„Podcasty nás mají učit intimitě a empatii.“ Poslechněte si Rozpravy o podcastech

6 prosince, 2019 • Aktuality, Mediální žurnalistika, Nejnovější příspěvky, Top příspěvky • by

Co jsou podcasty a přinášejí českým uživatelům něco nového? Jaké typy podcastů máme v ČR na výběr? Jak jsou u uživatelů úspěšné? Mají potenciál oslovit větší publikum? A na jaké publikum cílí? Jak by se mohly rozvíjet do budoucna, co mají jejich tvůrci v plánu? A jak to funguje v zahraničí? To byly otázky listopadových Rozprav o českých médiích, kam přijali pozvání Iva Jonášová z Radia Wave, podcasterka Tereza Salte, novináři Jakub Jetmar z Médiáře a Filip Titlbach z Deníku N.

Je důležité, aby víc lidí umělo pracovat se zvukem. Foto: Rozpravy o českých médiích

Novináři i posluchači jsou u nás stále trochu zmatení. Není totiž jisté, kde končí neformální rozhovor, začíná podcast a kde leží hranice rozhlasového dokumentu. Jakub Jetmar vidí zásadní rozdíl v práci se zvukem: „Důležité je, aby víc lidí umělo pracovat se zvukem, kecací formát může být totiž dost nudný. Dobrý podcast dělá post-produkce a přemýšlení o zvuku.“ Jetmar pojal úvod Rozprav až filozoficky, po krátkém průletu statistik o podcastech se pustil do interpretací: „Bůh je mrtvý, láska k bližnímu je mrtvá, velké revoluce a socialismy jsou mrtvé – ale abychom se nepozabíjeli, tak je tu vyprávění.“ Jak líčí Jetmar, podle Richarda Rortyho nás má učit vztahovat se jeden k druhému právě vyprávění. Respektive disciplíny „specializující se na hutnější popis soukromého a osobitého. Jsou to především romány a etnografie, které zvyšují naši citlivost k bolesti těch, kdo nemluví naším jazykem.“A podle Jetmara v nás má empatii a intimitu posilovat také podcast.

Zbytek panelu byl už pragmatičtější. Titlbach popisoval provoz podcastu Studio N, o který se pod Deníkem N stará: „Vzniká rychle, ráno je porada s editory. Má to být něco jako zpravodajství, které se vypráví jako příběh. Redaktoři vyjíždějící na reportáže jsou nucení, aby tam pořizovali zvuky, klidně jen tak na telefon.“ Oproti Titlbachovi nemá Tereza Salte – stojící za podcasty jako V obalcích nebo Linka – žádnou novinářskou průpravu nebo rozhlasový výcvik, podle jejích slov je to ale výhoda a improvizace se počítá: „Pochopila jsem, že autenticita je víc než scénář. Nejsem novinářka, ale dělám lifestyleový podcast. Psaní blogu mi už moc nedávalo a neměla jsem na to čas – a mého muže napadlo, že bych měla natáčet podcast. Koupila jsem si nejlepší možný mikrofon, sedla si do kuchyně a začala jsem mluvit. Nikdy jsem s mluveným slovem nepracovala, ale nástup byl rychlý a lidi si to oblíbili – dodnes za sebou mám nějakých 44 dílů.“

Nabízí se otázka: jak se odlišují podcasty Českého rozhlasu od standardních pořadů? A ještě: jaký je rozdíl mezi podcasty Českého rozhlasu a podcasty neošetřené mistry zvuku a dramaturgy? Šéfredaktorka Iva Jonášová z Radia Wave, které nastartovalo novou sérii podcastů od odlehčenějších Svatebek po „girl talk“ Buchty, během Rozprav vysvětlovala, že její tým si zakládá především na hlasové průpravě. „Možná nemáte představu, jak dlouho trvá, než se talentovaný člověk poprvé dostane na mikrofon. Někdo si myslí, že podcast dělá především člověk s followery, my na to jdeme z druhé strany. Naši lidé – předtím, než se dostanou na mikrofon – projdou půlročním koučováním,“ vysvětluje Jonášová. „Chceme dělat audio co nejkvalitněji, proto se věnujeme přípravě podcasterů se stejnou důkladností jako přípravě moderátorů. Koneckonců, máme to jako povinnost v kodexu Českého rozhlasu.“

Pokud se chcete dozvědět, proč nebýt v post-metafyzické době krutý a jak nám k tomu dopomohou podcasty, poslechněte si listopadové filozoficko-praktické Rozpravy o českých médiích.

Print Friendly, PDF & Email

Tags:, , ,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to a friend