Babičky a dědečkové nejen že aktivně interagují s humanoidním robotem, ale dokonce pro něj programují konverzace. Pokud vám ta představa nadzvedla obočí, možná v sobě máte zakořeněnou, podobně jako výrazná většina naší společnosti, určitou míru technologického ageismu. O tom, proč a jak proti němu lze bojovat mediálně-sociologickými výzkumy, s námi pohovořila vedoucí jednoho z právě probíhajících.

Lucie Vidovićová spolu s kolegy z Fakulty sociálních studií MUNI a partnery z CIIRC ČVUT již třetím rokem realizuje projekt Využití humanoidního robota pro aktivní stárnutí seniorů a seniorek (HUMR) s podporou TAČR programu Éta, který spojuje technické a sociální vědce. Cílem projektu je prozkoumat sociální a technologické aspekty vztahu mezi seniory a humanoidním robotem Pepperem, v Česku překřtěným na Pepu.

Spojení seniorů a robotů může v českém prostředí působit jako naprosté novum.  Celosvětově jde ale v kontextu rychle stárnoucí populace o žhavé téma jak pro výzkumníky, tak i společnosti věnující se inovacím pro sociální péči. HUMR ovšem z typického pečovatelského zaměření asistivních technologií pro domácnosti odbočuje rázným krokem směrem k tématům zábavy, komunity a seniorské identity.

Tým HUMR vedený Lucií Vidovićovou (vlevo) představuje robota Pepu.

Jedním z hlavních cílů projektu je konfrontovat v Česku hluboce zakořeněný technologický ageismus. „Lidé často o nejstarší části naší společnosti přemýšlí tak, že ‚potřebují pohladit a zažít kontakt s dětmi, nic jiného.‘ Tento pečovatelský přístup nás mnohdy vede k přesvědčení, že digitální média a nové technologie ‘nejsou pro staré, nepotřebují je, tak je k nim raději ani nebudeme pouštět’,“ říká Lucie Vidovićová. 

Pod novými technologiemi si v kontextu stáří představíme „červené tlačítko“, různé pomůcky pro bezpečnou a efektivní vzdálenou péči. Seniorům nedopřáváme zážitky, které sami z digitálních médií s takovou oblibou čerpáme. „Spojení technologií s přímou péčí zpravidla přichází až po dlouhém období aktivního stáří. Role technologií v této důležité fázi se však přitom příliš nezkoumá. S HUMRem jsme ji proto chtěli dát do popředí,“ představuje dr. Vidovićová zaměření projektu.

Chuť se bavit a “hlavně nezrezivět”

Dokud výzkum v terénu neomezovala pandemická opatření, tým zkoumal interakce robota Pepy s návštěvníky seniorského volnočasového centra. Soustředil se mimo jiné na potenciál robota naplnit potřebu zábavy a komunitních interakcí, pro což mají digitální média a nové technologie ideální předpoklady. Skrze pozorování, kvalitativní dotazování a skupinové workshopy výzkumnice z MUNI zjišťovali, jak senioři reagují na robota jako zdroj zábavy a hravého učení. 

„Potvrdilo se, že období aktivního stáří nabízí velký prostor pro seznamování se s novými technologiemi skrze zábavu a volný čas. Mnozí návštěvníci centra se Peppera báli dotknout, aby ho nerozbili, což pramení z jejich dřívějších nepříjemných zkušeností s technologiemi. Tento strach z nového a neznámého mohou přirozeně odbourat humor a hravost, prvky, které často se životem seniorů nespojujeme a přitom jsou pro kvalitu života strašně důležité. A třeba i poznání technických omezení robota tyto skutečně vtipné zkušenosti přináší zcela přirozenou, nevtíravou cestou,“ představuje dr. Vidovićová jeden z hlavních předběžných závěrů výzkumu. 

Samotná práce s takovou digitální vymožeností, jakou je sociální robot, může pro staršího člověka znamenat také důležitou podporu sebevědomí či sebejistoty. Pokud si někdo osvojí seniorskou identitu, která může pochopitelně nabrat různých podob, pocit udržení kontaktu s dynamicky se vyvíjející realitou je klíčový. 

„V rámci jednoho offline workshopu pracovaly naše účastnice s Pepou společně se svým vnoučetem. Babičky pak byly na tuhle zkušenost ohromně pyšné,“ ilustruje potenciál digitálních médií pro takové posílení sebevědomí dr. Vidovićová.

Nadšené dámy, indiferentní pánové

Práce v terénu nicméně odhalila také mnohé nedostatky a výzvy pro další pokračování projektu. Jedna z nich se týká obsahu vhodného pro seniory, na který se v rámci HUMR týmu soustředí výzkumníci Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT. 

„Pandemie nám zkomplikovala sběr experimentálních dat. Bez nich je ale velice obtížné přijít na vhodný seniorský obsah pro takové digitální interakce. Určitě se ukázalo, že seniory typický ‚senior-friendly‘ obsah nezaujme – rozhovory o počasí jsou pro ně nuda,“ říká Lucie Vidovićová.

Ne každého návštěvníka komunitního centra navíc zaujal samotný sociální robot, ba naopak. Výzkumný tým se setkal s mnohdy velmi ostrou negativní reakcí některých seniorek, někteří muži zase byli vůči technologické novince až nečekaně indiferentní. Největší popularitu naopak robot vzbudil u žen, které v mládí četli sci-fi romány a nadšení pro technologie jim zůstalo dodnes. V tomto zjištění se může podle vedoucí projektu odrážet i česká komunistická minulost, v níž byly ženy soustavně podporovány v práci s technologiemi.

Potenciál peer-to-peer učení pro digitální zdatnost

Právě tyto technologické nadšenkyně se pak nejčastěji stávaly ambasadorkami projektu. Robota Pepu a výzkumný projekt aktivně propagovaly mezi vrstevníky a dalšími návštěvníky komunitního centra, a navíc jim pomáhaly pochopit základy práce s robotem. 

Takové ‚peer-to-peer‘ učení skýtá podle dr. Vidovićové velký potenciál pro překonávání digitální propasti a dovednostních limitů seniorské populace, které se postupně projevily hlavně během workshopů, jež musely kvůli pandemii proběhnout online.

 „Možnosti, kam dovést seniory na dálku přes Zoom v oblasti práce s takovou technologií, jsou velmi omezené. Jednu účastnici jsme už takto ztratili, protože už to na ni bylo příliš. Je to částečně důsledek nekvalitního vzdělávání ohledně využití a ovládání technologií, které se ale týká i jiných věkových skupin. Nicméně se ukazuje, že u seniorů by mohlo být právě peer-to-peer vzdělávání efektivnější než tolik skloňované mezigenerační vzdělávání. Určitě je to však individuální.“ 

Překonávání digitální propasti a omezení plynoucích z omezené digitální gramotnosti patří mezi hlavní výzvy, kterým se bude projekt HUMR ve svém závěrečném roce věnovat. Stejně jako definice a tvorba konverzačního obsahu, který je pro seniory nejen vhodný, ale hlavně skutečně zábavný a atraktivní. 

Výhled do budoucna pak nabízí i praktické uplatnění celého projektu – sociální roboti podobní Pepovi by mohli časem poskytovat zábavu a hravé vzdělávací zážitky v seniorských centrech po celém Česku. 

Zdroj fotografií: Archiv projektu HUMR