Lednový díl Rozprav o médiích se zaměřujeme na problematiku regulace tvorby influencerů a digitálních tvůrců. V listopadu loňského roku vydala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) tiskové prohlášení, v němž upozornila, že „fyzické osoby, které vytvářejí audiovizuální mediální obsah (např. vloggeři, influenceři) a nabízejí jej na platformách typu Instagram, Facebook, TikTok apod.“ (RRTV, 2024) mohou spadat pod zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání z roku 2010. To by pro ně mohlo znamenat určité právní povinnosti.

Tento zákon, vycházející z evropské legislativy, se zaměřuje na regulaci obsahu sdíleného na internetových platformách. Koho se ale konkrétně týká a koho ne? Jaké povinnosti mohou tvůrci mít? Jaké finanční či administrativní dopady by pro ně regulace mohla přinést? Jak v rozhovoru poznamenal Jonáš Čumrik, debata o regulaci influencerů a digitálních tvůrců odhaluje střet dvou rozdílných světů. Dynamického prostředí online tvůrců, kteří spontánně tvoří a generují příjmy, a právního a regulačního rámce, jehož cílem je nastavení jasných pravidel pro tuto oblast.

Nejasnosti ohledně legislativy

Moderátorka Lucie Šťastná z IKSŽ FSV UK tentokrát vedla rozhovor se čtyřmi hosty, kteří přinesli různé, někdy i protichůdné pohledy na probírané téma. Mezi nimi byla advokátka a odbornice na právo a marketing Petra Dolejšová, Jonáš Čumrik, kreativní stratég, bývalý influencer a pedagog na FSV UK, dále Vadim Petrov, hudebník a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a také Petr Lutonský, ředitel Rádia Prostor a předseda nově vznikající Asociace digitálních tvůrců.

V úvodu diskuse se hosté zaměřili na právní rámec ovlivňující tvorbu digitálních tvůrců a influencerů. Velká část debaty se točila kolem nedávné tiskové zprávy RRTV. Ta vyvolala řadu reakcí, zejména kvůli nejasnostem ohledně toho, kdo ze současných online tvůrců by mohl spadat pod regulaci zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a jaké povinnosti by z toho mohly plynout.

V druhé části diskuse se hosté podrobněji věnovali kritériím, podle nichž by influenceři a digitální tvůrci mohli spadat pod regulaci zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání, a jaké konkrétní povinnosti by z toho pro ně mohly vyplývat. V průběhu debaty se také zaměřili na úryvek z přednášky Ivo Telce z Univerzity Palackého v Olomouci. Ten v ní představil svůj pohled na problematiku, zejména z hlediska katalogizace obsahu. Například – lze považovat uložené stories na Instagramu za katalog? Nebo se takové katalogy dají sestavit jen na YouTube? Kritérií pro posuzování je však více, mimo jiné masovost (tedy dosah obsahu) nebo redakční odpovědnost. Otevřenou otázkou zůstává, kde leží hranice, od které lze tvůrce vzdělávacích či zábavních videí považovat za konkurenci tradičnímu televiznímu vysílání.

Nejnovější díl Rozprav o médiích, který se věnuje tématu tvorby influencerů a digitálních tvůrců, si můžete poslechnout na vašich oblíbených podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts, Podcast Addict, Buzzsprout, Podcast Index nebo platformě Podchaser.

Tento článek vychází z textu původně publikovaném na webu Rozprav o médiích.