Používají zpravodajská média vyhledávače a sociální sítě spíše jako zdroj informací, nebo jako platformu, kde představují výsledky své práce? A jak se na tvorbě zpravodajství samy podílejí?  Která sociální síť je pro Česko nejoblíbenějším zdrojem? Na to se snažily odpovědět další Rozpravy o českých médiích, které se odehrály 25. října na Hollaru.

O roli sociálních sítích diskutovali tentokrát tři hosté – Radim Hladík z IKSŽ, Michal Zlatkovský (specialista na sociální sítě z Českého rozhlasu) a Petr Král, člen předsednictva webu Seznam.cz. Tématem byl tentokrát vliv vyhledávačů a sociálních médií na podobu a obsah zpravodajství.

České specifikum

Hladík na několika slidech představil pilotní výsledky výzkumu používání sociálních sítí v Česku, výzkumu, který provádí od roku 2013 výzkumná skupina Polcore v čele s Václavem Štětkou (FSS UK, Loughborough University). „Náš výzkum je longitudální a můžeme vše porovnávat v nějakém vývoji,“ popsal Hladík hlavní přínos výzkumu proti těm ze zahraničí – jako jeden z mála totiž pracuje i s daty z roku 2015. Natrefil navíc zřejmě na české specifikum – zatímco v jiných zemích je Twitter už na ústupu, v Česku se stává hlavním informačním zdrojem.

Zatímco v roce 2013 Twitter získal při zjišťování využití sociálních sítí jako zdroje pro zpravodajství 33,8 procent (zvítězil samozřejmě Facebook s 59,3 procenty), v roce 2015 už se umístil na prvním místě – s 44?8 procenty předběhl Facebook, který získal 42,5 procent. Twitter se tak stává hlavním sociálním médiem, které se objevovalo ve zpravodajství.

„Pokud používáte sociální média, máte poměrně velkou šanci, ž bude citováni doslovně. U politiků se to blíží 90 procentům,“ dodává Hladík. Roste totiž i pravděpodobnost, že budete citování, a to jak u politiků, tak u lidí „z ulice“ „Pokud byl politik v roce 2015 citován jako zdroj, tak je pravděpodobné, že byl citován z Twitteru,“ doplňuje Hladík.

Každá vlna dorazí později

Je přitom zajímavé, že Česko je v tomto trendu unikátní, v ostatních zemích už Twitter totiž zaznamenává ústup. „Je to paradoxní. Ačkoli je Twitter třeba po ekonomické stránce na ústupu, u nás je pořád zdroj,“ popisuje Zlatkovský. „Česko je specifické tím, že každá vlna vždy dorazí později. Twitter řeší, jestli tu ještě nějakou dobu bude, u nás je používán jako zdroj ze zahraničí,“ dodává Král.

Podle Hladíka se tak opakuje stejný trend jako v případě adopce jakýchkoli jiných inovací. Zatímco ve Švédsku tak novináři od využívání sociálních sítí, v Česku sledujeme trend, který byl ve zbytku západního světa viditelný před třemi lety.

Jen potřebné minimum

Twitter má ovšem zpravodajskou funkci i v jiném smyslu – je využíván jako hlavní zdroj informací pro čtenáře. „Já už třeba normální zprávy nečtu a vše čerpám z Twitteru,“ popsal Zlatkovský. „Reuters v létě provedl výzkum, ve kterém zjišťoval, jak lidé konzumují zprávy. Celosvětově vyšlo, že dominantním zdrojem je Facebook. Když se ale podíváme na feed abychom zjistili, jaké prcento tvoří zprávy a jaké jiný obsah jako třeba fotky od kamarádů, zjistíme, že zprávy jsou zastoupeny jen 15 procenty,“ doplňuje Král.

„Je tak zajímavé se ptát, co pro lidi znamená, když řeknou, odkud čerpají zprávy a jaká je jejich motivace je čerpat,“ dodává. U novinářů jde podle něj hlavně o zviditelnění. „Řadový občan ani nechce vědět, co se děje. Jen cítí občanskou povinnost mít základní všeobecný přehled, takže pak mu stačí, když zahlédne něco na Facebooku a může se tvářít, že základní orientaci má,“ uzavírá Král.

Záznam celých Rozprav o českých médiích můžete shlédnout na Facebooku nebo přímo na kanálu Youtube.