Němečtí novináři mají strach z internetu. Jak tvrdí nová studie, obávají se, že interaktivní a uživateli vytvářený obsah by mohl ohrozit jejich profesionální postavení. Novináři v Německu jsou také zastánci přísnější státní regulace internetu, ale zároveň jsou jasně proti jakékoli formě státních zásahů do svobody tradičních médií.

Ulf Bernhard a Marco Dohle z Univerzity Heinricha Heineho v Düsseldorfu uspořádali internetový průzkum, jehož se zúčastnilo téměř 1 700 německých novinářů. Jeho cílem bylo zjistit, za jak „nebezpečný“ novináři internet považují v porovnání s tradičními médii. Také jim byla položena otázka, zda by podpořili zásah do svobody médií ze strany státu.

Tato studie, publikovaná ve čtvrtletníku Journalism & Mass Communication Quarterly, ukázala, že němečtí novináři jsou striktně proti takové státní intervenci. Tento výsledek tak potvrdil jiné nedávné výzkumy, např. výsledky výzkumného projektu MediaAcT o odpovědnosti a transparentnosti médií v Evropě (www.mediaact.eu). Podle nich se němečtí (a rakouští) novináři jakékoli formy státní intervence obávají víc než jejich evropští kolegové. Vysvětlením by mohly být stále přetrvávající traumatizující zkušenosti s přísným dohledem nad médii za nacistického režimu a stále živé vzpomínky na cenzuru v mnoha východoněmeckých redakcích za komunismu.

Na druhou stranu však data sesbíraná Berhardem a Dohlem ukazují, že němečtí žurnalisté jsou více ochotni akceptovat přísnější státní regulaci internetu v protikladu k tradičním médiím (tisk a vysílání). To je dáno tím, že považují veřejnost za obzvláště zranitelnou tváří v tvář (potenciálně negativním) mediálním dopadům zpravodajských stránek, Facebooku, Twitteru a dalšího internetového obsahu.

Internet ovlivňuje novinářskou práci

Přesto však novináři připouštějí, že tato nová média mají podstatný vliv na jejich vlastní práci. Ačkoli jsou toho názoru, že veřejnost je v případě politického obsahu stále více ovlivňována tradičními médii, o svých vlastních kolezích se domnívají, že dávají přednost politickým tweetům a zpravodajským stránkám.

Velmi se však zdráhají přiznat si totéž u sebe. Výsledky týkající se vlivu internetových médií se velmi výrazně lišily podle toho, zda se otázka vztahovala na respondenty samotné nebo na jejich kolegy. To svědčí o tom, že vliv třetí osoby se projevuje i u novinářů.

Závěrem vědci uvádějí, že mnoho německých novinářů „vnímá ‚nová média‘, charakterizovaná interaktivitou a obsahem vytvářeným uživateli, jako větší hrozbu pro svou práci, jelikož se obávají, že přijdou o své postavení profesionálních zprostředkovatelů zpráv“. To opět potvrzuje zjištění MediaAcT, že německy hovořící novináři jsou nejméně nakloněni participativní žurnalistice.

Němečtí žurnalisté se také nehrnou do experimentování s novými novinářskými formáty, které umožňují větší zapojení publika. O důvodech můžeme jen spekulovat; jedním z možných vysvětlení však může být, že extrémně příznivá finanční situace německých veřejnoprávních rozhlasových a televizních společností a stále vysoká míra novinového předplatného v Německu (v mezinárodním srovnání) žurnalisty zatím nenutí využívat potenciálně dlouhodobé ekonomické výhody, jež plynou z experimentování s participativními formáty.