozřejmě, ve většině politických diskurzů je pojem „lidé“ obvykle používán sémanticky vágním a nejasným způsobem. Populistický diskurz je odlišný od demokratického způsobem, jak popisuje opozici a její názory jako nepřátelské.

Ve své studii jsem se zabýval způsobem, jakým byl termín „lid“ používán v bulvárních médiích během kampaně o referendum. Výsledky ukazují, že jazyk bulvárního tisku byl velmi konzistentní ve vnímání binárních termínů. Během kampaně byli Britové většinou znázorněni jako specifická skupina, kterou ohrožovala jiná skupina „lidí“, kteří byli často charakterizováni buď jako evropští migranti, nebo jako lhostejná elita. Bulvární média dále mluvila o mezinárodních (např. Brusel, eurokraté, Mezinárodní měnový fond – MMF, prezident Obama) nebo o domácích (např. Westminster, „experti“ a „ti, co chtějí setrvat“) nepřátelích „britského lidu“.

Legitimizace brexitu v bulvárním tisku

Tyto charakterizace byly obzvláště patrné ve způsobu, jakým média rámcovala debatu okolo referenda a s ním souvisejících populistických tvrzení. To se týkalo především politické debaty okolo nemožnosti korigovat migraci. Argumentace v tomto případě zdůrazňovala sociální napětí a nutnost dělit se o zdroje. Některé argumenty, především ty, které se týkaly potenciálních rizik a bezpečnosti, byly explicitně xenofobní se snahou vyvolat paniku.

Do této kategorie patří příklad z The Daily Express(6. června 2016), který obsahoval komentář Nigela Farage, podle něhož je velmi pravděpodobné, že podobné hromadné sexuální útoky jako v Kolíně nad Rýnem se přihodí i v UK, pakliže země neopustí EU.

Ve vztahu k „obyčejnému britskému lidu“ bulvární média vystupovala negativně vůči elitám a zdůrazňovala národní hrdost a státní suverenitu, což je častá přesvědčovací taktika euroskeptiků v různých demokratických zemích.

Je důležité poznamenat, že bulvární média nefungovala jako pouhé komunikační platformy, které zdůrazňují, případně potlačují, některé aktéry a témata. Naopak se aktivně angažovala v legitimizaci brexitu z pohledu populistické logiky a její ideologické agendy.

Jak již bylo poznamenáno, britský bulvární tisk po léta zastával roli producenta antievropské propagandy, která se zakládala na nepravdivých zprávách a protivládních prohlášeních. Důkazy ukazují, že tato role rozhodně neskončila s vyhlášením výsledků referenda. Ve skutečnosti populistický nátlak i nadále dominuje pokrytí brexitu.

Přitažlivá agenda pro „obyčejný lid“

Hlavním hnacím motorem bulvární mediální agendy byl důraz na „vůli lidu“ a stigmatizace podporovatelů setrvání v EU a měkkého brexitu.

Dlouhodobé pokrývání evropských zpráv i samotného brexitu v duchu populistického diskurzu potom položily základy pro legitimizaci extrémních euroskeptických názorů, které se původně objevovaly pouze na okraji britského politického spektra. Nyní se naopak zdají jádrem diskuze o brexitu.

Příspěvek vychází z příspěvku „The tabloidization of the Brexit campaign: Power to the (British) people?“, který byl prezentovaný na konferenci ‘We, the people: Political, media and popular discourses of ‘us’ and ‘them’’ na Katedře médií a komunikace na London School of Economics konané v období od 26. do 27. října 2018.

Názory prezentované v článku nemusí korespondovat s názory redakce EJO.