„Můžeme nástroje mediální odpovědnosti jenom jednoduše převzít od západu?“ Tato otázka nejednou zazněla z úst novinářů a mediálních vědců na konferencích o mediální odpovědnosti v přechodném období Media Accountably in Transition conferences konaných loni v říjnu a prosinci v Káhiře a Tunisu. Mediální odborníky z Německa a arabského regionu pozval na konference Institut pro mezinárodní žurnalistiku Ericha Brosta.

Příklady nejlepších postupů z Evropy shromážděné vědci z komparativního výzkumného projektu MediaAcT byly prodiskutovávány zároveň s modely odpovědnosti médií z arabských zemí jako např. z Jordánska a z Turecka. Některé nástroje k zajištění průhlednosti zahrnovaly nezávislé dohlížecí orgány, které vyřizují stížnosti čtenářů / posluchačů / diváků, dále zřízení odborné kritiky médií a otevřený dialog mezi žurnalisty a čtenáři / posluchači / diváky.

Osoba ombudsmana jako prostředníka mezi redakcí a čtenáři, představená Yavuzem Baydarem z tureckých novin Sabah, vyvolala na konferencích značný zájem, přičemž žurnalisté vyjádřili nespokojenost s tím, že v Egyptě a v Tunisku je velmi málo možností, aby si diváci mohli stěžovat na obsah zveřejňovaný médii. Možnost uložení sankcí vůči mediálním společnostem se stala dalším široce diskutovaným námětem poté, co Ragai al-Merghany, žurnalista a ředitel Národní koalice pro svobodu médií, představil koncept pro založení nezávislé mediální rady. Potřeba vytvořit takovouto radu v Egyptě a Tunisku vychází z nedostatečné profesionality, kterou trpí mediální trhy těchto zemí v důsledku dlouholeté diktatury a klientelismu.

Během těchto konferencí vyjadřovali žurnalisté ze soukromých i veřejných sdělovacích prostředků společně s mediálními vědci z místních univerzit svoji kritiku starých praktik, které je ještě třeba odstranit z fungování médií, když říkali, že „musíme nejen reformovat naše média, musíme je znovu založit“. Jedním z bodů, na které poukazovali, byl fakt, že zaměstnanci mnohých veřejných mediálních organizací jsou ustanovováni a povyšováni spíš díky osobním známostem než na základě profesionálních zásluh a že tito jednotlivci se nyní staví proti novým reformám navrhovaným za účelem větší transparentnosti a vyšší kvality žurnalistiky.

Větší odpovědnost a transparentnost jsou nezbytné pro budoucnost médií v Egyptě a Tunisku, která je značně závislá na důvěře čtenářů / diváků, a tu je nutně potřeba obnovit. Státní tisk, televizní a rozhlasové sítě jsou často kritizovány za svoji blízkost režimům Mubaraka a Ben Aliho, a na druhé straně soukromým zpravodajstvím se ostře vytýká neprofesionalita a zprávy zaměřené na skandály. Televizní diváci především z mladší generace přestávají sledovat tradiční mediální zpravodajství a raději získávají informace z blogů a sociálních sítí nebo z národních mediálních organizací, jako je např. Al-Džazíra.

Internet nabízí skvělé příležitosti, dokonce i pro mainstreamová média, k opětovnému získání důvěry u čtenářů / diváků. Ať už funguje jenom jako služba, která umožňuje komentovat nebo poskytovat zpětnou vazbu, nebo se využívá k redakčním blogům, shodli se účastníci konferencí v Káhiře a Tunisu na tom, že komunikace se čtenáři / diváky by neměla být jednostrannou záležitostí, ale zdvořilým dialogem. Redakce, které nereagují na kritické připomínky nebo je mažou ze svých webových stránek, čeká ještě dlouhá cesta k odpovědné a profesionální žurnalistice.

Článek přeložila do angličtiny z německého originálu “Medien und Glaubwürdigkeit in Ägypten und Tunesien” Tina Bettels

Nadia Leihs je výzkumná pracovnice Institutu pro mezinárodní žurnalistiku Ericha Brosta v německém Dortmundu pracující na dizertační práci o médiích v Egyptě.