Soutěž Czech Press Photo letos dosáhla pomyslné plnoletosti, konala se již po osmnácté. Ačkoliv si drží poměrně stabilní přízeň diváků, její organizátoři každoročně sklízí i četnou kritiku, ať už oprávněnou či uštěpačnou. Někteří významí čeští fotografové soutěž bojkotují, jiní ignorují, mnohým dalším však stále pomáhá startovat či rozvíjet kariéru.
Otázka, která na podzim každoročně visí ve vzduchu zní: Může vůbec být taková soutěž objektivní?
Pro polemiku nad touto otázkou je nutné znát pravidla a postup rozhodovacího mechanismu a také složení mezinárodní poroty. Hodnocení soutěžních fotografií CPP probíhá “po staru”, tzn. porota se sklání nad fotografiemi rozloženými po zemi v prostorách rezidence pražského primátora. Letos tak porota posoudila během tří dní 3 719 fotografií, hrubým počtem to znamená přes 1000 snímků denně. Na výsledném rozhodnutí se tedy určitě podepíše i prostý lidský faktor.
V prvním kole je potřeba čtyř hlasů jedenáctičlenné poroty, aby snímek (či série snímků, jež letos obecně převládaly), postoupil do druhého kola. V dalších dnech je pak více prostoru pro diskusi nad různými aspekty soutěžních fotografií. Porota má k dispozici tým asistentů, kteří v případě potřeby kontaktují fotografa, chybí-li u fotografií např. potřebné informace, či ověřují jejich faktickou správnost a soulad odevzdaných prací s pravidly soutěže. Například kontrolují metadata v případě podezření na fotomontáž. Bez tohoto týmu asistentů by se porota neobešla. Významným faktorem, který má značný vliv na výsledky a objektivitu soutěže, pak je složení mezinárodní poroty, kterou každoročně sestavuje ředitelka soutěže Daniela Mrázková.
Ne všichni porotci denně hodnotí novinářskou fotografii
“V porotě zasedl letos velmi zajímavý mix lidí. Bylo však znát, že někteří její členové nejsou zvyklí posuzovat novinářské fotografie na denní bázi. Já například podobná rozhodnutí, jako zde v porotě CPP, provádím každý den – posuzuji výpovědní hodnotu, přítomnost rozhodujícího okamžiku, množství informací, které konkrétní fotografie zprostředkovává vzhledem ke kauze, které se týká apod. Někteří členové poroty naopak přihlížejí více k estetické hodnotě fotografií. Příběh, který daná fotografie komunikuje, by ale v této soutěži měl vždy mít hlavní význam.” komentovala rozhodovací proces Celina Dunlop, obrazová editorka The Economist, která letos v porotě zasedla již podruhé. Ve srovnání s loňským rokem Celina hodnotila celkouvou úroveň letošního ročníku pozitivněji.
Předsedou poroty CPP je od roku 1996 zakladatel německé obrazové agentury Bilderberg, fotograf Andrej Reiser, jež v roce 1968 emigroval do Německa, fotografoval pro časopisy Stern, Geo či Der Spiegel a do Prahy se pak vrátil v roce 1989. I mnozí další členové poroty hodnotili CPP již poněkolikáté: Polský fotograf, obrazový redaktor a profesor fotožurnalismu na The Polish National Film, TV and Theatre School v Lodži, PiotrWojcik. Tomasz Gudzowaty, zkušený polský fotograf a člen poroty World Press Photo. Za Slovenso zasedl v porotě Marian Pauer, bývalý fotoeditor ČTK, listu Práca a posléze časopisu WATT-foto-video, spolupracovník japonské tiskové agentury Kyodo News, ředitel mediálního institutu Fakulty médií Paneuropean University v Bratislavě, autor publikací o fotografii a kurátor.
Podruhé zasedl v porotě i Petr Josek, od r. 1990 fotograf agentury Reuters, který okomentoval současný stav české novinářské fotografie: “Úroveň je taková, jaká je úroveň českých médií. Obecně fotografové v redakcích nedostávají příliš prostoru se autorsky vyvíjet, fotografie je v médiích upozaděná. Rovněž chybí kvalitní výuka fotožurnalismu, jelikož většina českých fotografických škol vyučuje spíše výtvarnou fotografii.” Josek dále míní, že je vizuálně patrná generační změna, a že mladá generace fotografů je značně profesionální. Z celkového počtu 297 fotografů bylo 38 mladších 25ti let, celkově se pak souteže zúčastnilo 55 žen.
Zbytek jedenáctičlenné poroty letos tvořili “nováčci”: Daria Bonera, fotoagentka a obrazová redaktorka edice National Geographic Traveller, svého času asistovala v New Yorku proslulé fotografce Donně Ferrato, pracuje pro italskou agenturou Grazia Neri a působí jako konzultantka fotografických kampaní. Dalším novým členem poroty byl Amir El Lithy, ředitel a kurátor Gezira Art Center Galleries v Káhiře, vystudovaný umělecký kritik původem ze Saudské Arábie. Dále Goran Tomaševič, srbský profesionální fotograf agentury Reuters, zaměřující se na válečné konflikty, Tamas Szigeti, fotograf a prezident maďarské Asociace fotoreportérů a Anna Zekrija, spoluzakladatelka a ředitelka ruské fotografické agentury Saltimages. Profesně bylo tedy letošní složení poroty dostatečně rozmanité – zasedli v ní fotografové, fotoeditoři, ale i lidé, kteří jistým způspbem pracují se současnými trendy trhu, jako je třeba právě Anna Zekrija či Daria Bonera. Společnost Czech Press Photo uspořádala v říjnu po vyhlášení výsledků besedu s porotci, čímž poskytla prostor pro otevřenou debatu nad výsledky.
Neúčast fotografů jako stěžejní faktor
Posledním, a možná nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje úroveň soutěže, je ale samotná účast či neúčast profesionálních fotografů. Má-li Czech Press Photo poskytnout relevantní výpověď o úrovni novinářské fotografie na území Čech (a Slovenska), bylo by záhodno, aby se jí opravdu účastnili špičky oboru. Czech Press Photo je masovou kulturní událostí, každoročně přitáhne i ty diváky, kteří jinak fotografickým výstavám neholdují. Výsledná velkolepá výstava pak působí dojmem, že prezentuje absolutní vrchol české fotožurnalistické tvorby, což nemusí být vzhledem k neúčasti některých fotografů tak úplně pravda. „Vím o dobrých fotkách, které do soutěže nikdo neposlal,“ svěřil se Petr Josek serveru iHNed. Pokud se tedy někteří přední čeští fotografové nebudou této výroční přehlídky z nejrůznějších důvodů účastnit, zůstane výpovědní hodnota soutěže i nadále předmětem pochyb.
Při srovnání Czech Press Photo a jejího mezinárodního vzoru, soutěže World Press Photo, zjistíme, že česká verze zaostává v jednom významném aspektu – vůbec nedisponuje multimediální sekcí. Důvod je nasnadě, české redakce se tomuto „novému“ žánru nijak zvlášť nevěnují. Některé tuzemské online redakce sice disponují video oddělením, jejich produkty ale mají často blíže spíš ke krátkým televizním reportážím a neprodukují autorská či dokonce investigativní dokumentární videa pro web, ve kterých by významnou roli hrála i vizuální složka videa. Ředitelka soutěže Daniela Mrázková k tomu však dodává, že zavedení multimediální sekci zvažuje a mohla by být součástí soutěže již příští rok.
Objevuje CPP novou krev českého fotožurnalismu?
Czech Press Photo přes svou rozpačitou pověst představuje autory, kteří mají slibně nakročeno a z různých důvodů jejich práce nevídáme v českých médiích často, pokud vůbec. Zmiňme například Janu Ašenbrennerovou, která se umístila hned dvakrát na třetím místě – v kategorii sport a portrét. Jana, která studovala fotožurnalismus v San Francisku, má na kontě několik významných mezinárodních ocenění (CPOY, POY) a letos se např. zúčastnila prestižního mezinárodního setkání fotožurnalistů Eddie Adams Workshop 2012. Její soubor z recyklace námořních lodí v Bangladéši byl publikován například na blogu CNN.
Mediální obraz soutěže Czech Press Photo 2012
Server IDNES.cz, který je mediáním partnerem souteže, přinesl již v říjnu článek „Umí porota Czech Press Photo fotit? Posuďte sami, zde je její práce„.
iHNed.cz se soutěži věnoval obsáhleji. Přinesl například rozhovory s Milanem Jarošem a Tomášem Novákem, vítězem Grantu Prahy. Redaktorka Magdalena Čechlovksá pak ve své recenzi s titulkem „Czech Press Photo zklamalo podáním i výběrem. Chybí prohibice, Olympiáda i fotbal“ označuje výstavu ze „rok od roku míň věcnou a víc „ukecanou“. Její kritický článek přebraly servery ceskamedia.cz a aktualnizpravy.cz a stal se tak veskrze dominantní kritikou v celkovém mediálním obraze CPP 2012.
Český rozhlas přinesl dvojrozhovor ze zahajovacího ceremoniálu, redaktor Karel Oujezdský v něm zpovídá Petra Joska na téma rozhodování o vítezné fotografii a poté Milana Jaroše, se kterým hovoří o jeho dalších sériích, jež získaly čestné uznání poroty (Naděje má jméno Marseilles, Strach a pušky ve skříni a Sever v Mlze).
Česká televize odvysílala rozhovor s fotografkou Nguyen Phuong Thao.
Dva příspěvky do diskuse nad současným stavem odvětví fotografie, nejen novinářské, publikoval přímo na stránkách czechpressphoto.cz Oleg Homola: Jeden článek je autorskou úvahou nad autorským právem ve fotografii, v druhém textu zpovídá členy poroty na téma budoicnosti fotožurnalismu v dominantní éře internetového zpravodajství.