Jedním ze zásadních problémů české společnosti je nenávist mezi bílými Čechy a minoritami. Jak na tuto situaci obvykle reagují média – například při narození paterčat romského původu –  už na EJO upozornil Jan Úšela. Tomu, aby se k dětem příslušníků menšin automaticky nepřistupovalo jako k budoucím benefitorům českého sociálního či rezidentům toho vezeňského, nijak zvlášť předejít nepomohla.

Téma rasismu, předsudků a stereotypního vnímání menšin je velice aktuální také v USA, kde byl 13. července oznámen rozsudek nad mužem, který před rokem a půl zastřelil ve městě Sanford na Floridě sedmnáctilétho neozbrojeného chlapce. Soud měl prověřit, zda se jednalo o vraždu s rasistickým podtextem nebo o sebeobranu. Nakonec rozhodl o nevinně obžalovaného George Zimmermana, devětadvacetiletého „bělocha s peruánskými kořeny“, který ve své uzavřené čtvrti zrovna držel tzv. sousedskou hlídku a jezdil okolo sídliště v automobilu se svou legálně drženou zbraní. Středoškolák černé pleti Trayvon Martin se právě vracel do domu svého otce a jeho přítelkyně, kde v té době bydlel. Cestou se stavil v supermarketu a koupil si limonádu a balíček Skittles. Na sobě měl mikinu, na hlavě kapucu, ruce strčil do kapsy na břiše. Zimmermana zaujal, protože pršelo a Martin se pomalu loudal „jako zfetovaný“ a nedržel se asfaltového chodníčku mezi budovami. Muž na hlídce zavolal policii, která mu řekla, ať  Trayvona nesleduje, a že za ním vyjíždějí. Podezřelý telefonoval se svou kamarádkou, které se svěřil, že ho sleduje nějaký „bláznivý cracker“ (přezdívka pro bělocha). Poradila mu, ať běží domů. Zimmerman se za klusajícím Trayvonem vydal a začali se prát. Zazněl výstřel. Když přijela policie o dvě minuty později, Martin ležel v trávě obličejem dolů. Zemřel do několika málo minut. Zimmerman krvácel z nosu a zezadu z hlavy, do nemocnice ale jet nechtěl. Vypověděl, že na něm Martin seděl a mlátil mu hlavou do chodníku. Hlídkař prý volal marně o pomoc a pak použil zbraň.

Zdroj: theblaze.com

Martinova rodina případ zpopularizovala. Najala právníka i mediální specialisty. Trvala na tom, že jejich syn zemřel, protože ho Zimmerman automaticky podezříval z kriminálního chování kvůli černošskému původu. Samotný proces, který začal 10. června, nebyl dlouhý, ale celý případ vyvolal obrovské emoce. Do nejposlednějšího detailu se řešilo kdo opravdu volal o pomoc, kdo na kom ležel, kdo byl vyšší, težší, kdo koho napadl a kdo se bránil. Přímí svědci bohužel chyběli. Kapuca se stala symbolem s už krátce po neštěstí se po Spojených státech konaly Million Hoodie Marches – pochody lidí, kterým se nelíbilo, že floridská policie Zimmermanův čin vnímala jako sebeobranu při ochraně svého území (tzv. stand your ground rule). Demonstrantům připadalo, že až příliš automaticky. Prezident Obama prohlásil, že kdyby měl syna, vypadal by jako Trayvon. Po rozsudku zase řekl, že klidně i on mohl být Trayvonem před třiceti lety.  A velkou roli v případu sehrála právě média, ačkoliv Eric Deggans z výzkumného institutu Poynter zdůraznil, že se případem začala zabývat až v okamžiku, kdy se dal do spojitosti s rasovým profilováním a diskriminací.

Studie MIT Center for Civic Media zmapovala, jak stoupal zájem veřejných informačních prostředků, divácký dosah a vliv na společensky aktivní uživatele internetu. První lokální televizní zpravodajství o případu vidělo maximálně do dvou set tisíc lidí.  Celoamerický zájem odstartovala 10 dnů po Martinově smrti agentura Reuters, další den, 8. března, odvysílal podobný segment ranní pořad CBS This Morning. Zároveň byla spuštěna online petice na webu Change.org za „obvinění vraha“ Trayvona Martina. Nakonec sesbírala přes dva miliony podpisů. Zřizovatel si hned na začátku stěžoval na „nezájem mainstreamových médií“, ačkoliv ta už chytlavé téma zaregistrovala. Zprávu v CBS vidělo odhadem přes 2,5 milionů diváků a heslo „Trayvon Martin“ se poprvé dostalo na seznam Google Trends.

Zdroj: civic.mit.edu

Tištěné deníky reagovaly se zpožděním. Nejvíce do situace zasáhly polemikou o etnickém původu Zimmermana. New York Times nějakou chvíli používaly termín „bílý hispánec“, zřejmě aby zdůraznily rasový podtext, což kritizovali především konzervativní komentátoři. Nakonec se ale případ Trayvona Martina i kvůli schopnosti rychlé aktualizace informací rozmotával především na obrazovkách, ať už televizí nebo počítačů. Média v něm střídavě prohrávala a vyhrávala sympatie veřejnosti, podobně jako Zimmerman a Martin.

Dělala totiž chyby. Celý veřejný soudní proces živě přenášela stanice Headline News (HLN), dceřiná televize zpravodajské CNN, ale také třeba MSNBC. Obě televize byly zkritizovány, když nestačily včas zcenzurovat brutální záběr ze soudní síně na mrtvé tělo Martina ležícího na trávě. Jeden pohotový divák si udělal screen shot a zaslal ho publicistickému webu Gawker. Snímek se tak dostal na internet, kde už bude zřejmě navždy a veřejnost diskutovala, zda je to správně.

Zimmerman zase podal žalobu na televizi NBC, která odvysílala jeho telefonát s policií, ale vystřihla otázky na druhém konci drátu – tedy konkrétně dotaz strážníka zda se jedná o bělocha, černocha, hispánce, aby ho mohli sami lépe identifikovat. Jenže diváci slyšeli jen Zimmermanovo remcání o tom, že tihle výrostci vždycky vyklouznou, že vypadá jako zfetovaný a taky jako černoch.

Nejvíce ovšem případ ovlivňovaly fotky. Několik let staré obrázky obou mužů, které média získala, jim totiž neprokazovaly stejnou službu. Sladký hošík Trayvon s jemnou tvářičkou a roztomilým kukučem s výčitkou rezonoval k brunátnému a nepříliš sympatickému Zimmermanovi, jehož snímek byl pořízen policií při zatčení před skoro deseti lety. Mediální expert Poynteru Deggans také upozornil na chvíli, kdy se objevily „nové“ fotografie Zimmermana a Martina – první byl vyobrazen štíhlejší, usměvavý a v obleku a druhého dokonce vydávali za potetovaného rappera The Game. Potom se na webu objevila fotka, na které Martin předvádí zlaté násady na zuby, podobně jako nosí hip-hopové hvězdy  Začalo se psát i o jeho oblibě marihuany, nebo že nebyl tak dobrý student, jak tvrdili jeho rodiče. Což všechno asi byla pravda. Na druhou stranu, Zimmerman – příznivci oslavován jako příjemný kolega, dobrý pracovník a příkladný a uvědomělý občan, který jednou protestoval i za práva afroamerických bezdomovců – se v jen o něco málo starším věku popral zřejmě opilý s policistou, který chtěl zatknout jeho kamaráda. A z té doby pocházel tolik populární vezeňský snímek.

Není přece průkazné označit sedmnáctiletého kluka za nebezpečného podle toho, že poslouchal hip-hop, nosil kapucu na hlavě, nechal si vytetovat jméno svojí matky na ruku, odmlouval učitelům, dostával důtky a suspendace ze školy, kouřil marihuanu a nespěchal večer domů. Kdo totiž ne? Úplně stejně floutkovsky se prezentuje dnes devatenáctiletý kanadský zpěvák Justin Bieber. Lidé ho nevnímají jako hrozbu a mají z něj maximálně legraci. Podle CNN Trayvon symbolizuje všechny černé muže, které americký legislativní a exekutivní systém soustavně penalizuje a kriminalizuje právě kvůli jejich pleti.

Zdroj: http://www.nbcbayarea.com

Časopis Ebony vydal očekávané zářijové číslo s podtitulkem We are Trayvon, na které jsou v mikinách s kapucou vyfoceni slavní Američané černošského původu, například režisér Spike Lee (ten na Twitteru uveřejnil i údajnou adresu George Zimmermana) nebo basketbalista Dwyene Wade se synem. Na jednu variantu obálky se dostali rodiče Trayvona s mladším synem. Na úderný nápad a jeho realizaci měl časopis od vyřčení rozsudku do uzávěrky osm dní. Jeho profily na sociálních sítích se po publikaci začaly plnit převážně pozitivními ohlasy, ale objevily se samozřejmě i opačné. Prestižní měsíčník pro Afroameričany s celostátním nákladem téměř 1 300 000 kopií (o 100 tisíc více než americká Elle v prvním pololetí roku 2013) , se s nimi příliš nepáral. “Máme tolik fanoušku z Tea Party, že ztratit všech nula z nich kvůli naší zářijové titulní stránce, bude devastující,“ smázl zvěsti o tom, že se známá skupina Tea Party uvnitř Republikánské strany rozhodla časopis bojkotovat.

Georg Zimmerman se od začátku do konce případu skrýval, vyhodili ho z práce, musel se přestěhovat, byl zproštěn obžaloby a stal nejnenáviděnějším mužem v Americe. Musí žádat o příspěvky na živobytí. Strana černých panterů na něj vydala odměnu 10 000 dolarů. Výhrůžky asi ani nepočítá, každopádně jen policejní stanice v místě neštěstí dostala v den rozsudku 600 telefonátů s hrozbami smrtí za hodinu. Nikdo mu nezávidí a mnoho Američanů si asi dovede dobře představit, že by se to mohlo stát i jim.

„Můžete bránit svoje území, když jste běloch a můžete k tomu použít i zbraň. Ale když ho chráníte pěstmi a jste černoch, jste mrtvý,“ napsal spisovatel a novinář David Simon na svém webu po uveřejnění rozsudku. „Pohleďte na tu oplzlou, pornografickou oslavu dvou americkým patologií: rasy a zbraní, které se spikly nejen nad životem dospívajícího člověka, ale schválily zabíjení jako něco zcela přípustného. Nemůžu se podívat afroamerickým rodičům do očí, protože přemýšlím nad tím, jak teď vysvětlují svým synům, co se jim může stát na ulicích vlastní země. Dnes večer se každý, kdo opravdu chápe, co je spravedlnost a co to vyžaduje od společnosti, stydí nazývat se Američanem.“

Zdroj titulní fotografie: www.theblaze.com